VŠE O NÁBYTKU

VŠE O NÁBYTKU - OBSAH

2011-02-08T12:59:00.000-08:00

1. BYDLENÍ

2011-02-08T12:56:00.000-08:00

Bydlení je jedna ze základních potřeb člověka. Není to jen úkryt před nepohodou, ale řada emocionálních prožitků vytvářejících pocit domova.

V bydlení je obsažen vztah k širšímu hmotnému prostředí, ke společnosti, k rodině, k věcem, kterými se obklopujeme.
Vědomí domova znamená, že jsme si vytvořili místo bezpečí a pohody. Důležitost přívětivého domova vzrůstá s pracovním vytížením a každodenním stresem.

Domov je místem regenerace našich sil.
Nejvýznamnější složkou bytového prostředí je nábytek. Na rozdíl od technických a sanitárních předmětů, kde oceňujeme především dobrou funkci, je ve vztahu k nábytku obsažen i prvek citový.

Současný interiér musí být místem odpočinku, zábavy, práce, intimního života i společenské činnosti.

Počátky profesionálního přístupu k otázce bytové kultury sahají do dvacátých let minulého století a souvisejí s obdobím funkcionalistické architektury. Bydlení se začalo zkoumat jako soubor činností: funkcí.

SOUČASNÁ ÚROVEŇ BYDLENÍ

Všeobecně špatná úroveň bydlení je ovlivněna:
• omezenou nabídkou bytů
• nedostatečnými finančními možnosti začínajících rodin (dnes už existují novomanželské půjčky)
• špatnou nabídkou trhu s nábytkem( příliv nekvalitního nábytku ze zahraničí, např. z Polska, Německa, na druhé straně drahý designový nábytek např. z Itálie, úplně špatně položená filosofie IKEA, ze které se stává luxusní zboží díky kurzu české koruny)
• nedostatečnou osvětou (zásady správného bydlení by měly být zakotveny v osnovách základních škol), přemíra časopisů, které jsou určeny především vyšším společenským vrstvám, protože žijí z reklamy (např. Moderní byt), televizní pořady pochybné kvality, (např. Rady ptáka Loskutáka, Bydlení je hra) atd.
• ve společnosti chybí silný nábytkářský subjekt, pro který by bylo výhodné zásobovat kvalitním zbožím tuzemský trh (aliance Jitona/Tusculum převážně exportuje a vyrábí nábytek dle dokumentace zahraničního zákazníka)

Zdánlivým východiskem ze situace je časté kopírování modelů bydlení – sousedé, rodina, kamarádi, to svědčí o bezradnosti, případně nechuti. Mladá generace má jiný žebříček hodnot: naši prarodiče dostávali od rodičů ke svatbě např. ložnicový komplet, ve kterém žili celý život, mladá generace dnes investuje do elektroniky, cestování, adrenalínových sportů, automobilů.

Definice bydlení

BYDLENÍ JE DYNAMICKÝ PROCES, KTERÝ SE ODEHRÁVÁ V OMEZENÉM PROSTORU BYTU

Vytvořit funkční a estetické zařízení bytu je průběžný a náročný proces vyžadující teoretické znalosti. Nejdražší bytové zařízení nemusí být nejvhodnější.

Analogie:
Vaření: jídlo z drahých surovin nemusí být dobré
Oblékání: drahé oděvy nemusejí být vkusné

1.1. Vnější faktory v procesu bydlení

2011-02-08T12:54:00.000-08:00

Vztah bydlení k širšímu hmotnému prostředí určuje:

• Geografické umístění (země, světadíl) - Eskymáci bydlí jinak než obyvatelé deštného pralesa, případně pouště, v Dubai jsou byty zařízené jinak než v Paříži
• Typ osídlení, velikost bydliště
a) Venkov: vazba bydlení na exteriér, možnost chování zvířat, nejsou zde družiny ani školky, proto jsou kladeny větší nároky na rodiče při kontrole dětí, kulturní život je málo rozvinutý, koncentrace dětí je menší a z toho vyplývá menší vliv negativního sdružování v partách (alkohol, drogy, trestná činnost, sprayeři)
b) Velké město: opačné podmínky – existují zde zařízení pro mimoškolní docházku, ale současně i větší vliv negativního sdružování
• Umístění v městské čtvrti - bydlení v centru má jiné kvality než na okraji města, jsou zde krátké docházkové vzdálenosti, ale současně špatná obslužnost vlastním automobilem, obytná čtvrť slouží na rozdíl od průmyslové zóny, bydlení letištním koridoru ovlivňuje hluk
• Dopravní podmínky - městská hromadná doprava má svoje negativa i pozitiva stejně jako automobil
• Obytný blok – důležité je zajištění služeb v malé docházkové vzdálenosti, např. důchodci nepoužívají vlastní automobil (základní potraviny, lékař atd.)
• Okolí a přímé sousedství - příjemné prostředí vlastního bytu může pokazit zanedbaný trávník, nehygienické dětské hřiště, složité parkování, případně sousedské vztahy (soused mi vytopil byt pračkou, druhý soused ruší noční klid)
Přístup k bytu - špinavá podlaha na chodbě, nesvítí světlo, soused si před bytem instaloval botník a olezlý květináč)

Pokud bydlíme ve společném domě s více nájemníky, musíme přesně vědět, kde končí prostor veřejný a kde začíná prostor soukromý. Nemáme právo vnucovat svému okolí např. svoje estetické představy (květinová dekorace schodišťového prostoru) nebo svoje rodinné zvyklosti (botníky, boty a další nepořádek před vlastním bytem na veřejné schodišťové ploše).

Pokud bydlíme ve svém domě sami, můžeme vše uspořádat dle svých představ, měli bychom si ale uvědomit, že architektura našeho domu je věc veřejná – budou ji mít natrvalo na očích naši sousedé.

Uspořádání našeho domu (bytu a okolí svědčí o naší kultuře).

V momentě, kdy si zařídíme pěkný byt, začne nám postupně vadit neestetická chodba a schody, protože kontrast s bytem a jeho sousedstvím bude moc velký. Když dosáhneme toho, aby se zlepšil vzhled chodby, bude nám vadit neestetický vstup do domu atd.

Respektování struktury bytu a blízkého okolí:
• Panelákový původ domu nezměníme maskováním panelů bytového jádra omyvatelnými tapetami s kytičkami nebo cihlami. Panelák se nemá tvářit nepanelákově, ale má svoji konstrukci plně přiznat. Pozornost by se měla zaměřit na zkvalitnění sanitárního uzlu, povrchovou úpravu panelů a jejich spar. Přestavba bytových jader sice přináší vyšší kvalitu hygieny, ale nezmění bytovou dispozici a velikost místností. Chyba není ve formě, ale v obsahu!
• Městské byty nemají v interiéru imitovat venkovskou atmosféru, např. dřevěným obložením jako na chatě nebo tapetami s imitací dřeva, cihel či kamene, případně použitím obkladaček a tapet s velkým vzorem neodpovídajícím měřítku.
• Venkované mají tendenci svoje domy poměšťovat např. „modernizací“ vybouráním velkého trojdílného okna do štítové stěny. Nový otvor do zdi kompozičně neodpovídá a je v rozporu s původním vzhledem domu. Malá okna se používala z důvodu tepelných ztrát, dnes se často paradoxně montují tam, kde to není logické. Vesnické domy nemají také používat imitace materiálů.
• Všeobecně nemají domy přebírat architekturu cizích, často exotických zemí, např. zemí, kde je mnohem tepleji, než u nás (problémy s vytápěním velkých prosklených fasád). Nevkusná novodobá architektura satelitních městeček je známá pod pojmem „podnikatelské baroko“. Naše architektura by měla vycházet z místních tradic, které vzešly z klimatu a místních materiálů. Příkladem nevhodného materiálu střechy je tzv. „bonský šindel“, což je plastová krytina nemající s šindelem nic společného a rozhodně je nepoužitelná na vesnickou architekturu.

Nedobrá situace je způsobena nedostatečnou legislativou, nedůslednou kontrolou stavebních úřadů (viz ruská vesnička v Karlových Varech), přemírou nabídky nejrůznějších materiálů v pestré barevnosti, patrná je rovněž reakce na předchozí šedivou socialistickou architekturu.

Finanční prostředky nejsou zárukou vzniku estetického a funkčního díla. Architekti často v rámci zajímavého výdělku podléhají amatérským požadavkům investorů. Měli bychom si uvědomit, že architektura domu je veřejnou věcí, protože je součástí životního prostředí nás všech a na rozdíl od předmětů krátkodobé spotřeby tu bude dlouho.

1.2. Vnitřní faktory v procesu bydlení

2011-02-08T12:51:00.000-08:00

Patří k nim především typ bytu

• Byt v samostatně stojícím rodinném domku, či řadové zástavbě - dnes rostou celá satelitní městečka domků s nejbizardnějšími půdorysy s malými plastovými okénky nejbizardnějších tvarů, balustrádami schodišť, v garážích těchto rodinných domků často bývají umístěny sklady zde sídlících firem, tzv. garážové firmy, což je popření základní funkce rodinného domku, ten má sloužit k bydlení a nikoliv k podnikání.

Stavební úřady jsou k těmto aktivitám lhostejné. Každý si může „dopřát“ individuální image domku: vlastní barvu balustrády, plotu, předzahrádky na rozdíl od některých evropských zemí, kde se dokonce předepisuje dřevina živého plotu, aby příslušná ulice vypadala esteticky.

V Paříži platil několik set let zákon, podle něhož římsy domů nesměly překročit určitou výšku, proto se využívalo podkroví a vznikaly tzv. mansardové střechy. Vše, co bylo veřejné, podléhalo pravidlům, ve svém bytě si mohl každý dělat co chce.

• Byt v cihelném bytovém domě konce 19. století – byty v těchto domech jsou velké, velká světlá výška místností umožňuje vestavbu galerie

• Byt v domech 30. let období funkcionalismu - funkčně dobře řešené, je jich spousta i v Brně

• Byt v panelovém domě v sídlišti – má malé místnosti, pevné dispoziční řešení, nosné stěny nelze vybourat. Veškeré úpravy, např. bytového jádra podléhají stavebnímu řízení. Každý kraj měl dříve svůj konstrukční systém, např. v Brně se stavělo systémem T-06-B v Králově Poli, Žabovřeskách, nechvalně známý typ bytu s průchozím bytovým jádrem, v Líšni systém B-70.

Životnost panelových bytů je omezená, kritickým místem je zavěšení balkonů, které podléhá korozi. Dnes dochází k masivním rekonstrukcím domů (např. sídliště Líšeň), kdy se v bytech odstraňují původní bytová jádra, upravují se povrchy schodišť a chodeb, vstupy a fasády. Dispoziční řešení bytu však díky nosným stěnám nelze měnit.

S revitalizací souvisejí střešní nástavby. Jsou ekonomické, protože využívají všech instalací v domě, přinášejí nové kvality ve vyšších patrech, nejsou vhodné pro starší lidi, pokud není vybudován výtah.

• Byt v rodinném domku / vile – poskytuje kvalitní bydlení a intimitu, problémem jsou zpravidla vyšší pořizovací náklady než u bytu

• Mezonetový byt – je to byt na dvou úrovních, spojuje vlastnosti bytu a intimitu rodinného domku

• Terasový byt - využívá strmého terénu, na střeše spodního bytu je umístěna terasa bytu horního. Spojuje kvality bytu a intimitu rodinného domku. V Brně ja např. v Majdalenkách.

• Půdní byt – buduje se v půdních prostorách starých domů a na střechách paneláků, dnes je velmi žádoucí, využívá stávající prostor půd, přináší novou kvalitu bydlení, zejména v centrech měst.

• Loftový byt – využívá opuštěné tovární haly a skladiště s velkou světlou výškou a velkou prosklenou okenní plochou.

Bytová dispozice

Členění ploch bytu (velikost jednotlivých místností a jejich proporce) a jejich vzájemný vztah vytváří bytovou dispozici. Velikost bytu a správná dispozice vzhledem k počtu uživatelů určují kvalitu bydlení.

Orientace ke světovým stranám

Orientace je důležitá kvůli pocitu pohody a provozním nákladům souvisejícím s topením, případně klimatizací.
Jih, východ a západ jsou dobře osluněny, sever má větší tepelné ztráty. Na sever orientujeme koupelny, spíže, obytné místnosti na strany osluněné. Např. optimální je orientace ložnice na východ a obývacího pokoje na západ. Není většinou možné, aby byl celý byt dobře osluněn.

Výšková orientace bytu

Byt v přízemí je zajímavý, pokud umožňuje spojení se zahradou. Je pohodlnější pro staré osoby, není však optimální z důvodu bezpečnosti a bývá prašnější. Podkroví je oblíbené z důvodu napojení na terasu a čistějšího vzduchu, je však obtížněji obsluhovatelné (nošení nákupů a vynášení odpadu, venčení psa, chození k lékaři).

1.3. Sociální vlivy v procesu bydlení

2011-02-08T12:47:00.000-08:00

Uspořádání prostoru v bytě ovlivňují tyto faktory: počet obyvatel bytu, jejich věkové složení, povolání, časový rozvrh a okruh jejich zájmů.

Bydlení je komplex činností, které uspokojují základní potřeby člověka: biologická, hospodářská, společenská a pracovní.

Byt je prostor vymezený k provozování (provozování a rozvíjení) těchto činností.

K realizaci bydlení v daném prostoru slouží nábytek.

Biologické funkce bytu: spánek, odpočinek, strava, hygiena, sexuální život
Hospodářské funkce bytu: slouží k udržení chodu domácnosti (vaření, praní, žehlení, úklid)
Společenské funkce bytu: společný život (zábava, návštěvy, studium, hry)
V poslední době plní byt i funkci pracovní, stává se i místem pro vykonávání práce podnikajících osob, např. formou kanceláře, ateliéru, lékařské ordinace.

Správně uspořádaný byt vyhovuje proměnným potřebám obyvatel a zabezpečuje rovnoprávný rozvoj každého člena domácnosti.

Činnosti provozované v bytě definujeme

• podle vazby na místo jako
Základní činnosti: spaní, vaření, jídlo, hygiena – vázané na místo
Proměnlivé činnosti: zábava, hosté, domácí práce – nevázané na místo

• podle počtu uživatelů
Společné činnosti (večeře, sledování TV)
Individuální činnosti (hygiena, studium)
Vaření může být jak individuální, tak společná činnost, v zahraniční např. se lidé zvou na návštěvy a společně vaří, tomu odpovídá větší kuchyňský prostor s uspořádáním varného centra uprostřed místnosti.

Činnosti vykonáváme v tzv. zónách.
Rozlišujeme jídelní zónu, spací zónu, pracovní zónu atd.

K určení podmínek pro úspěšné vykonávání činností potřebujeme
• Analýzu vlastního způsobu života
• Analýzu možností bytu
Obě analýzy musejí být v rovnováze
Požadavek na klid a pohodlí je v protikladu s častými návštěvami
Požadavek na odpočinek a spánek je v protikladu s potřebou pracovat v druhé směně
Požadavek na ukládání předmětů je v protikladu s potřebou volného prostoru

Časové využití bytu

V různých místech bytu je různá kumulace lidí
Kolizní bod: koupelna zatímco ložnice jsou prázdné. Řešení: 2 koupelny, největší místnost by měla být ponechána dětem

Členění ploch bytu

Půdorysná plocha - všechny místnosti včetně příslušenství
Obytná plocha – součet všech podlahových ploch obytných místnosti, plocha kuchyně nad 12 m2
Užitková plocha – kuchyně, komora, spíž, koupelna, domácí dílna
Ideální je byt, kde obytná plocha činí cca 70-75%, příslušenství 18-20%, komunikace 8-10%.

Členění ploch bytu dle užívání

Společné prostory obytné – jídelna, obývací pokoj, manželská ložnice, koupelna,
Individuální prostory obytné – pracovna, ložnice jednotlivce
Hospodářské příslušenství – kuchyně, komora, dílna
Sanitární příslušenství – záchod, koupelna, sauna
Komunikační prostory – zádveří, předsíň, chodba, schodiště
Volné prostory – terasa, balkon, loggie
Nebytová část – dílna, sklep, garáž, altán

1.4. Prostor

2011-02-08T12:45:00.000-08:00

Bydlení se odehrává v ohraničeném prostoru.
Prostor se skládá z komunikačních tahů a klidových zón.

Prostor je ohraničen stěnami a vymezen umístěním oken, dveří, topných těles atd... Pro všechny činnosti v bytu je třeba vymezit prostor, v omezeném prostoru je nutné činnosti slučovat.

Využití prostoru souvisí s rozměry zařizovacích předmětů. Bezkoliznost provozu je umožněna umístěním zařizovacích předmětů mimo komunikační tahy.

Současným trendem je využívání velkoprostoru děleného lehkými příčkami, které se mohou přizpůsobit dané situaci.

Je třeba objevit hodnoty prostoru a umět je vhodně využít.

Vysoké stropy: poskytují možnost využití k vybudování galerie
Skosené půdní stropy: lze je využít k ukládání nebo spaní
Panelový byt: má působit co nejjednodušeji a co největším dojmem, to znamená omezit počet barev, vzorů a materiálů

Klid a neklid prostoru

Přístupy k bytovým otvorům a zařizovacím předmětům tvoří komunikace
Opakem komunikací jsou klidové zóny
Obojí je třeba oddělit
Čím je více komunikací, tím je prostor vzdušnější
Pocit klidu prostoru vytvářejí vodorovné linie: stejná výška parapetů oken, dveří, linie obrazů, záclony, police

Vytváření prostoru (současný trend)

Prostor lze zvětšit bouráním příček, pokud nejsou nosné!
Vznikne prostor větší, vzdušnější, těžko se zde však umísťuje nábytek, musí mít dokončena záda. Často se spojuje prostor kuchyně a obývacího pokoje, nebo prostor obývacího pokoje a ložnice. Použijeme - li různého stropu a různých podlahových krytin, nesmí se střetnout v jedné rovině, vznikl by neklid.
Předěl je třeba udělat schodem, prahem, stropním překladem či záclonovou konzolou.

Prostor lze zvětšit také opticky použitím zrcadel

Prostor lze zvětšit opticky použitím vhodných barev (světlá barva zvětšuje, tmavá zmenšuje)

Rozdělení prostoru

• použitím posuvných příček (typické pro Japonsko)
• použitím skříňových příček, skleněných stěn
• použitím výškových rozdílů
• použitím dekorativních prvků (paravány, žaluzie, rolety, rohože, květiny
• zařizovacími předměty (skříňkový nebo čalouněný nábytek), musejí mít dokončená záda!
• horizontálního členění prostotu u bytů s vysokými stropy dosáhneme vestavěním galerie, např. na spaní

1.5. Proměny bytu

2011-02-08T12:42:00.000-08:00

K REALIZACI POTŘEB BYDLENÍ V PROSTOU SLOUŽÍ NÁBYTEK

Bydlení je dynamický proces. Během života stárneme, mění se naše zvyky a potřeby. Těmto změnám se musí přizpůsobit náš byt, jako prostor sloužící k naší relaxaci a pro provozování všech činností bydlení.

• Přesná znalost prostoru je nutná k posouzení, zda vyhovuje svému účelu.
• Čím je namáhavější zaměstnání, tím větší pohodlí a řád je třeba vytvořit.

Nábytek se nesmí stát v procesu bydlení přítěží, nesmí omezovat člověka, ale umožňovat svou variabilitou dynamický vývoj našich potřeb.

Nábytek je součástí prostoru ohraničeném stavební konstrukcí bytu.
Kromě vztahu člověk – nábytek je důležitý také vztah nábytek – prostor.

Nábytek je podřízen potřebám člověka i prostou, ne naopak! Musí zajistit plynulý chod domácnosti. To je souhrn funkcí bydlení a činností, ale i výsledek mezilidských vztahů, životních způsobů a návyků.

• Je nutné najít správný vztah velikosti prostoru a nábytku: nábytku nesmí být tolik, aby prostor ovládal a nenechal zde místo pro člověka.

Vzorem může být Skandinávie či Holandsko, země námořníků, kteří odcházeli s minimem věcí a tento minimalismus vnášeli i do svých interiérů nebo Japonsko, zde jsou interiéry minimalistické z důvodu hrozícího zemětřesení.

V našich zemích je tendence všechno hromadit, může se to hodit. Je to pozůstatek smýšlení lidí, kteří zažili válku. Z důvodu nedostatku prostoru se byty často mění ve skladiště. Tomu pomůže buďto dobrá osvěta, nebo přizpůsobení bytů (což asi není ta správná cesta). Důvodem k hromadění věcí bylo také to, že nebylo jednoduché se jich zbavit. Zjednodušeně se lidé dělí na konzervátory a likvidátory.

• Při zařizování je třeba upřednostnit funkci, ale nezapomenout na estetiku. (tvar, barva, materiál)

• V průběhu bydlení je třeba počítat se záměnou funkcí místností, nebo jejich dělením. (např. postoupení větší místnosti rodičů jejich dospívajícím dětem)

• Je třeba zvážit koupi drahého nábytku, např. starožitnosti, kožená souprava atd…

• V dispozičním řešení bytu se projevuje i odlišná mentalita jednotlivých zemí, např. anglický individualismus kontra kolektivní družnost románských národů. Angličané odmítají průchozí obývací pokoj, upřednostňují velkou obytnou místnost a kajutové ložnice stejně jako Holanďané. Ve Francii je dominantním zařizovacím předmětem salónu jídelní stůl, v Anglii čalouněná souprava.

Technická data: v ČR je obytná plocha16m2/os považována za minimum, na druhé straně jednopokojový byt této plochy musí mít samostatný jídelní kout o ploše 6 - 9m2. Minimální šířka pokoje nesmí klesnout pod 3,3m. Členění bytů na jednotlivé kategorie upravuje ČSN 734301. Stanovuje pro příslušnou kategorii nejmenší počet místností a výměru obytné plochy.

STYL + VKUS

Styl zařizování může být: moderní, rustikální, starožitný + jeho kombinace
Volbu stylu určuje náš vkus.
Byt je odrazem naší osobnosti.
Vkus je objektivní úsudek o věcech.
Vybíráme - li dle vlastního úsudku, pak má byt styl.
Člověk bez vlastního úsudku kopíruje, byt nemá osobitý charakter.

Při volbě stylu jsme často ovlivněni dětstvím, lpíme na tradicích, volbou stylu vyjadřujeme vztah k hodnotám. Styl se liší teritoriálně. Ve Francii byl donedávna poměr klasického nábytku k modernímu 60% k 40%. Oblíbený byl zejména nábytek z nejslavnějšího historického období, to znamená Ludvík XIV., Napoleon. V poslední době se tento poměr otočil na 40% klasiky k 60% moderny.
Starožitný nábytek byl oblíbený již v minulém století, byl vždy velmi drahý. Můžeme jím zařídil celý byt, ale může být také výraznou dominantou moderního interiéru.

SLOH NÁBYTKU
Starožitný nábytek rozdělujeme do těchto slohů: egyptský, řecký, římský, románský, gotický, barokní, rokokový, empírový, bidermayerový, eklektický, secesní, moderní, postmoderní atd.

Moderní sloh vychází z funkčnosti. Krásu nevytvářejí dekorace, ale harmonie proporcí a materiály odpovídající účelu a použité konstrukci.

Stále dominuje tzv. minimalismus, jednoduché odlehčené tvary bez ozdob, dominantní je funkčnost, často se opakují tendence minulých let, např. sedmdesátých let 20. století. Obecně platí, že to, co je módní v odívání, proběhne s menším odstupem i v interiéru (např. barevnost, materiály). Evropský design v současnosti nejvíce ovlivňuje Itálie a Francie. Módní trendy se projevují na mezinárodních salónech nábytku (Paříž, Kolín na Rýnem, Miláno).

Postmoderní sloh se prosazoval nejvíce v osmdesátých letech (Jiří Pelcl sdružení Attika). Obsahuje tzv. výpůjčky z různých stylů, je to sloh protikladů.

2. ANTROPOMETRIE, ERGONOMIE

2011-02-08T12:32:00.000-08:00

2.1. Antropometrie

Rozhodujícím faktorem při navrhování nábytku jsou rozměry lidského těla nebo vzdálenosti důležitých kloubových spojů.

Věda zabývající se měřením lidského těla za účelem zjištění odlišností se nazývá antropometrie. Vznikla na konci století a sloužila nejdříve v oblasti kriminalistiky. V souvislosti s problematikou designu se začala využívat ve 20. letech, kdy skandinávský designér Kaare Klint přizpůsobovat rozměry předmětů každodenního použití rozměrům člověka .

Rozměrové údaje lze shromáždit poměrně jednoduše, rozměry těla se však liší v souvislosti s věkem, rasou, pohlavím, proporčností a dokonce i zaměstnáním.

Rozdíly mohou např. u výšky postavy činit až 20 cm. Dalším významným činitelem je věk. Je všeobecně známo, že tělesná výška se u starších lidí zmenšuje.

Průměrná výška mužů různých národností

Proporční odlišnosti mužů průměrné výšky 175 cm

Zmínku o tělesných proporcích najdeme již v knize Deset knih o architektuře, kterou napsal římský architekt Vitruvius někdy kolem roku 30 před našim letopočtem. Píše se v ní: „Příroda totiž vytvořila lidské tělo tak, že obličej od brady k hornímu konci čela k začátku vlasových kořínků měří 1/10 těla a stejně tolik i natažená dlaň od kloubu v zápěstí ke konečku prostředního prstu. Z výšky obličeje samého připadá 1/3 od špičky brady ke spodku nozder, totéž měří nos od spodku nozder až po svůj kořen uprostřed obočí a od tohoto konečného bodu k začátku kořínku vlasů je utvářeno čelo rovněž o rozměru 1/3 této výšky. Chodidlo má 1/6 výšky těla, ruka až po loket 1/4, stejně má 1/4 i hruď.

Zákonitostem stavby lidského těla se věnoval kromě jiných vědců a umělců také Leonardo da Vinci.

„Přirozeným středem lidského těla je pupek. Položí – li se totiž člověk naznak s roztaženýma rukama i nohama a umístí – li se střed kružítka na jeho pupek, bude se čára opsané kružnice dotýkat prstů obou rukou i nohou. Stejně tak jako se podává na lidském těle obraz kružnice, právě tak lze na něm zjistit i obrazec čtverce. Odměří – li se totiž vzdálenost od spodku nohou k vrcholku hlavy a nanese – li se tato výška na rozpjaté ruce, zjistí se tatáž výška i šířka, jako je tomu u ploch, které jsou sestrojeny podle úhelníku do čtverce.“

Do dějin antropometrie vstoupil i známý francouzský architekt Le Corbusier. Všiml si, že historické obytné interiéry mají příznivou, nepříliš velkou výšku místnosti. V roce 1942 se dal do pečlivého studia obecné měrné soustavy ve snaze sladit konvenční měřítko s měřítkem lidským, to znamená propojit přírodu a řád. Ve svých úvahách vycházel nejprve z člověka výšky 175 cm, kterou posléze vyměnil za 183 cm, aby soustava byla platná jak pro systém metrický, tak pro anglosasský systém stop.

Po matematické stránce dochází k tzv. Fibonacciově řadě, kde se dané číslo rovná součtu dvou čísel předchozích. (0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21 atd..) a poměr jednoho čísla k následujícímu se rovná poměru tohoto k součtu obou (5 : 8 = 8 : 13 = 13 : 21 = 21 : 34).

V geometrii odpovídá tento vztah tzv. zlatému řezu, který byl po léta považován za vztah harmonický, ideálně krásný. Corbusier přejímá starou hypotézu, že proporce lidské postavy se také řídí zlatým řezem, člověk se vztyčenou paží pak má udávat výšku obytné místnosti, která podle tohoto činí 226 cm. Z lidského těla je odvozena tzv. červená série čísel o základu 113 cm: 1,5, 2, 4, 6, 10, 113, 296, kvůli pružnějšímu použití této soustavy připojil tzv. modrou sérii o základu 226 cm\. 2, 3, 5, 8, 140, 226, 366, 592 atd.. Jeho Modulor má být syntézou konvenční míry, velikosti člověka a harmonického vztahu, tzv. zlatého řezu, tedy měrnou soustavou, spojující zákonitost modulu s krásou vyvážené proporce. Název je složen ze slov „module“ a „section d´or“, zlatý řez.

Americký průmyslový designér Henri Dreyfuss začal poznatky antropometrie využívat v oblasti ergonomie. Ve své práci „Designing for People“ použil jako ilustraci kresbu muže a ženy „Joe a Josephine“, aby definoval ideální konfiguraci předmětů, které vytvářel. Na figurách předvádí nejvýznamnější rozměry lidského těla, důležité pro průmyslový design, ať už jde o telefonní budku, nebo o sedadlo traktoristy. Svůj výzkum publikoval v díle The measure of Man: Human Factor in Design (1960).

Výsledky Dreyfusse později převzali skandinávští designéři, např. skupina Ergonomi Design Gruppen, která se soustředila na design výrobků pro handicapované osoby.

Aplikace antropometrických údajů jsou v současné době stále častější.

V naší zemi byl první velký antropologický průzkum proveden v roce 1895. Poskytl cenné východisko pro další srovnávání. Celostátní antropologické výzkumy mládeže proběhly v letech 1951, 1961, 1971 a 1981. Poskytly informace o vývojovém trendu základních tělesných parametrů, tělesné výšky, hmotnosti a obvodu hrudníku.

V letech 1955, 1960, 1965, 1975, 1980 a 1985 byla provedena měření cvičenců celostátních spartakiád. Sledovány byly především základní tělesné rozměry dospělé populace.

V roce 1980 bylo proměřeno 5151 cvičících obojího pohlaví ve věku od 6 do 35 let, v roce 1985 již 10 450 cvičících ve věku 6 – 55 let. Dva poslední výzkumy měly za úkol komplexně postihnout tělesný rozvoj současné československé populace.

Moderní člověk se během vývoje antropologicky mění. Z výzkumů vyplynulo, že v posledních desetiletích došlo k výrazným změnám tělesných výšek mužů i žen. Urychlil se proces dospívání a hlavně celkový tělesný vývoj mladé generace. Např. výška branců se od roku 1921 do roku 1971 zvětšila o 8 cm, tehdy prognóza na rok 1991 stanovila průměrnou výšku 176 cm pro muže ve věku 20 až 49 let a 164 cm pro ženy.

Změna výšky přinesla změnu tělesné hmotnosti, především u mužů. V USA je dnes až 24% obyvatel otylých, u nás dokonce 1/3 obyvatel. Mění se tvar těla, přibývá žen s velkým poprsím, které svým mechanickým vlivem vyvolává často až kruté bolesti šíje, ekologické vlivy vedou k růstu počtu sterilních mužů.

Tyto změny působí na dimenzování předmětů denní potřeby. Pokud se plánují předměty, které budou vyrobeny až za několik let a které mají další léta sloužit, je nutno vzít v úvahu prognózu vývoje.

Vývoj české populace

V hromadné výrobě zůstává uživatel anonymní. Ví se o něm jen to, že patří do jisté podskupiny jedinců. Snaha výrobce optimalizovat a racionálně antropometricky standardizovat výrobky musí proto vycházet ze znalosti statistických vlastností tělesných rozměrů v populaci předpokládaných uživatelů.

Individuální výrobu je možné provádět pro neomezené množství typů lidských postav, hromadná výroba však musí produkovat velké série rozměrově stejných výrobků. Čím rozsáhlejší série, tím ekonomičtější je výroba. Z toho vyplývá nutnost omezit se při výrobě na určitou množinu typů postav a vyrábět výhradně pro ni. Tyto typy však musejí být vybrány tak, aby každý z nich dostatečně výstižně reprezentoval určitou část reálně existujících lidských postav.

V současné době v ČR neexistuje zpracovaný jednotný podklad pro aplikaci antropometrických rozměrů v navrhování. Je využíváno několik kvalitních materiálů, z nichž nejvhodnější norma je DIN 33402. Tato norma obsahuje 5 základních skupin rozměrů:

─ Rozměry stojícího člověka
─ Rozměry sedícího člověka
─ Rozměry dlaně a prstů
─ Rozměry nohy
─ Rozměry hlavy

Pro navrhování nábytku jsou důležité tyto rozměry:
─ Výška těla
─ Výška očí při stoji
─ Výška ramen
─ Výška lokte
─ Šířka ramen
─ Šířka boků
─ Výška těla nad sedadlem
─ Výška ramen nad sedadlem
─ Výška lokte nad sedadlem
─ Vzdálenost hýždě – kolena
─ Délka dolní části stehna
─ Výška podkolenní jamky
Dále pak některé rozměry dosahů jako: dosah vzhůru ve stoje jednoruč a obouruč

V současné době se oficielně v naší zemi vztahům populace + její vývoj nikdo nevěnuje. Vlastní výzkum si provádějí firmy, které se věnují šití konfekce, např. pro vojáky.

Co musí vědět designér a výrobce nábytku

• Znalost stavby těla, pohybového systému, rizika při vzniku bolesti
• Antropometrii a ergonomii ve vztahu k nábytku
• Zásady správného sezení, ležení a odpočinku s ohledem na vhodný nábytek
• Zdravotní rizika nevhodného nábytku
• Zásady předcházení škodám na zdraví z civilizačních vlivů
• Nebezpečné materiály, výrobky, nábytek a vybavení bytu

2.2. Ergonomie

2011-02-08T12:26:00.000-08:00

Ergonomie vznikla za druhé světové války. Tehdy britští vědci nechápali, proč padají letadla, i když nejsou odstřelována. Přišli na to, že příčinou většiny havárií je selhání lidského faktoru, pilota, který ve stresové situaci nezvládl ovládání složité palubní desky. Proto se přístroje musely upravovat a umísťovat tak, aby vyhovovaly i ve chvíli, kdy je pilot rozrušen či unaven.
Nová věda, která v se v USA nazývá „Inženýrství lidského faktoru“, slučuje poznatky technických věd, fyziologie, antropometrie,antropologie, psychologie, hygieny a dalších. V roce 1950 dostala název odvozený z řeckých slov „ergon“ práce a „nomos“ zákon. Je to tedy věda o zákonitosti v pracovním prostředí, přičemž prací ve fyzickém smyslu je veškeré lidské konání.

Ergonomie je tedy interdisciplinární věda, která zkoumá vztah člověka a jeho prostředí. Bere v úvahu anatomické, fyziologické a psychologické faktory stejně jako chováni, kapacita a limity člověka.

Sleduje pracovníka s jeho fyzickými a duševními schopnostmi, využité techniky práce, organizaci práce, hmotné prostředí (tedy i nábytek) a sociálně psychologické poměry. Z této analýzy volí nejvhodnější opatření pro optimální využití lidské pracovní síly, ale také pro zdraví člověka.

Používá se při navrhování strojů, dopravních prostředků, spotřebních výrobků, pracovního prostředí i nábytku. Umožňuje vytvářet účinnější výrobky, bezpečnější a přátelštější, ale také lépe vnímatelné a provozně jednodušší. Ergonomický produkt je vytvořen tak, aby byl v harmonii s lidským tělem a poskytoval maximální komfort, ať už jde o nůžky nebo židli.

Na zdravém vývoji se ale musí podílet i každý jedinec aktivním přístupem. (Každý je manažerem vlastního zdraví.) Ergonomická řešení optimalizují komfort a užitkovost a minimalizují rizika úrazu, ať už je to v zaměstnání, za volantem či doma. Použití počítačů při projektování zjednodušilo aplikace údajů a umožňuje simulovat procesy, které nastávají v průběhu užívání výrobku tak, aby jeho použití bylo co nejůčinnější.

Mezioborová spolupráce designérů, nábytkářů, čalouníků, dekoratérů, ergonomů a zdravotníků může přinést výsledky v produkci zdravého nábytku, který by neohrožoval vývoj naší populace.

Ergonomické prostředí bytu je určováno zejména nábytkovými předměty a jejich relaxačními schopnostmi. Nábytek výrazně ovlivňuje nejen provoz bydlení, pohodlí, vztahy mezi lidmi a míru toxicity prostředí, ale zejména fyziologickou pohodu a relaxaci člověka.

Při navrhování nábytku je třeba zohledňovat člověka v jeho různorodostech, jako je tělesná výška, hmotnost, věk, pohlaví, rasa, povolání. I přes uvedené rozdíly musí vzájemný vztah mezi uživatelem a navrženým zařízením zajišťovat pohodlný a bezpečný požitek z tohoto prostředí.

Někdy je třeba vytvořit návrh pro velmi širokou a velmi smíšenou skupinu uživatelů, jindy zase navrhnout výrobek pro přesně specifikovanou skupinu uživatelů (děti, postižené osoby, senioři atd…)

Páteř

Každý člověk je individualita nejen ve své povaze, ale i ve tvaru své páteře. Neexistují dvě identické páteře a rentgenový snímek by mohl v kriminalistice sloužit podobně jako otisk papilárních čar prstů.

Vzpřímené držení těla, vědomí a myšlení, práce, to vše nás odlišuje od ostatních vyšších obratlovců.

Příroda nás vybavila důmyslným systémem
• oporného aparátu (kosti, vazy)
• řídícího aparátu (mozek, mícha a nervy)
• a logistického aparátu (látková výměna, zažívací a vyměšovací zařízení, srdečně cévní systém, dýchací aparát, rozmnožovací ústrojí atd..)

Podle zákonů mechaniky Isacca Newtona je nutné, aby lidské tělo v prostoru zemské gravitace zvládlo vzpřímený postoj a pohyb. K tomu souží posturální systém (páteř, vazy, klouby, svaly, jejich řízení a logistika).

Základním osovým orgánem je dokonalý útvar – páteř. Je sestavena ze 7 krčních, 12 hrudních a 5 bederních obratlů (celkem 24) spojených klouby a vazy, z kosti křížové a ocasního zbytku – kostrče. Kritické body páteře jsou: přechod páteře v pánev a přechod krku do hlavy.

Aby se zajistila dostatečná pohyblivost, pevnost a pružnost i tlumení páteře, je páteř tvarována v předozadní rovině těla do oblouků. Je to krční lordóza – dopředu, hrudní kyfóza dozadu a bederní lordóza – dopředu.

• 7 krčních obratlů je nejmenších, každý z nich slouží k nesení hlavy. Obratel zvaný atlas je tvarově odlišný a zajišťuje spojení s hlavou. Krční obratle tvoří krční páteř. Ta je u žen tenká. V jejích kanálcích vedou cévní dráhy pro specielní tepny. Kanálky se s věkem zužují a celý kanál míchy se zužuje při záklonu. Např. při úklidu může dojít ke stlačení cév, krev nevyživí mozek a dojde ke krátkému bezvědomí (syndrom prohlížení katedrál – popsali jako první Japonci).
• 12 obratlů hrudních nese 12 párů žeber, která se vpředu spojují v hrudní kost. Vzniká tak hrudní koš. Na jeho zadní straně jsou 2 lopatky spojující hruď s paží pomocí kloubu a svalové tkáně
• 5 bederních obratlů nese největší podíl tělesné hmotnosti. Spodní bederní obratel je spojen s křížovou kostí sestávající z 5 zakrnělých křížových obratlů. Křížová kost tvoří spojení s pánví pomocí sakroiliakálních kloubů

Obratel se skládá z těla (na přední straně), míšního kanálu a obratlového oblouku s výběžky. Pokud obratle stojí na sobě, tvoří obratlové oblouky kostní kanál, kterým probíhá mícha. Ta je součástí centrálního nervového systému a přenáší všechny informace do mozku a z mozku. Nervové kořeny opouštějí páteř meziobratlovými otvory směrem k ostatním částem těla.

Tato sestava obratlů tedy tvoří
• pevné pouzdro pro citlivou míšní strukturu
• zajišťuje tlumení nárazů při pohybu systémem pružných meziobratlových plotének (vazivový prstenec a kulovité ložisko želatinové povahy = jádro).

Obratle drží u sebe svaly a vazy, lze ji považovat za ohebný sloup. Možné jsou pohyby dopředu-dozadu, vpravo-vlevo, předklon-záklon, rotace a krouživé pohyby.

Meziobratlové ploténky
Základním pohybovým segmentem páteře je funkční spojení dvou sousedních obratlů, mezi nimiž jsou pružné části: meziobratlové ploténky. Zabraňují tomu, aby na sebe ploténky tlačily a narážely, fungují jako tlumiče.

Ploténka se skládá z prstence a jádra, je tvořena chrupavkou, spojovací tkání a z 80% vodou zajišťující jejich pružnost. Prstence kontrolují pevné umístění jádra. To nefunguje, je-li dlouhodobě snížen obsah jejich vody.
V průběhu dne i života se snižuje množství tekutiny v meziobratlových ploténkách. Vlivem zátěže se člověk může během dne zkrátit o 2 – 5 cm. Agent císaře Napoleona prý měl páteř schopnou zkrácení až o 17 cm. Klamal tělem.
Pokud neprobíhá vhodná regenerace plotének, dochází k předčasnému stárnutí a dokonce i poškození. Ploténka funguje jako houba: při jejím stlačení vytlačuje tekutinu, kterou při odlehčení zpětně nasává. Žije z pohybu. Při vhodném pohybu a střídavém odlehčování a zatěžování dochází k podpoře životnosti plotének.

Při dlouhotrvajícím přetížení může dojít k výhřezům meziobratlových plotének až do stavu, kdy je třeba operovat.

Houbový efekt se snižuje s přibývajícím věkem, elasticita ploténky se zmenšuje, jádro může přijímat méně tekutin a těla obratlů se k sobě přibližují. Říká se, že člověk roste do hrobu.

Mezi dvěma obratli leží kromě ploténky také jeden pár nervových kořenů a zádové svaly. Zádové svalstvo je z velké části zodpovědné za přímé držení páteře. Spojuje krk, hrudní koš, páteř, lopatky a pánev. Na břišní straně chrání páteř před extrémními pohyby dozadu kloubní vaz, další je na straně zadní. Spojení obratlů zajišťují facetové klouby. Jsou stabilizovány kloubními vazy protkanými nervy a mohou být zdrojem bolesti.

Porucha zakřivení páteře vede k vadnému držení těla s přetížením páteře, ale i přetížením svalového napětí s hromaděním zplodin látkové výměny při činnosti svalů. To má za následek okyselení prostředí svalů, podráždění volných nervových zakončení a vznik svalových bolestí, šířících se do hlavy, ramen, k srdci, žaludku, do břicha a pánve.

Nedostatek zdravého pohybu, vhodné zátěže a dostatečného odpočinku a regenerace sil vede ke vzniku moderních civilizačních nemocí. Přispívá k tomu spěch, společenská a ekonomická nejistota, stres, špatné ekologické podmínky atd.

Dochází k onemocnění páteře a pohybového ústrojí, onemocnění vysokým krevním tlakem, zažívací choroby, psychické choroby, syndrom vyhoření, sexuální poruchy atd…

Z historie je známý nárůst bolestí zad u obchodních cestujících v Anglii v 19. století při nástupu železnice, ve 20. století nárůst vertebrogenních poruch při přesunech obyvatel do zaměstnání, v 21. století nárůst chorob vlivem nástupu počítačů.

Pracovní a odpočivný nábytek (špatná konstrukce, nevhodné materiály, nevhodné pracovní sektory) má rovněž vliv na vznik zdravotních problémů. Nesprávné držení těla při práci odčerpává až 40 % osobního výkonu. Zejména na počítačovém pracovišti je zaregistrován nárůst subjektivních potíží : bolesti hlavy, šíje, ramen, paží, žaludku, v kříži a bolest nohou. Bolesti zad se podle statistiky Spolkového svazu nemocenských pojišťoven v SRN zvýšily na 17,3 % a jsou jako „nemoci pohybového ústrojí“ nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti.

Negativní účinky na páteř a pohybový aparát má i spaní na nevhodném lůžku.

Přirozená regenerace organismu je zajištěna například dobrým ležením, dynamickou chůzí nebo dynamickým sezením.

Literatura:
Fiell, Ch + P: Design Handbook: concepts, matériaux, styles, Taschen, ISBN 3-8228-4634-1

3. ČINNOSTI V BYTĚ – ODPOČINEK

2011-02-08T12:25:00.000-08:00

Bydlení je základní funkce bytu. Je to komplex činností. Ty se odehrávají v prostoru (v jednotlivých místnostech bytu) za pomoci zařizovacích předmětů (nábytku). Jedno nelze oddělit od druhého. Některé činnosti lze v bytě provozovat dokonce v různých místnostech.

Individuální odpočinek dělíme na aktivní (pohybová aktivita) a pasivní (spánek nebo posezení v pohodlném křesle). Při pasivním odpočinku klesá fyzická únava, ale zůstává únava psychická a nervová. Optimální je kombinace odpočinku aktivního i pasivního.

Zaměstnání většiny populace je sedavé, počítač a internet jsou dalšími faktory, které negativně ovlivňují duševní a tělesnou svěžest. V poslední době jsou sice módní posilovny, cyklistika a squash, přesto většina obyvatel provozuje jedinou aktivitu a tou je chůze. Důsledkem malého sportování je stres organismu a vznik civilizačních chorob.
V prostoru bytu bychom proto měli najít místo pro alespoň minimální provozování aktivního odpočinku (ribstol, hrazdu či prostor pro cvičení).

3.1. Postel (lůžko)

2011-02-08T12:24:00.000-08:00

Postel je nejlepší přítel člověka.
Postel je jediný typ nábytku, který vlastní každý jedinec.
Spánek je pro člověka něco podobného jako natažení hodinek.

Ležení zahrnuje až 33% života každého jedince a je mu zapotřebí věnovat z hlediska zdravého nábytku velkou pozornost.
Každé lůžko musí splňovat úkol pevnosti, podpory a pružnosti. Nevhodné lůžko, matrace či lůžkoviny mohou vyvolat nespavost, stres a únavu, případně jiné zdravotní potíže ( bolest, alergii, nadměrné pocení).

Naši předchůdci lehali na kožešinách. Postel vytvořila tepelnou izolaci od země a současně posloužila jako ochrana před živočichy.

Římská postel, na rozdíl od lůžka řeckého, sloužila více účelům.Existovala postel manželská, postel ke spaní, pohovka v atriu „lectus adventu“, pohovka ke čtení „lectus lucubratorius“, lehátko k jídlu „luctus triclinarius“.

Ve všech dobách si zachovala pozici nejdůležitějšího nábytkového kusu. Lehací plocha na rámové konstrukci, zdvižené od země čtyřmi sloupky, tvořila matraci plněnou živočišnými a rostlinnými materiály. Proti průvanu chránila čela a později závěsy s baldachýnem. V chladných zemích byly vysoké bočnice sníženy pouze v místě vstupu do postele.

Ve středověku se kladl velký důraz na její dekorativnost. Používaly se zlaté niti, krajky, v nohách i hlavách byly vysoké polštáře. Postel byla v podstatě společenským mobiliářem, protože zde spávala celá rodiny i s hosty, před pohřbem zde ležel nebožtík, vdova přijímala soustrast, šestinedělka gratulace, dáma v přepychovém oblečení návštěvy. Postel byla součástí výbavy nevěsty.

Mimo široké postele byly používány malé čalouněné „spací lavice“.

V období renesance se kromě manželské postele používá v Itálii lehké odpočívadlo „carriola“ a „cuccie“ – divan, ze kterého se později vyvinul „kauč“.

V době baroka a rokoka sloužila ložnice jako přijímací pokoj. Král Ludvík XIV. vykonával v posteli svůj úřad a jeho vstávání bylo společenským úkonem, který se odehrával za účasti dvora. V ložnici krále bylo použito několik kilogramů ryzího zlata na textilní dekorace (baldachýn lůžka, textilní tapety). Baldachýn měl především funkci tepelné izolace a vyšší intimity. Na zdech ložnice byli na freskách zobrazeni i královi nepřátelé, aby je měl stále na očích. Od veřejné části ložnice bylo lůžko krále odděleno balustrádou. Po probuzení král vykonal svoji potřebu a jeho stolice byla analyzována lékařem. Královo zdraví bylo totiž veřejným zájmem celého národa.

19. století – použití kovových lůžek v kasárnách a nemocnicích z hygienických důvodů. Vynález pružné drátěnky do postelí přináší velký pokrok v hygieně spánku.

S „cíleným vývojem bytové kultury“ vznikají v poválečné ČSSR sklápěcí a výklopná horizontální i vertikální lůžka a patrová lůžka.

Poloha vleže je obecnou polohou člověka, při které dochází k maximálnímu odlehčení téměř od všech aktivních životních funkcí v pohybovém aparátu i v centrálním nervovém systému. Při zdravém spánku dochází k vymizení projevů i důsledků únavy, a to tím více, čím je lehací nábytek kvalitnější.

Švýcarský vědec prof. Walter Hess objevil už v roce 1949 v mozku tzv. centrum spánku, které je jeho řídícím orgánem. Této problematice se věnovala řada vědců, ale zatím není zcela objasněna.

3.2. Spánek

2011-02-08T12:23:00.000-08:00

Spánek se skládá z opakujících se cyklů (fází): bdění, usínání, středně hluboký spánek, velmi hluboký spánek a snění (REM fáze). Cyklus trvá 80 – 110 minut. Normální spánek se skládá v první polovině ze 2 – 3 úseků hlubokého spánku, které jsou od sebe odděleny krátkým úsekem snění (REM fáze cca 10 minut). V druhé polovině není hloubka spánku již taková a úseky snění jsou delší.

Spící osoba vykoná za noc 20 – 60 částečných nebo úplných změn polohy (tzv. motorika spánku). Struktura poloh při spánku činí cca 50% spaní na boku ( z toho 32% spaní na pravém boku, 18% na levém boku), 44% spaní na zádech, 6% spaní na břiše. Během spánku se mění tělesná teplota i EEG.

Při zdravém spánku, který obsahuje všechny spánkové fáze včetně REM fáze, dochází k regeneraci fyzických sil, ale také k ukládání celodenních poznatků do paměti a tím i k odpočinku psychickému. Organismus dokáže zregenerovat za 3 cykly, lepší je 5 cyklů.

Když pasivně ležíme a spíme, zatímco naše lůžko aktivně pracuje pro nás, pokud jsme nepožili mnoho alkoholu, drogy či nějaké špatné uspávací prostředky, vstaneme po spánku osvěženi na těle i na duchu.
Proto je nutné věnovat maximální pozornost lůžku.

REM spánek je překlad z angličtiny ("Rychlé pohyby očí"), také se tomuto spánku
říká spánek paradoxní. Člověk spí, má sny, není – li však v tom období probuzen, nepamatuje si je. Je těžko probuditelný, oči se pohybují, jako by sledovaly snový film. V tu dobu se do paměti (jako na počítači) ukládají vjemy a zážitky a třídí se myšlenky z uplynulého dne. Množství REM spánku v procentech z celého spánku se mění podle věku. Miminko, které si musí vše ukládat do paměti, má téměř 100 % spánku spánek REM. U lidí, kteří žijí jednotvárným životem bez vzruchu a mají malou fantazii, je již REM spánku jen málo.

Lehací nábytek hraje v procesu bydlení jednu z nejdůležitějších rolí vzhledem ke své funkci a k časové délce jeho použití. Spánek není ztráta času nebo náš nepřítel, ale umožňuje plnohodnotné využití zbytku času. Nesprávné situování lůžka v místnosti a nesprávně řešená lehací plocha nezabezpečí dobrý spánek a mohou mít dokonce špatný vliv na zdravotní stav uživatele.
U dobrých lehacích ploch je páteř uložena ve svém přirozeném individuálním tvaru.
Spíme – li v příliš měkké nebo příliš tvrdé posteli, je páteř celou noc nepřirozeně prohnutá a ráno nás bolí. Správný spánek můžeme ovlivnit splněním řady požadavků. K nim patří především optimální konstrukce lehací plochy, tepelný komfort a hygienické požadavky,
zdravotní nezávadnost použitých materiálů, prostorový komfort lůžka, psychický komfort, orientace lůžka v interiéru a vhodné ukládání lůžkovin.

3.3. Optimální konstrukce lehací plochy

2011-02-08T12:18:00.000-08:00

Postel=rám+matrace+rošt

V současné době ubývá tvrdé práce, která zpevňuje svalový korzet páteře, vzniká stres, který může páteř i zablokovat. Internet a počítač působí v tomto ohledu negativně. 90% populace stůně minimálně 1x v životě s páteří.

Zdravé lůžko musí mít pevný rám na nožičkách bez úložného prostoru pod ním kvůli větrání. Dále se skládá z dobrého roštu se schopností regulace dle hmotnosti spáče a z matrace.

Postel nesmí člověka nutit do nepřirozených poloh, nesmí zhoršovat krevní oběh a musí umožnit regeneraci meziobratlových plotének. Špatným ležením může dojít k opotřebení vazivového prstence ploténky a jádro ploténky vyhřezne. Nemůže být dobře vyživováno. Dochází ke stlačování nervových struktur, které vnímáme jako bolest.

Tepelný komfort a hygienické požadavky
Lehací plocha musí být vyřešena tak, aby umožňovala tělesnou termoregulaci, aniž by docházelo k pocení nebo k pocitu chladu. Musí vykazovat dobrou tepelnou izolaci, ale současně odebírat vlhkost a odevzdávat teplo do vnějšího okolí. Nemá – li tuto vlastnost, stoupá každou hodinu teplota v prostoru spaní o 1°C.

Člověk při spánku vyprodukuje v závislosti na klimatu cca 38 – 60 g vlhkosti za hodinu. Z toho odchází 1/3 dýchacími orgány do okolí a 200 – 300 g/noc se vylučuje v podobě potu. Veškerý pot se nestačí odpařit a částečně zůstává v lůžku. Zde vytváří podmínky pro rozvoj bakterií, plísní a roztočů.

Je třeba zajistit prodyšnost matrace, odvod vlhkosti, přebytečného tepla a přísun čistého, suchého vzduchu. Důležitá je i hygiena lůžkovin. V nich se shromažďuje největší množství bakteriologických zárodků a roztočů. (Roztoči hynou při teplotě 60°C)

Roztoči
Roztoči jsou pouhým oken neviditelní členovci a velice přizpůsobiví. Mají rádi teplotu nad 25°C, vlhkost nad 50% a tmu.
Živí se zbytky lidského organismu: odumřelé kožní buňky, úlomky vlasů a nehtů.
Produkují agresivní alergeny, vadí nám tedy jejich výkaly.
60-80% dětí reaguje na roztočové alergeny.
Obrana: větrání lůžka, roztoči nemají rádi slunce (péřové deky ale slunce rovněž nesnáší: vysušuje tuk v peří).
Přikrývky a polštáře je třeba prát, nejlépe na 70°C, při 60°C roztoči hynou.
Důležité je pravidelné odstraňování prachu, přitom používat metody, při kterých se nepráší (vytírání podlahy vlhkým hadrem), používání vysavačů s kvalitním filtrem, aby se roztoči nedostali z vysavače zpět do prostoru, ideální je centrální vysávání.
Nezbytné je i čištění čalouněného nábytku a pravidelné větrání nejlépe za suchých slunečných dnů, i zimě i za mrazu.

Zdravotní nezávadnost použitých materiálů
Část populace je postižena alergiemi na syntetické materiály.

Prostorový komfort lůžka
Noční pohyby spící osoby odstraňují napětí. Lehací plocha musí mít proto takovou velikost, aby vyhovovala tělesné výšce a šířce ramen a umožňovala změnu polohy. Obecně se doporučuje velikost lůžka 1000 x 2000 mm. Volnost pohybu souvisí s kvalitním podepřením. Velmi měkká lehací plocha působí proti pohybu.

Každý člověk potřebuje díky své individuální páteři individuální lehací plochu, odpovídající okamžitému stavu jeho páteře (hmotnosti a rozdělení hmotnosti v postavě).
Hmotnost se v průběhu života mění. Proto by lehací plocha každého člověka měla být proměnná v souladu se změnu polohy těla nejen aktuálně, ale i v čase.

Lůžko dále musí být dostatečně vysoké, dobře přístupné, mít dostatečný přísun vzduchu (min. do 10m3) a jeho dobrou cirkulaci. Optimální z tohoto hlediska je umístění lůžka uprostřed místnosti, nejméně vhodné je umístění pod stropem. Trendem je zvyšování lehací plochy a její zvětšování (o 21- 34 cm dle délky chodidla).

Psychický komfort
Pocit klidu a bezpečí hraje důležitou roli v procesu usínání. Na tom se podílí tvar lůžka, jeho materiál, barva, ale i světlo. Příznivé je umístění lůžka v podkroví. Zešikmení krovu navozuje pocit intimity. Stejnou roli hraje i čelo postele (zabraňuje padání lůžkovin), či textilní baldachýn. Design nesmí být prioritní před funkcí!

Orientace lůžka v interiéru
Nejvhodnější je orientace ložnice na východ, ranní slunce působí jako stimulátor. Západní místnosti jsou přehřáté. Orientace lůžka se doporučuje sever - jih: hlava by měla směřovat na jih, nohy na sever. Tuto orientaci uznává i čínská medicína (energie čchi polarizovaná do poloh Jangu a Jinu). Podle názoru psychotroniků mohou patogenní zóny při dlouhodobém působení ovlivnit citlivé jedince. Rostliny prý zase narušují energetické pole člověka.

Lůžko není vhodné umísťovat níže než 30 cm nad podlahu, štěrbinami oken a dveří vniká studený vzduch, nevhodné je i situování lůžka v bezprostřední blízkosti otopných těles. Roli hraje i vlhkost vzduchu a množství škodlivých látek v ovzduší. Podmínkou zdravého spánku je rovněž dobrá zvuková izolace, ložnice také nemá být průchozí. Nejvhodnější je umístění lůžka u zdi, nebo v rohu místnosti.

Doporučuje se teplota 17°C,
minimální množství vzduchu je 10m3, u dvou lůžek 12m3.
nejmenší přípustná šířka místnosti je 2m, v případě dvojlůžka 265cm

Potřeba spánku dospělého je 7- 8 hodin, nad 50 let 5 - 6 hodin, děti do 10 let spí 9 -10 hodin.

Ukládání lůžkovin
Nevětrané uložení lůžkovin zvyšuje jejich vlhkost a podporuje rozvoj roztočů. Klasické umístění na lůžku umožňující během dne jejich pozvolné vysychání je nejvhodnější. Zcela nevhodné jsou peřináče a nevětrané úložné prostory pod lůžkem.

3.4. Skladba lůžka

2011-02-08T12:15:00.000-08:00

Kolem roku 1900 vznikly pružné drátěnky do postelí. Ty bylo možné dokonale umývat, což přineslo pokrok v hygieně spánku. Drátěnky se však brzy proležely. Na nich byly matrace z žíní. Později se tato skladba nahradila v naší zemi Molitanem ®. (To je obchodní název měkkých polyuretanových pěn vyráběných v Gumotexu Břeclav, který nesprávně zevšeobecněl stejně jako rifle místo texasky a nadále se nesprávně používá.) Tato pěnová matrace se kladla na pevnou desku.
Pěna na desce však neodvádí tělesnou vlhkost a podporuje vznik plísní. Je neekologická.

Dnes se lůžko většinou skládá z kostry, nosného podkladu (roštu) a matrace.
Matrace a rošt se musejí vzájemně doplňovat a společně zdravě podepírat tělo v jakékoliv poloze při ležení tak, aby páteř při ležení na zádech byla ve svém přirozeném tvaru a při ležení na boku v rovině.

Korpus postele

1 zadní čelo 2 bočnice (lub) 3 střední podpěrných vlys 4 přední čelo 5 stavitelná střední noha

Nosná plocha lehací plochy (rám) Slouží jako nosná konstrukce pro lehací plochu (matraci). Nejednodušší je plocha z velkoplošného materiálu, tento musí být vybaven odvětrávacími otvory. Další je laťový, kdy nosná plocha je tvořena laťkami (vlysy) z masivního dřeva. Nejběžnější jsou lamelové, které mohou mít, dle komfortnosti, různé uložení lamel a mohou být polohovatelné.

Polohování může být ovládáno ručně nebo nebo dálkově při elektrickém ovládání. V bederní části může být nastavení tuhosti.
Obvykle bývá jiný výrobce korpusů, rámů a matrací. Tyto mají standardizované rozměry, přičemž nejobvyklejší je rozměr lehací plochy 900mm x 2000mm a 1000mm x 2000 mm pro jednu osobu.
Související odkazy: matrace, pružinová vložka, pěny, zónová tuhost, lamela.

3.5. Nosný podklad

2011-02-08T12:14:00.000-08:00

Nosný podklad může být pružný nebo nepružný, rovný nebo polohovatelný.

Nepružný nosný podklad
Může to být plná deska, desky s otvory, příčně pokládaná prkna, laťkový volný nebo pevný rošt

Pružný nosný podklad
Do této kategorie patří dříve používaný kovový rám s drátěnkou, ale zejména různé typy roštů

Lamelový rošt
Rošt má být vzdušný z důvodu lepšího odvětrání a odvádění tělesného potu. Rošt z předpjatých bukových lamel udržuje během spánku páteř v její fyziologické poloze. Nejjednodušší jsou lamely osazené v pevném pouzdře v rámu, lepší pružení zajišťují dvoj - a třílamely v otočných pouzdrech, nejcitlivější jsou tzv. bodové rošty, které se kombinují s lamelami. Na dokonalejších roštech lze měnit tuhost lamel dle hmotnosti uživatele.

Špičku v technologii představuje lehací systém LATTOFLEX s bodovými kyvnými křidélkovými nosiči z plastů.

Některé rošty mohou mít polohovatelnou část pod hlavou i nohama. Polohování lze ovládat i z lůžka pomocí elektrického pohonu. Novinkou je možnost volby výšky roštu lehací plochy (firma AHORN). Polohovací rošty vyžadují pružnější matrace, které budou dobře kopírovat pohyb celého roštu (kaučukové nebo kvalitní PUR matrace).

3.6. Matrace

2011-02-08T12:08:00.000-08:00

Matrace musí bodově pružně nést celé tělo se všemi svými oblinami a nepravidelnostmi. Musí usnadňovat měnění polohy během spánku. Matrace musí být tak měkká, aby bylo ve spánku umožněno dokonalé svalové uvolnění a aby nedocházelo ke stlačování pokožky. Pokud se totiž člověk otlačuje vlastní hmotností, vzniká nutnost častého měnění polohy.

U nemocných lidí, kteří se ve spánku nemohou podvědomě otáčet, dochází ke vzniku proleženin. Ty vznikají během několika hodin po upoutání na lůžko, např. po operaci. Obtížně se hojí, proto je třeba dobrou konstrukcí lehací plochy předcházet jejich vzniku.

Matrace musí být měkčí v oblasti ramen a tužší v oblasti bederní páteře. Nejkomfortnější jsou matrace se zónovou tuhostí. Matrace také musí správně sát pot. Dobrá je tedy taková matrace, která se přizpůsobí nám, nikoliv naopak.

Současně musí být hygienicky ošetřitelná proti prachu, špíně a roztočům, prodyšná, umožňující přísun čistého suchého vzduchu.

Typy matrací

Slamník
Od pradávna bylo zateplování lůžka zajišťováno kožešinami nebo rostlinami obvyklými v daném místě. Ve střední Evropě se prosadila žitná sláma. Byla pružná, tepelně izolující, dostupná pro každého. Každoročně se po žních vyhazovala sláma ze slamníku a nahrazovala se novou. Stará posloužila ke hnojení země a kypření půdy. Byla to dokonalá recyklace materiálu. Sláma se cpala do jutového pytle a vznikl jednodílný slamník. Na něj se pro změkčení a zateplení pokládala tenká peřina plněná prachovým peřím, tzv. spodnice. Slamník nesla příčně položená prkna.

Klasické matrace
Použití drátěnky do postele kolem roku 1900 přineslo díky jejímu pružení nutnost rozdělení do té doby jednodílného slamníku do 3 částí. Jako náplň do matrací se začaly používat další materiály: koňské žíně, lesní tráva, africká tráva, vata, kokosové vlákno, a jejich směsi. Aby matrace držely tvar, bylo nutné jejich prošívání a obšívání. Používání třídílného slamníku (matrace) na pevný podklad nesmyslně přetrvalo v některých případech až dodnes.

V současnosti je módním hitem malá matrace tohoto typu, která se používá k posedávání a polehávání na zemi.

Pružinové matrace
mají jádro vytvořené pružinami typu Bonell nebo taškovými (pytlíčkovými) pružinami. Psychotronikové ale uvádějí, že kovové prvky mohou vytvářet silové pole, které může negativně působit na jedince se slabým biopolem.

Pružina Bonell je vyrobena z ocelového drátu o průměru 2,2 a 2,4 mm. Matrace složená z těchto pružin zajišťuje dobré rozložení hmotnosti těla po její celé ploše. Kvalita pružinových matrací Bonell může být velmi rozdílná a je závislá na druhu a tloušťce drátu, počtu závitu, výšce pružiny, počtu pružin na ploše atd. Pružiny bývají rozmístěny v anatomických zónách podle jejich tuhosti, což zajistí lepší rozložení tlaku. Jsou v horní části navzájem propojeny kovovými očky.

Tašková pružina je měkčí než pružina Bonell. Matraci tvoří soustava ocelových pružinek zašitých v textilním obalu. V každém z nich se každá pružinka chová jako malý píst a její pohyb je zcela nezávislý na sousedních. Taškových pružin je na matraci cca 400 ks, mají soudkový nebo válcový tvar, bodově podpírají tělo a podporují anatomickou polohu páteře. Vyznačují se výbornou elasticitou a umožňují správné uvolnění a relaxaci kosterního svalstva.
Pružiny jsou rozmístěny podle své tuhosti v několika (3 - 7) anatomických zónách, aby zaručily optimální rozložení tlaku. Jsou účinnější, že pružiny typu Bonell.

Na pružinovém jádru obou typů matrací bývá zpravidla tzv. roznášecí vrstva, např. deska z kokosového vlákna nebo listexu, nebo PUR pěny, další vrstva je tvarovací a kypřicí, např. z polyuretanové pěny, často s oboustranně prošitým polyesterovým rounem. Některé matrace mohou mít i letní stranu (bavlna, duté vlákno, bavlna + koňské žíně) a zimní stranu (ovčí vlna). Luxusnější matrace mohou mít snímatelný prací potah.

Kokosové vlákno vzniká z kůry kokosových ořechů na ekologických plantážích Srí Lanky. Desky se z něj vyrábějí vulkanizací za tepla pomocí kaučukovníkového mléka (přírodního latexu). Jsou pružné, mají dlouhou životnost a výborné tepelněizolační vlastnosti. Používají se k dosažení potřebné tvrdosti a vzdušnosti. Listex se vyrábí lisováním desky z kokosového vlákna. Vyznačuje se velkou tuhostí, pružností a odolností vůči mechanickému poškození.

Oba druhy jsou matrací vhodné pro pevný dřevěný, nebo jednoduchý lamelový rošt.

Pěnové matrace
Pěnové matrace se vyrábějí
• z polyuretanových pěn s obchodními názvy jako Durén, Eulastic, Celtex (polyuretanová pěna, elastická, prodyšná tvarově stálá, nehořlavá), Celsius, Eucatherm (mikroporézní polyuretanová pěna s viskoelastickými vlastnostmi, tzv. líná pěna, reaguje na teplo, vrací se pomalu do původního tvaru). Všechny PUR pěny jsou zdravotně nezávadné.

Matrace bývá složena z různých kombinací pěn, podle jejich vlastností, a to vertikálně i horizontálně. Vertikálně může být pro lepší účinnost dělena do zón různé tuhosti (až 7 zón). Např. v bederní oblasti, kde je nejvyšší zatížení, se vkládá pěna vyšší tuhosti, v oblasti ramenou se často vytváří tzv. ramenní kolébka: vložka z líné pěny, která zajišťuje optimální uložení těla při spaní na boku.

Novinka: firma Tropiko: matrace Sofie: možnost individuálního nastavení tuhosti podle váhy a výšky spotřebitele. Má oboustranně perforované jádro a dvojnásobné množství výměnných modulů pro úpravu tuhosti. Je vyrobena ze studené pěny, která se vyznačuje vysokou elasticitou a tvarovou stálostí. Je dodávána ve 3 základních nastaveních tuhosti: Soft do 75 kg, Medium 75 – 90 kg, Hard nad 90 kg.
Snímatelný potah Aloe Vera

• ze syntetického latexu (pěnové pryže) s podílem latexu přírodního (kaučukovníkového mléka). Je měkký, bodově elastický, tvarově stálý, má dlouhou životnost. Vyrábí se studenou a teplou cestou. Pěnová pryž vyrobená studenou cestou (technologie Talalay) je kvalitnější. Technologie Talalay spočívá v rychlém vakuovém vymrazení latexové směsi, vznikne otevřená buňková struktura, která zabezpečuje výbornou vzdušnost latexové pěny. Kaučukovníkové mléko se získává zahuštěním mízy kaučukovníkových stromů. Dováží se z Malaisie.

Jádro latexové matrace je děrované a podle počtu otvorů se dělí na zóny s menší nebo větší tuhostí. Latexové matrace jsou vhodné pro lamelové rošty. Latexová matrace může mít až 7 zón tuhosti, může být zpevněna deskou z kokosového vlákna, případně i deskou z listexu.

Horní vrstva pěnové a latexové matrace může mít letní stranu (bavlna, duté vlákno, bavlna + koňské žíně) a zimní stranu (ovčí vlna). Luxusnější matrace mohou mít snímatelný prací potah.

Zdravotní rošty a matrace
Ortopedický rošt Valty je tvořen velkým počtem lamel z jasanového dřeva, které jsou uloženy na třech podélných pružicích hranolech (podélnících) ze specielní hmoty Durén. V podélnících jsou příčné otvory, které změkčují pružení lůžka v oblasti ramen – tvoří tzv. ramenní kolébku. Podle hmotnosti uživatele existuje 7 stupňů tvrdosti podélníků. Na tento rošt se klade matrace Valty výšky 5 nebo 7 cm z pěny Durén se snímatelným potahem. Vše musí být umístěno na pevném nebo polohovatelném roštu.

Ortopedická lamelová matrace Sára obsahuje lamelový rošt na pružicích hranolech z pěny Europur a pěnovou matrací v jednom potahu. Celková výška matrace je 12 cm. Obě matrace získaly ocenění Czech made.

Neuroortopedická pneumatická lamelová matrace Bára má podélné nafukovací vaky, jejichž tvrdost může uživatel upravovat pumpičkou umístěnou uvnitř matrace. Matrace ze studené pěny Durén komfort 2000 má na povrchu výstupky s masážním účinkem. Vše je obaleno snímatelným potahem. Matrace byla schválena Státním ústavem pro kontrolu léčiv jako prostředek zdravotnické techniky.

Matrace Visco – medicott zabraňuje vzniku proleženin (pro dlouhodobě nemocné). Materiál byl vyvinut pro křesla amerických kosmonautů NASA, ti jsou při startu vystaveni velkému přetížení. Materiál reaguje na teplotu lidského těla a vytvaruje se podle něj. Na žádném místě těla tedy nepůsobí větším tlakem.

Snímatelné potahy matrací
Snímatelné potahy matrací zajišťují lepší hygienu lůžka. Vyrábějí se např.
• z bavlněného froté oboustranně prošitého s dutým vláknem, spodní vrstva netkaná textilie, praní do 40°
• ze 100% bavlny se speciální úpravou umožňující praní do 90°, ta je prošitá s dutým vláknem, spodní vrstvu tvoří netkaná textilie, je vhodná pro alergiky a astmatiky
• ze specielně upravené bavlny proti bakteriím a plísním, prošité s dutým vláknem, spodní vrstva je z netkané textilie, umožňuje praní do 60%, vhodné především pro děti, likviduje roztoče
• potah MicroCare / Silver má termoregulační vlastnosti: obsah stříbra zabraňuje vzniku antistatické elektřiny
• potah Jersey Aloe Vera obsahuje mikrokapsle s přírodním extraktem z Aloe Vera. Při užívání uvolňuje aroma, které má antiseptické a antialergické účinky. Potah je snímatelný a prací na 60°C.
• potah Repelent obsahuje mikrokapsle eukalyptu odpuzující hmyz
• jiné

3.7. Lůžkoviny

2011-02-08T12:07:00.000-08:00

Lůžkoviny podle okolní teploty dělíme na zimní a letní, nejvhodnější jsou pokrývky z dutého vlákna.

Duté vlákno
Má v sobě jednu, případně více dutinek. Čím je jich více, tím je vlákno kvalitnější. Zpracováním dutých krátkých vlákének v podobě střiže v chomáčcích do formy vrstveného rouna vzniká výplň přikrývek a polštářů s výbornými termoizolačními vlastnostmi. Kvalita rouna se liší podle toho, jsou – li jednotlivá zpracovávaná vlákna tvarovaná jen rovinně, nebo i prostorově.

V případě prostorově tvarovaného vlákna je rouno objemnější a má prostorovou paměť, to znamená, že se i po stlačení vrací do původního tvaru.

Jako výplň do polštářů se používají polyesterové kuličky neboli vločky z dutého vlákna, kdy se zvláštní technologií z vlákének místo rouna vytvářejí zámotky. Tvarem připomínají vločky nebo kuličky a lze je v polštářích protřepávat jako dříve používané peří.

Vlastnosti lůžkovin z dutého vlákna: neprašnost, snadná údržba, možnost praní, nealergičnost (nezhoršují alergie, nedrží se v nich roztoči). Jsou lehké, splývavé, zaručují klidný spánek.

Současným trendem pro zajištění dokonalé hygieny lůžka je použití ekologických a netoxických vláken, která zajišťují aktivní ochranu proti roztočům, baktériím a plísním. (Hlavní příčiny vzniku alergií.) Lze je opakovaně prát na 60°C. Povrch může být ze 100% polyesteru.

Polštář
Důležitá je i správná velikost polštáře. Měl by měl dosahovat jen k ramenům. Při ležení na zádech by měl podepírat krk a pod hlavou být měkký, při ležení na boku má polštář vyrovnat výšku ramene a měkce nést hlavu. Materiál: např. z viscoelastické pěny. Ta reaguje na tělesnou teplotu, zajišťuje rovnoměrné rozložení tlaku a svým efektem pomalého návratu do původní polohy snižuje napětí krčního svalstva. Může výrazně snižovat bolesti hlavy a ztuhlost šíje.

Ložní prádlo
Ložní prádlo může být rovněž z přírodních materiálů, v současné době s úpravou pro snadnou údržbu s praním minimálně na 60°C bez žehlení, může mít protibakteriální či protiplísňovou úpravu.

3.8. Typologické dělení lůžek

2011-02-08T12:04:00.000-08:00

Lůžko s viditelnou kostrou, má - li přední a zadní čela, pak je to postel. Čelo může být kovové, dřevěné i čalouněné. Taková lůžka se používají většinou v ložnicích a během dne na lůžku zůstávají lůžkoviny. Do kostry se vkládá matrace a rošt.
Celočalouněné lůžko s úložným prostorem se používá spíše v dětských pokojích a svobodárnách, lůžkoviny se přes noc ukládají do úložného prostoru, je nehygienické, lehací plocha není kvalitní, obsahuje většinou pružiny nebo skladbu pěn
Celočalouněné dvojlůžko tzv. letiště s úložným prostorem, dnes už překonaný model, platí o něm totéž co o celočalouněném jednolůžku, je určeno především do obytných ložnic nebo jinam, kde se opticky uplatní čalouněný povrch.
Celočalouněné lůžko tzv. válenda, typický produkt socialistického bydlení jako doplněk k úložným systémům. Lehací plocha je umístěna na nožičkách, což umožňuje na rozdíl od lůžka s úložným prostorem její lepší odvětrání.
Patrové lůžko, palanda má využití v dětských pokojích a rekreačních objektech. Lůžka mohou být nad sebou nebo kolmo přes sebe, lze použít matrace a rošty.
Vyklápěcí lůžko lze přes den uzavřít do skříně, takové řešení šetří prostor, ale vyžaduje složitější manipulaci. Je vhodné skutečně do minimalistických interiérů nebo do místností s více dětmi (v roce 2006 na milánském salonu nábytku bylo toto řešení velmi časté).
Skládací (polní) lehátko – lehké zařízení do stanu nebo na pláž určené ke krátkodobému odpočinku nejčastěji z lehké kovové konstrukce a lehací plochy z textilie napnuté na nosný rám

Vodní lůžko
Už staří Peršané vkládali do lůžek vodou naplněné a slunečními paprsky vyhřáté zvířecí vaky. První novodobé vodní lůžko pochází z americké diplomní práce ze 70. let minulého století. K řešení problému přispěl vývoj plastů ve formě svařovatelných pevných a pružných folií a měkkých polyuretanových pěn.

Lůžko obsahuje pod horní izolační vrstvou vodní matraci, ve které je voda opatřená chemickými přípravky. Vodní vrstva udržuje páteř ve správné fyziologické poloze. Lůžko se přizpůsobuje tělu. Teplota vody je regulovatelná, rovnoměrně proniká do těla a uvolňuje svalové napětí denní námahy. Optimální je 28 – 34°C. Tělesná hmotnost se rovnoměrně rozkládá a lůžko umožňuje nerušenou cirkulaci krve. Aktivita těla se tlumí tím, že tělo nemusí produkovat tolik tepla a pacient se nemusí tak často obracet. Tak postel zabezpečuje terapeuticky klidný spánek. (Na běžné matraci člověk mění plochu 60 x za noc, na vodní matraci jen 15 x). Lůžko je doporučováno fyzioterapeuty zejména pro pacienty s diagnózou popálenin.

Nevýhodou je stála spotřeba elektrické energie na vytápění. Vodní matrace musí mít min. výšku 23 cm, lůžko musí být dostatečně vysoké z důvodu požadavku pohodlného vstávaní a uléhání. Pro použití v interiérech není vhodná společná matrace pro dvě osoby.

Další nevýhodou vodního lůžka je velká hmotnost, špatná manipulovatelnost, je třeba zajistit je před dětmi (minimalizovat riziko protrhnutí vodní matrace). Nesmí být použito tam, kde je riziku zamrznutí vody, např. v zimě na chalupách a chatách. Hmotnost cca 200 kg vyžaduje masivní kostru. Existují různé druhy vnitřního členění lůžka, aby se zabránilo záplavám při prasknutí sváru, vniku nárazových vln a nepříjemnému pohybu vody. Používají se jednotlivé kvádry vkládané příčně do folie v kostře lůžka. Lůžko lze lépe rozebrat a častěji obměňovat vodu. V Německu je zákaz používání vodního lůžka v patrech.

3.9. Lůžkový nábytek – typologie Holouš

2011-02-08T11:58:00.000-08:00

Postel
Výrobek určený na pravidelné spaní (na rozdíl od rozkládacích pohovek) v leže přičemž lůžkoviny mohou zůstávat přes den na lehací ploše. Charakteristikou jsou čela, bočnice a nosná plocha lehací plochy (rám).

- jednolůžková:

- dvoulůžková: (manželská)

- patrové (etážové, poschoďové):
Lehací plochy mohou být nad sebou přičemž osy obou lehacích ploch jsou souběžné, nebo
na sebe kolmé.

- sklopné: na výšku: na podél:

Válenda
Typ určení ke spaní a příležitostnému sezení, přičemž může být s čely, zády nebo bez nich. Jde v podstatě o samonosnou lehací plochu opatřenou nohama.
U válend může být pod lehací plochou zásuvka sloužící jako úložný prostor. Matrace musí být zabezpečena proti sklouzávání.

Matrace
Pružná vložka na lehací plochu postele nebo ložné plochy rozkládacích pohovek. Základně je lze rozdělit na matrace s pružinovou vložkou nebo s jinými výplněmi. Na lehací ploše je volně uložená, není konstrukční součástí lůžka, pohovky. Mohou být jednomateriálové nebo kombinaci různých materiálů a uspořádání pro zlepšení jejich užitných vlastností.

Lehací plocha
Nesprávně „ložná plocha“. Má stejnou funkci jako matrace a podobnou konstrukci ale je nedílnou součástí výrobku.

Pružinová vložka
Typ pružné výplně matrací, lehacích ploch nebo sedáků vycházející s klasické konstrukce čalounění. Základem jsou pružiny s ocelového drátu. Může se jednat o několik konstrukčních uspořádání, mohou mít rámeček z pásoviny či mohou být bez něho nebo jsou uzavřené v textilních taštičkách:
Při požití v lehacích plochách jsou upevňovány na nosný podklad (kostru) a musí být od něho vhodně odděleny, například plstí.

Volný polštář
Polštář, který je volně uložen na sedací ploše výrobku, není pevnou součástí výrobku a může být dodáván samostatně.

Lamela
Nosný prvek lehací plochy vyrobený z vrstveného tvrdého dřeva (nemůžou být překližkové) - viz lamelová konstrukce, židle. K nosnému rámu jsou uloženy v úchytkách které mohou být pevné nebo pružné umožňující naklánění lamely a přizpůsobení se tvaru těla.

Ideálně mají být napříč k podélné ose těla ale u rozkládacích pohovek bývají z konstrukčních důvodů kolmo k ose.

Pěny
Se používají jako základní výplňový materiál čalouněných výrobků ve formě desek, pásů, přířezů nebo tvarových dílů jak samotná, tak velmi často ve spojení s dalšími vrstvami různých pěn. Jsou vyráběny vypěňováním polymerů, především polyuretanu nebo výjmečně u „zelených“ pěn ze směsí syntetických a přírodních polymerů z rostlinných olejů, především ricinového, dále z přírodního latexu (pěnová pryž). Polyesterové pěny se využívají především na obaly a zvukotlumící výplně, na čalounění se používají výjimečně. Jsou dodávány v různých vlastnostech daných jejich objemovou hmotností a odolnosti proti stlačení. Molitan® je obchodní název pěn vyráběných v a.s. Gumotex v Břeclavi.
Objemová hmotnost (gramáž) – udává se v kg/m³ a má rozhodující vliv na vlastnosti pěny a bývá v rozsahu 18 – 60 kg/m³.
Odpor proti stlačení – udává se v kPa a ovlivňuje především tvrdost a tvarovou stálost pěn.
Značení pěn – pěny se označují kombinací písmena a čtyř čísel. Písmena: N – standart
H – tvrdé, W – měkké, S – speciální, E – polyesterové, HR – „studené“ pěny. První dvojice čísel značí objemovou hmotnost a druhá odpor proti stlačení bez desetinné čárky. Například:
N 2028 – N->normal, 20->20 kg/m³, 28->2,8 kPa.
Jednotlivé typy bývají barevné pro odlišení a u různých výrobců se liší.
Studená pěna (HR) – je vyráběná technologií studeného vypěňování která umožňuje výrobu tvarových výlisků, například sedáků. je díky svým vynikajícím vlastnostem používán pro komfortní sedací nábytek a matrace. Struktura materiálu zaručuje vysokou elasticitu, z dobré odvětrávání, odvod tepla a prostupnost vzduchu, používá se na sedáky a lehací plochy komfortního nábytku.
Pojený polyuretan (PPU, „drťák“) – vzniká opětovném slisováním drcených pěn především odpadu, má vyšší objemovou hmotnost než běžné pěny (55 – 120 kg/m³) a využívá se v sendvičových konstrukcích sedáků, lehacích ploch a matrací, bývá kombinován s běžnými pěnami.
Pěnová pryž (latex) - Pěnová pryž je druh lehčené pryže, která je vyráběna vulkanizací vodní disperze polymeru přírodního latexu, syntetického latexu, nebo jejich směsi. Používá se všude tam, kde se mohou uplatnit jeho dobré vlastnosti (vysoká elasticita, nízká hmotnost, nízká trvalá deformace, dlouhodobá pevnost a tuhost, prodyšnost, trvanlivost). U matrací s jádrem z latexu struktura dovoluje velkou tvarovou změnu. Matrace se nejvíce promáčkne v místě, kam je soustředěn největší tlak ležícího těla (hýždě, rameno), ale okolí (jádro pod hlavou, trupem a nohama) není tímto tlakem ovlivněno. To umožňuje matraci "okopírovat" tvar ležící postavy a poskytnout jí v každém místě dostatečnou oporu.

Polystyren
Pěnový polystyren se výjimečně požívá jako tvarový materiál například područek pro zjednodušení výrobního postupu. Nepoužívá se samostatně jako nosný materiál, vždy s kombinací s nosnou kostrou. Mezi něj a potahové materiály musí být použity běžné výplňové a kypřící materiály. Nesmí se přímo do něho připevňovat potahové materiály. Do budoucnosti se z ekologického hlediska počítá se snižování jeho užití.

Zónová tuhost
Zónová matrace je systémem nastavování tuhosti dle požadavku uživatele. Jádro matrace často ze studené pěny má perforaci válcového tvaru v které jsou vloženy ztužovací válce. Tyto válce je možno libovolně zaměňovat podle požadavku na tvrdost, popřípadě je zcela vyjmout.
Nebo lze příčnými a podélnými konstrukčními prvky s optimálním vložením vysoce elastické pěny v exponovaných místech zajistit optimální oporu tělu.

3.10. Požadavky na lůžko

2011-02-08T11:56:00.000-08:00

• Dvojí pružení dle tělesných proporcí člověka
• Měkký povrch plochy umožňující rozklad bodových tlaků
• Materiálová skladba zabezpečující vhodnou termoregulaci
• Zpevnění okrajů lehací plochy – pocit bezpečí a jistoty
• Nosný rošt s regulací tuhosti dle podpíraných oblastí
• Prací pokrývka
• Čistitelný a nekluzný potah matrace
• Životnost matrace 7 -10 let
• Polštářky nesoucí hlavu, podpora krční páteře
• Použití nealergizujících materiálů
• Polohování lůžka při déletrvajícím ležení
• Nehlučný provoz lůžka
• Pocit psychického komfortu
• Bezpečnost lůžka (odstranění ostrých hran a veškerých výčnělků)

Základní dimenze lůžkového nábytku
Délka: tělesná výška + 20 až 30 cm (195 – 204 cm)
Šířka: 85 – 95, u hotelového lůžka 100 cm
Šířka dvojlůžka: 156 – 170 cm, kruhové lůžko min. 220 cm (naprostý nesmysl)
Výška lůžka: 42 – 45 cm, senioři a nemocní až 60 cm
Výška čela: 20 – 50 cm, senioři a nemocní min. 55 cm
Výška patra: min. 90 cm, u částečného překrytí jen 70 cm
Patrová lůžka: max. výška lehací plochy nad podlahou: 170 cm
Výška spodního okraje boční zábrany nad matrací max. 10 cm
Výška horního okraje boční zábrany nad matrací max. 16 cm
Šířka přerušení zábrany pro žebřík max. 40 cm
Příčle žebříku: délka 30 cm, max. vzdálenost 30 cm, min. vzdálenost 12 cm

Požadavky na prostor kolem lůžka
Průchod vedle lůžka: min. 70 cm
Průchod mezi lůžky: min. 65 cm, optimální je 80 cm
Prostor mezi lůžkem a skříní: min. 80 cm
Prostor mezi lůžkem a nízkou skříňkou: min. 60 cm
Výška nočního stolku nad postelí: min. 35 cm

Normy: Postele ČSN 911001, Lehací nábytek ČSN 911010, Matrace pro lehací nábytek ČSN 911011. Provedení výrobku musí vyhovovat základním ustanovením ve smyslu znění ČSN 9110001, 910015 a norem provádějících.

Bezpečnost a hygiena
Lůžko nesmí mít žádné ostré hrany a výčnělky přes půdorys lůžka, postel bez předního čela s matrací je pro západní způsob zastýlání, kdy se pod matraci zasouvá lem přikrývky. V našich podmínkách tvoří čelo tepelnou bariéru a chrání lůžkoviny před pádem na zem.

Estetické působení lůžka
Lůžko je dominantním předmětem interiéru, protože zabírá plochu 2 – 4m2. Barevně ovlivňuje atmosféru místnosti. Proto je třeba citlivě volit kromě jeho designu také barevnost a dezén potahové látky. Nedílnou součástí lůžka jsou lůžkoviny. Jejich barevnost je rovněž nedílnou součástí vizuálního působení interiéru.

3.11. Rady před nákupem

2011-02-08T11:55:00.000-08:00

Jednotný recept na správnou postel neexistuje. Ta musí být individuálně přizpůsobena každému uživateli. Záleží na jeho zdravotním stavu a zvyklostech spaní. Délka lůžka musí být minimálně o 30 cm delší, než délka postavy. Je zapotřebí získat informace o skladbě matrace a typu roštu. Všechny typy matrací a roštů totiž nelze kombinovat. Tuhost lehací plochy musí odpovídat naší hmotnosti.
Doporučovány jsou zejména systémy umožňující změnu nastavení tuhosti.

Relativně nejpřesnější je měření potřebné tuhosti lůžka pomocí tzv. měřicí deky. Ta vyhodnotí, zda je pro naši tělesnou schránku vhodná právě testovaná kombinace roštu a matrace. Deka se skládá z polštářků naplněných vzduchem. Ty se pod tlakem postavy deformují, tato změna je snímána senzory a elektronicky vyhodnocována. Deka je rozdělena do 117 čtverečků, ve kterých je umístěno celkem 2850 vyhodnocovacích bodů. Na monitoru se špatně roznášený tlak zobrazuje jako červená plocha. Monitor zobrazí polohu na zádech, na boku i 3D. Žádoucí je, aby tato plocha byla minimální.

Z praktických důvodů jsou výhodnější místo dvojlůžka dvě samostatné postele. Lze je umístit odděleně např. z důvodu chrápání partnera nebo jeho nemoci. Nejméně vhodným typem dvojlůžka je tzv. letiště. Lamelový rošt s matrací lze zabudovat i do starého lůžka. Doporučuje se věnovat pozornost i lůžkovinám. Klasický polštář do poloviny zad není vhodný.

3.12. Aktivní odpočinek na lůžku

2011-02-08T11:52:00.000-08:00

Někteří psychologové říkají, že se má na lůžku pouze spát a souložit. Další činnost např. konzumace jídla či čtení prý podporuje nespavost. Na lůžko máme ulehnout unaveni a spánek se dostaví velmi rychle. Jejich oponenti zase tvrdí, že se má lůžko používat celodenně i ke čtení, sledování televize, jídlu atd.

V malých bytech je luxus nevyužívat lůžko skutečně všestranně. Proto by měla být součástí lůžka vhodně umístěná a dimenzovaná odkládací a úložná plocha. Nejčastěji se používají různé typy nočních stolků. Jejich umístění vedle hlavy a často nepřiměřená výška vedou k nepřirozeným pohybům při každé manipulaci. Stolek by měl stát blízko kyčlí a jeho horní deska by měla být max. 10 cm nad lehací plochou lůžka. Z toho důvodu je velmi vhodný stolek na kolečkách, např. takový, jaký lze během dne zasunout do skříňkové sestavy u lůžka. Stejně důležité je správné osvětlení lůžka, nejlépe bodovým svítidlem.

Sexuální život
Centrem bydlení je lůžko a sexuální aktivita je zcela přirozená. Má velký vliv na psychickou rovnováhu a významně se podílí na sebevědomí, pracovním výkonu a společenské seberealizaci každého jedince.

Problematika sexuálního života se mění s narůstajícím věkem, každopádně je její nezbytnou součástí skutečně kvalitní lůžko. Má mít pevnou konstrukci, nevydávat nežádoucí zvuky a být oproštěno od veškerých nebezpečných ozdob, tvarovaných čel či ostrých hran. Velmi důležitá je i jeho hygiena, např. použití další snadno čistitelné vrstvy pod prostěradlem.

Stejně důležitá je možnost spolehlivého uzavření prostoru ložnice, jeho dobrá zvuková izolace, ale současně i dobré větrání a tlumené, regulovatelné osvětlení ovládané z lůžka stejně jako elektronické přístroje. Optimální je přímá návaznost na koupelnu. Zcela nevhodné jsou z tohoto pohledu harmonikové shrnovací dveře. Starší manželé preferují vybudování dvou samostatných ložnic, obě lze používat např. i jako pracovny.

4. UKLÁDÁNÍ PŘEDMĚTŮ

2011-02-08T05:14:00.000-08:00

Shromažďování věcí je pozůstatkem myšlení starší generace, která zažila válku.
Pravým opakem jsou země Skandinávie, kde je dodnes vžitá tradice vikingských výprav a s ní související potřeba pouhého minima věcí k přežití.

Pořádek je základ dobré funkčnosti prostoru. Dnešní doba se vyznačuje přemírou nabídky zboží nejrůznějšího druhu, které často podléháme. Náš byt se brzy začne plnit předměty, které je třeba organizovaně ukládat. Podlehneme-li potřebě shromažďování, staneme se otroky vlastních věcí a plocha pro vlastní zájmové aktivity bude omezena. Míra shromažďování závisí rovněž na individuálních potřebách jednotlivce. (Někdo musí mít všechny knižní novinky, někdo si půjčí knihy v knihovně).

Měli bychom se obklopovat jen věcmi, které skutečně používáme. Nepotřebné můžeme prodat nebo věnovat těm, kterým budou sloužit (např. charitě).

Zákon zachování hmoty v bytě v průběhu jeho užívání: množství předmětů do bytu vnesených = množství předmětů z bytu vynesených.

K ukládání slouží úložný nábytek (úložný prostor). Dělíme ho na velký a malý. Úložný prostor musí vyhovovat požadavkům na ukládání široké řady předmětů, které se neustále mění a vyvíjejí. Ještě nedávno jsme řešili problém gramofonových desek a magnetofonových pásků, dnes je nahradily DVD kazety, v budoucnu budeme ukládat nové předměty, o kterých dnes nemáme vůbec tušení.

Úložné prostory neslouží přímo člověku, ale ukládaným předmětům. Proto jsou jejich rozměry určovány charakterem a rozměry právě těchto předmětů a prostoru, který je nezbytný při manipulaci s nimi. Aby byl úložný prostor snadno dostupný, je třeba při jeho dimenzování zohlednit některé antropometrické rozměry.
Je to:
• Výška očí při stání
• Dosah vzhůru vstoje
• Dosah vzhůru vsedě
• Dosah kupředu

Úložné prostory, zvláště jejich uzavíratelné prvky (skříňky a zásuvky) mají být umístěny v optimální poloze vzhledem k základnímu postavení uživatele (vstoje, vsedě). Podle námahy, kterou proces ukládání vyžaduje, byla stanovena tři pásma dosahů. Základem pro toto stanovaní byla ženská populace.

Pásma dosahů:
• Pásmo dosažitelné bez ohnutí, pokleknutí či vystoupení na plochy vyšší než podlaha
• Pásmo snadno dosažitelné bez ohnutí nebo pokleknutí
• Pásmo dosažitelné pouze při postavení na plochu situovanou výše než podlaha

Poměr ukládaných předmětů
Největší podíl ukládaných předmětů v domácnosti činí oděvy (cca 33%), tomu odpovídá délka šatní tyče na osobu 150 –180 cm. Osobní prádlo se podílí na celkovém objemu 16%, vyžaduje především mělčí úložné prostory nebo prostory výsuvné při ukládání ve více řadách, obuv vyžaduje cca 7% objemové kapacity, přičemž velký podíl činí obuv sportovní a specielní (dalších 7% činí ložní prádlo, koupelnové prádlo, sportovní předměty, sezónní záležitosti - kufry, tašky).

4.1. Velký úložný prostor (skříně)

2011-02-08T05:12:00.000-08:00

Předchůdcem skříně byla truhla. Naši předkové byli velmi skromní, měli většinou málo oděvů (sváteční kroj a denní šaty), truhla bývala součástí výbavy nevěsty. Opravdová skříň byla znamením blahobytu a stávala se dominantou místnosti. Často byla bohatě vyřezávaná či malovaná.

Karel Čapek: Věci kolem nás: Skříň má být především skříní, ale chce – li mít nějaký vzletný ideál, tedy ať je raději krásným dřevem než krásnou architekturou. Býti dřevem je vysoké a skvostné poslání, neboť to znamená být hladký, teplý v barvě, příjemný na hmat, všelijak pruhovaný a žíhaný, lesknout se v pokoji a zrovna mluvit, přičemž polovičku slov dodává příroda a polovičku lidská práce. Nábytek, který nic nepovídá o přírodě a o truhláři, je špatný nábytek. Býti dřevem znamená dále uchovat lidskou pokoru a prostotu, nevystrkovat příliš ostré rohy, mít loyální ochotu sloužit a nehonit se po žádné okázalosti nebo výzdobě, neboť to je z dřevěného hlediska nemístné. To vše jsou intimní ctnosti, k nimž dřevo má od přírody náklonnost, jen špatný člověk je nutí chovat se falešně a neskromně.

Skříně existují jako samostatný nábytek (především v ložnicích) i jako nábytek vestavěný (v předsíních, komorách a šatnách). Právě komory a šatny umožňují optimální ukládání.

Nedostatečně dimenzovaný velký úložný prostor je slabou stránkou většiny bytů. Většinou zde chybějí úložné komory, pokud ano, nejsou jejich regály chráněny před prachem. Úložné systémy předsíní jsou malé.

Požadavky velký úložný prostor
• Snadná dostupnost – bezkolizní umístění v návaznosti na komunikační tahy
• Dostatečná kapacita
• Technický komfort umožňující jednoduchou obsluhu (kování)
• Dobrá ochrana před prachem (hygiena)
• Nehlučný provoz (hygiena)
• Správné dimenzování podle předpokládaného stupně zatížení (bezpečnost)
• Design

Pro systematické ukládání je nezbytné vnitřní vybavení skříní. Mohou to být:
• police a policové systémy
• tyče
• kravatníky
• rošty či police na boty
• zásuvky a výsuvná zařízení (kontejnery, koše, plata, police, mobilní krabice)
• pantografy
• rohové turnikety
• speciální vybavení: masážní stroj, domácí bar, home office, kuchyňka
• vnitřní osvětlení (snadnější přehled a dostupnost ukládaných předmětů)

Otevírání dveří skříní
• Klasické dveře jsou zřejmě stále nejpoužívanější. Jsou nejnáročnější na manipulační prostor před sebou. Pokud se uzavírají klasickým klíčem, je zapotřebí dávat pozor na děli, klíč současně není bezpečný, protože vystupuje z profilu skříně.
• Posuvné dveře jsou velmi oblíbené, současně však nelze používat sousední modul. Tento typ skříní neumožňuje použití běžné úchytky, ale zapuštěné úchytky nebo otevírací lišty.
• Tzv. Americké půlené dveře jsou vertikálně rozdělena na dvě části a při otevírání se skládají jako harmonika. Tím kladou menší požadavky na prostor před sebou.
• Specielní kování umožňuje zasunutí dveří po otevření dovnitř skříně, z uzavřeného prostoru se stává nika. Takto se vybavují funkční prvky, např. home office, kuchyňka, domácí posilovna

Modulový systém skříní
Skříně se většinou navrhují jako stavebnicový systém. Důležitý je především šířkový modul jednotlivých prvků, ze kterých se vytvářejí sestavy, ale také hloubka a výška odpovídající snadné dostupnosti ukládaných předmětů. Skříně pro seniory se navrhují nižší vzhledem s problémy s páteří a míšním kanálem, viz. kap. ergonomie. Úložný prostor mimo běžný dosah se zpřístupní použitím pantografů, mimosezónní věci mohou být zpřístupněny pomocí lehkých štaflí, které jsou součástí běžného vybavení každé domácnosti. Lehký žebřík může být i součástí sestavy jako záměr designéra (např. v šatnách).

Rozměry skříní
Vnitřní hloubka úložného prostoru min. 56 cm (odpovídá šířce ramínka s oděvem)
Výška úložného prostoru (výška šatní tyče) min. 140 cm
Výška šatní tyče pro saka a krátké obleky min. 90 cm
Vzdálenost osy tyče od vodorovného dílce min. 5 cm
Výška ukládacího prostoru police nad tyčí min. 17 cm
Správné dimenzování polic podle stupně zatížení (drobné předměty do 200N/m2, prádlo, oděvy a nádobí do 600N/m2, knihy, papír, nářadí 1200N/m2). V praxi to znamená použití dýhované DTD 18 pro uložení prádla na police zezadu nepodepřené do šířky 95 cm, knih do šířky 62 cm.

Normy: Šatní skříně ČSN 910108

Estetické působení skříní
Vzhledem ke svému objemu by se skříň měla snažit spíše o neutrální a nenápadný vzhled, pokud není přímo dominantou prostoru (starožitná skříň po prababičce). Zrcadla na dveřích skříní se používají ke zvětšení prostoru (s výjimkou ložnice). Barevnost a struktura materiálu jsou vzhledem k velké ploše skříní důležitými estetickými prvky. Uplatňují se především na dveřích.

Rady před nákupem:
je třeba znát množství ukládaných předmětů (prádla, šatstva)
počítat s prostorovou rezervou
stanovit pevný řád ukládání
pořídit vhodné vnitřní vybavení podle toho, co ve skříních budeme ukládat
upřednostnit více menších skříní před jednou velkou (stěhování, malování, položení nové podlahy, kabeláže)
vědět, jak skříň po jejím dosloužení zlikvidujeme
nekupovat drahé kování, když skříň nepotřebujeme zamykat (lepší jsou úchytky)
nekupovat černé ani tmavé skříně (opticky zmenšují prostor)
nekupovat do ložnic skříně se zrcadly, pokud nejsme exhibicionisté

4.2. Malý úložný prostor

2011-02-08T05:10:00.000-08:00

Malé úložné prostory tvoří drobný nábytek, který umožňuje ukládání drobných předmětů denní potřeby a předměty zájmových aktivit (knih, hudebních nosičů, předmětů audiovizuální techniky, dekorativních předmětů, rodinného alba atd.). Objevuje se ve všech místnostech bytu, to znamená i v předsíních, dětských pokojích, ložnicích či koupelnách. Kromě funkčnosti má v sobě emotivní náboj: vytváří příjemné klima bytového prostoru.

Úložnému nábytku do kuchyní a koupelen se vzhledem k jeho specifickým požadavkům věnuje samostatná kapitola

Typy malého úložného prostoru
• Samostatně stojící prvky tzv. solitéry
• Stavebnicový skříňkový systém: seskupování prvků do větších či menších úložných sestav do obývacích pokojů, pracoven, ložnic, dětských pokojů, koupelen či předsíní. Jednotlivé prvky (elementy) mají většinou stejnou hloubku, jsou dokončeny dýhou nebo folií, případně vyrobeny z masivu. Charakteristickým znakem bývá detail (např. rám dvířek dokončený kovovým lakem) a úchytka. Jednotlivé elementy se stavějí na sokl nebo nožky. Některé stavebnicové sestavy vznikají z důvodu racionalizace výroby zavěšováním různých typů dvířek na základní nikové skříňky a vkládáním vnitřních funkčních vložek (zásuvkový blok, prostor pro CD, trezor atd..)
• Stavebnicový dílcový systém: vkládání jednotlivých elementů mezi stojny nebo ocelová lanka.
• Kombinace obou předchozích systémů včetně jejich kombinace se solitéry.

Stavebnicový systém (existuje také označení sektorový nábytek) začaly jako jedny z prvních vyrábět v ČR Spojené UP závody Rousínov. Nejrozšířenějším systémem byl dnes již legendární Universal. Pojem „sektorový nábytek“ v období 70 – 80. let minulého století získal poněkud hanlivý přídech jako něco, co nebylo zcela kvalitní. Bylo to především díky neodborným zlepšovacích návrhům, které Universal poškodily a také masivním použitím v českých domácnostech.

Příkladem nevhodné aplikace stavebnicového nábytku je tzv. bytová stěna, která se v osmdesátých letech minulého století stala společně s čalouněnou soupravou téměř všeobecně používaným modelem pro zařizování obývacích pokojů. Bytová stěny vznikla na základě požadavku jednodušší distribuce státního obchodu, často to byly pevné sestavy jinak funkčního původně stavebnicového systému.

Požadavky na malý úložný prostor
• Funkčnost: systém musí umožňovat přehledné ukládání rozměrově často velmi nesourodých předmětů a jejich snadnou dostupnost.
• Kvalita: nábytek pořizujeme do svých domovů na delší dobu a atraktivní cena je vždy podezřelá, nicméně už nábytek není součástí celoživotního vybavení rodiny. Pro delší životnost je důležité kvalitní kování, materiál a povrchová úprava.
• Design se podílí na emotivním náboji bytového vybavení, neměli bychom však příliš podléhat módnosti.
• Bezpečnost je jedním ze zásadních požadavků. Jakékoliv uchycování ke zdi musí být naprosto bezpečné, z praxe je znám příklad dítěte, které zemřelo když se na ně zřítila nezajištěná skleněná vitrína. Ostré hrany a rohy jsou rizikové, jakkoliv jsou v duchu minimalizmu tzv. in.
• Hygiena souvisí s našim zdravím, úložné systémy musejí být lehce udržovatelé, což mohou komplikovat složité tvary a používání skleněných materiálů. Sestavy na nožičkách jsou lépe čistitelné než sestavy na soklech, ideální z tohoto pohledu jsou úložné systémy bezpečně zavěšené na zeď.

Typologické dělení prvků malého úložného prostoru
Některé z těchto prvků mohou fungovat jako solitéry, je- li vyřešeno jejich ustavení v prostoru (umístění na soklu nebo uchycení ke zdi)
• Police
• Nika (skříňka bez dveří)
• Skříňka s pevnými či prosklenými dveřmi
• Skříňka se zásuvkami (komoda)
• Skříňka rohová
• Skříňka pro elektroniku a její příslušenství
• Barová skříňka
• Příborník (skříňka s policemi na nádobí a zásuvkami na příbory a stolní prádlo)
• Home office (skříňka pro počítač)
• Trezorová skříňka
• Botník
• Skříňka s přebalovacím pultem
• Skříňka na špinavé prádlo (patří spíše do koupelnového nábytku)
• Stěnový panel

Zatímco např. sedací nábytek se v zásadě nemění, prodělává velký i malý úložný prostor dynamické změny související s novými předměty k ukládání a novými činnostmi. Toto dělení je pouze dočasné. Ronan a Erwan Bouroullec navrhli bednu na nožičkách. Její obsah určí až zákazník. Současným trendem je minimalismus, úložné elementy se upevňují na panely uchycené ke zdi.

Moduly
Vhodný modulový systém stavebnicového nábytku ovlivňuje jeho využití. Vychází se přitom z rozměrů předpokládaných ukládaných předmětů a potřebě vytvořit z jednotlivých modulů sestavu pro konkrétní interiér. V minulých letech vycházel hloubkový modul stavebnicového nábytku z hloubky televizoru, který byl nedílnou součástí každého obývacího pokoje. Současný nástup LCD monitorů tento požadavek neklade, televizory jsou ploché a méně hmotné, často se uchycují přímo ke zdi. Model úložné sestavy od podlahy ke zdi
Normy: ČSN 910001, ČSN 910215, ČSN 910226-27

Rady před nákupem
• Požadavek jednoduché montáže a údržby
• Předpokládaná životnost a prostorová rezerva na budoucí předměty
• Způsob likvidace po použití

5. STOLOVÁNÍ

2011-02-08T05:08:00.000-08:00

5.1. Jídelní stůl
Jídlo a stolování bylo odjakživa znakem společenského postavení. Na společné hostiny si potrpěli již staří Řekové. Jedlo se rukama na lehátkách, krájelo se noži, vidlička se používala jen na vytahování vařeného masa, párátka byla z husích brků, jídlo se odkládalo na malé stolky. Naši předkové jedli pod širým nebem u ohniště, později v síni kolem stolu. Sůl byla považována za vzácnost, nápoje se pily ze společného džbánu. Pokrývání stolu ubrusem je u nás známo již v 11. století, stolovníci si do okrajů ubrusu otírali ruce. Rozříznutí ubrusu hostem v Západní Evropě znamenalo vypovězení nepřátelství hostiteli. Kultura stolování se rozvíjela, stůl po staletí vytvářel centrum společné části bytu. Ve středověku byl často rozebíratelný, v renesanci byl oblíbený stůl s bočnicemi, pracovní a společenské stoly vznikly později. Zatímco ve Francii je ještě dnes kladen velký důraz na rodinné obědy či večeře, podle průzkumů v ČR již jen cca 80% domácností společně stoluje jedenkrát denně.

Stolování je společenská rodinná činnost. Kuchyňský stůl byl odjakživa přirozeným centrem veškerého dění domácnosti. Sloužil nejen k přípravě a konzumaci pokrmů, ale také jako místo, kde se děti za přítomnosti rodičů připravovaly do školy, konaly se tu drobné hospodářské práce nebo se jen tak klábosilo. V dobách, kdy neexistovala televize, měli lidé daleko více času na mnohdy užitečnější činnosti. Společenský život rodiny se odehrával v kuchyni i z jiného praktického důvodu - v ostatních místnostech bytu se většinou netopilo.

Kultura stolování dotváří náš životní styl a kulturu životního prostředí. Stůl by měl být místem rodinné pohody. Návyky při stolování jsou důležitou součástí výchovy dětí. Kultura stolování nezahrnuje jen správně energeticky vyváženou a chutnou stravu, ale i estetické stolní nádobí a textilie a především nábytek: jídelní stůl a židle. Jídelní zóna je součástí interiéru (ať už je v kuchyni, samostatné jídelně či obývacím pokoji) a k dobré úrovni stolování patří i prostorový komfort okolí stolu. U stolu se často konají i jiné činnosti, např. hry nebo učení dětí, kropení prádla, drobné opravy atd.. Jídelní stůl je vlastně rodinným stolem v nejširším slova smyslu.

Správná poloha těla při stolování je velmi důležitá z hlediska zdraví. Pro správný průchod stravy z úst do žaludku je střeb při jídle sedět ve vztyčené střední poloze u jídelního stolu na jídelní židli. Sezení na nízkém sedadle u konferenčního stolu není doporučováno. Dochází přitom ke stlačování žaludku (zhoršení podmínek pro zpracování potravy) a v předklonu dochází ke zvýšení zátěže na páteřní meziobratlové ploténky.

Jídelní stůl musí být ve vhodném vztahu s židlí. Mezi spodní hranou stolu a židlí musí být prostor pro stehna, také nohy stolu a jeho ostatní části nesmějí bránit zasunutí židle.

Rozměry stolu vycházejí z průměrné velikosti lidského těla a prostoru potřebného k manipulaci s pokrmy na stolní desce. S počtem osob se adekvátně zvětšují. Bezpečnost při stolování roste úměrně s velikostí stolní plochy. Při výběru vhodného stolu musíme vzít v úvahu prostor, kam stůl hodláme umístit. Stoly s kulatou deskou mají větší prostorové nároky, než stoly s deskou čtvercovou či obdélníkovou. Skleněné desky jsou efektní, ale málo bezpečné. Také bychom se měli vyvarovat všech ostrých hran a rohů. Důležitá je správná výška stolu.

Kromě běžných obdélníkových stolů jsou oblíbené stoly kulaté, kdy je umístění všech strávníků rovnocenné, případně stoly oválné. Mají však větší nároky na okolní prostor. U obdélníkových či oválných stolů se považuje čelní umístění za společensky významné, židle v tomto místě někdy mívají i područky. Další významná místa jsou u zdi s výhledem do místnosti.

Pro vytvoření dočasného většího počtu stravovacích míst se používají nejrůznější způsoby rozkládání stolové desky. Lze je doplnit sklápěcími nebo stohovatelnými židlemi.

Jídelní kout se snažíme umístit v interiéru mimo komunikační tahy. Nesmíme také zapomenout na prostorové nároky osob při usedání a vstávání, aby posezení u stolu přineslo skutečně očekávanou pohodu.

Důležité je vhodné osvětlení, mělo by být lokální a v takové výšce, aby osvětlilo plochu stolu, neoslňovalo a vytvářelo intimní atmosféru. (cca ve výšce 60 cm nad stolní deskou).

Výběr stolu a tvarově korespondujících židlí je jedním z prvních signálů o kultuře bydlících.

Požadavky na jídelní stůl a prostor kolem něho: (ČSN 910820)
Plocha pro pohodlné stolování jedné osoby: 60 cm šířka, 30 cm hloubka
Šířka stolu min. 75 – 80 cm
Obdélníkový stůl pro 4 osoby min. 120 x 80 cm
Kulatý stůl pro 4 osoby průměr min. 110 cm
Výška stolu min. 72 –74 cm
Nejnižší výška lubu 62 cm
Výška židle ke stolu: 42 – 45 cm
Mezi židlí a lubem min. 17 cm
Výška mezi plátem a židlí 24 – 32 cm
Vzdálenost stolních nohou při sezení 2 osob: 98 cm
Vzdálenost stolních nohou při sezení 1 osoby: 65 cm
Průchod mezi stolem a zdí 95 cm
Místo pro odsunutí židle 70 cm

Bezpečnost a hygiena
Povrchová úprava stolové desky má odpovídat požadavkům ČSN 910102, z bezpečnostního a estetického hlediska působí příznivě zaoblená hrana plátu stolu (styk s loketní kostí) a zaoblená spodní hrana lubu (styk se stehnem). Stoly se skleněnou deskou či ostrými hranami jsou nebezpečné zejména v domácnostech s malými dětmi. Velmi důležitá je prostorová tuhost stolu. Ke stolování dětí u stolu dospělých je třeba použít bezpečné speciální dětské židle se zvýšeným sedákem.

5.2. Typologie stolů

2011-02-08T05:07:00.000-08:00

Jídelní stůl: Může být rozkládací. Oblíbené jsou stoly kulaté.

Konferenční stolky: Používají se jako doplňky čalouněného nábytku k odkládání občerstvení, knih či jiných předmětů. Z dispozičního hlediska je lepší několik malých stolků, než jeden velký. Mohou být i na kolečkách

Servírovací stolky: Jsou doplňky stolů jídelních a konferenčních, jsou na kolečkách, mohou mít i několik polic a různé doplňky např. na odkládání lahví

Hnízdové stolky: Je to několik menších odkládacích stolků, které do sebe zapadají.

Konzola (přístavný stolek): Stůl, který je umístěn u zdi nebo se přistavuje k jídelnímu stolu pro zvětšení servírovací plochy.

Pracovní stoly (samostatná kapitola)

Stoly pod PC (samostatná kapitola)

Konferenční stolek
Rozměry konferenčních a servírovacích stolků nejsou pevně stanoveny. Měly by vycházet z daných prostorových možností, ale i rozměrů samotného čalouněného nábytku, se kterým tvoří funkční celek. Nejdůležitější je jejich výška. Ta by měla odpovídat výšce okolního sezení. Je - li odkládací plocha příliš nízká, komplikuje svoje využití především v souvislosti s konzumací jídla. Současným trendem je spíše nižší výška konferenčních stolků.

Stolky mohou být kovové, dřevěné, skleněné, případně i z netradičních materiálů (umělého kamene, plexiskla, proutí), či jejich kombinací. Jako doplněk odpočivné zóny by měly zapadat do celkového pojetí interiéru, a proto často bývají z materiálu, ze kterého je vyroben úložný nábytek. Na rozdíl od něj však právě stolky podléhají více celkovému opotřebení, a proto by už při nákupu měl být zohledněn požadavek na jejich odolnost. Je-li k dispozici více místa, pak může být odkládacích ploch několik, čímž se zvětšuje variabilita jejich použití. Při výběru je třeba posoudit vhodnost využití stolku k danému účelu, odolnost povrchu, celková pevnost. Dýha se může poškrábat, sklo je křehké, mramor těžký.

Pracovní stůl
Pracovní stůl by měl mít plochu stolové desky dostatečně dimenzovanou k vykonávání různých činností (učení, čtení, psaní), šířku minimálně 120 cm, hloubku 80 cm. Součástí stolu musí být úložný prostor (zásuvky), může to být i kontejner na kolečkách. Dětem vyhovuje stůl se zvyšovací pracovní deskou, tomu musí odpovídat i židle, nebo s deskou polohovatelnou pod úhlem. Výška pracovního stolu se doporučuje 68 – 72 cm, prostor pro zasunutí nohou (mezi židlí a lubem) musí být minimálně 17 cm.

Stůl pod PC
Stůl musí mít plochu pro umístění klávesnice a podložky na myš, monitor by měl být umístěn ve výšce očí. Tělo počítače a periferie mohou být umístěny mimo plochu psacího stolu. Pracovní deska musí být dostatečně veliká k ukládání pracovních materiálů. V souvislosti s miniaturizací počítačů a příslušenství lze v této oblasti očekávat změny. Detailnější informace v samostatné kapitole.

6. ŽIDLE

2011-02-08T05:03:00.000-08:00

Antropometrické a fyziologické předpoklady řešení sedacího nábytku
Sezení je jednou ze základních specificky lidských funkcí. Existuje od doby, kdy se člověk naučil vzpřímenému držení těla a chůzi a kdy si tímto způsobem uvolnil ruce pro širokou škálu činností.
Poznávání člověka a jeho potřeb správného sezení při jídle či při určité pracovní činnosti dává stále přesnější podklady pro vytvoření ergonomického sedacího nábytku. Protože je každý člověk jedinečná individualita, je třeba vybírat sedací nábytek dle individuálních potřeb jedince.

Nesedíme proto, abychom seděli, ale proto, abychom jedli, bavili se pracovali.
Správně řešená a kvalitně očalouněná jídelní židle umožní uživatelům příjemné posezení s rodinou a přáteli u stolu nejen po krátkou dobu, ale i v dlouhém časovém rozmezí bez pocitu bolesti zad a hýždí. Designér a konstruktér musí vědět, že ergonomicky správné sezení působí jako prevence řady chorob.

Židle je prubířským kamenem každého designéra. Říká se, že stačí, aby vymyslel jednu dobrou židli za život.

Pár zajímavostí z historie
Původně lidé seděli na kamenech, řecká stolička „diphros“ a lehká skládací židlička byly provizorním sedacím nábytkem, židle (trůn) byla symbolem společenského postavení a moci.

V renesanci se sedadla čtyřnohé i třínohé židle jednoduché hranaté konstrukce vyplétají, tvarují ze dřeva, nebo pevně čalouní ke kostře.

V raném rokoku existuje ve Francii verze těžké nepřemístitelné čalouněné židle (siège meuble) a židle mobilní (siège courant). Později se židle přizpůsobuje pohodlí uživatele - prohýbá se opěradlo (chaise a la reine 1730 ).

Dle francouzské dvorní etikety je židle určena nižším vrstvám.

V období biedermeieru se začínají používat na čalouněné sedáky židlí pružiny.

19. století – průmyslová výroba- vynález ohýbaného nábytku z bukového dřeva. Michel Thonet zdokonaluje výrobu použitím pásnice do formy. Tím zamezí praskání dřeva na vnější straně ohybu. Slavná židle č. 14 s rákosovým výpletem sedadla vznikla v roce 1859 v Koryčanech a díky své ceně se mohla rychle rozšířit z veřejných interiérů do domácností. Thonet ji údajně shodil z věže chrámu sv. Štěpána ve Vídni, aby dokázal její pevnost. Pravděpodobnější je verze, že v Koryčanech prohazovali židle jakýmsi otvorem, aby prověřili jejich pevnost. Dnes tomu říkáme výstupní kontrola.

Adolf Loos (1870-1933) navrhl židli- věšák s opěradlem ve tvaru ramínka na kabáty pro odložení saka.

S „cíleným vývojem bytové kultury“ vznikají v poválečné ČSSR skládací a stohovatelné židle.

Zdravotní rizika sedacího nábytku

Meziobratlové ploténky jsou kotoučky z měkké chrupavky umístěné na přední části páteře. Fungují jako kuličkové ložisko: umožňují pohyb, tlumí zátěž. Skládají se z vláknitých, na tekutinu bohatých prstenců, které obklopují je rosolovité jádro. Pro funkci ploténky je důležité napájení tekutinou. To se děje fázemi zatěžování a odlehčování, což je možné kromě ležení při aktivních pohybech páteře i během dynamického sezení.

Během dlouhého statického sezení se naše tělo vlivem působení gravitace propadá do uvolněného sedu, při kterém jsou patrná zakulacená záda, pánev sklopená dozadu a dochází ke zcela neekonomickému rozložení tlaků na ploténky. Ploténková tkáň oslabuje, ploténka se deformuje a křehne. Přetížení především v oblasti krční páteře může vést k bolestem hlavy a potíže pohybového aparátu mohou vyústit až ve výhřez rosolovitého jádra, známý jako bolestivá ploténková příhoda. Ti, kteří sedí více než polovinu pracovní doby po dobu nejméně 5 let, mají o 50 – 60% zvýšené riziko výhřezu meziobratlové ploténky.

Bolesti zad jako důsledek sezení na tvrdých sedadlech byly zaznamenány u obchodních cestujících dojíždějících za prací vlaky v Anglii v 19. století. Lidí se zaměstnáním vsedě a sezením při každé příležitosti stále přibývalo, takže člověk druhé poloviny 20. století už začal být nazýván „člověkem sedícím“.

Současný trend technického rozvoje vede k tomu, že stále přibývá profesí se sedavým charakterem zaměstnání, doba strávená sezením se stále zvyšuje, a to jak v práci, tak i běhen mimopracovní činnosti. V kanceláři sedíme přibližně 6 hodin denně, v dopravních prostředcích 1 – 1,5 hodiny, ve volném čase přibližně 3 hodiny denně.

Sedací nábytek má umožnit a usnadnit různé činnosti. Jeho důležitou funkcí je odpočinek. Pojem zdravého sezení nemůžeme zjednodušovat na výskyt či absenci nemocí, ale tělesný, duševní i sociální komfort.

K dlouhodobému pocitu komfortu při sezení můžeme dospět dvojím způsobem:
• Zmenšením nároku na spotřebu energie vhodným podepřením těla. Toto opatření má své hranice. I energicky málo náročná statická svalová činnost může být příčinou kumulace místní únavy, která potom navozuje i rychlý nástup únavy celkové
• Možností změny polohy. Existuje názor, že optimální sedací plochou je taková, která tvarově kopíruje sedací části těla. Usednutí do takové sedací plochy je provázeno výrazným pocitem komfortu. Při kratší či delší době sezení se však dostavuje pocit nekomfortního sezení a nutnost změnit polohu, to však při takto řešeném sedadle není možné.

Při návrhu sedacího nábytku je třeba zohlednit tyto požadavky:
• Sedadlo musí mít správnou výšku sezení, která bude zohledňovat variabilitu odpovídajícího antropologického rozměru.
• Tělo bude podepřeno tak, aby se zatížení nervově svalového aparátu zmenšilo na nejnižší možnou míru.
• Tělo musí být podepřeno tak, aby byl udržen přirozený sklon pánve a páteře.
Při poloze vsedě dochází k částečnému nebo úplnému odlehčení nohou, k opření zad, paží a k podepření předloktí. Podstatná část hmotnosti je nesena sedacími hrboly (70 – 80%).

Z hlediska dosažení dobré funkce sezení jsou důležité tyto parametry sedacího nábytku:
Výška sedadla (sedací plochy)
Výška sedadla by neměla být tak vysoká, aby stlačovala spodní část stehen (podkolenní cévy), ani tak nízká, aby docházelo k zakulacení zad a tlaku na břišní partie.

Základním antropologickým rozměrem určujícím výšku sezení je výška bérce, který je při přímém sedu ohnut do pravého úhlu a chodidlo se opírá o podlahu. Jinými slovy výšku sedáku určuje výška dolního okraje stehna v podkoleni při noze ohnuté do pravého úhlu. K tomuto rozměru se připočítává výška podpatku obuvi cca 25 - 50 mm. Doporučuje se, aby se u univerzálnější židle určené k dlouhodobějšímu sezení vycházelo z tělesných rozměrů žen, to znamená, aby výška nepřesáhla 42 – 43 cm. Norma ČSN 010620 udává 42 – 48 cm.

Hloubka sedadla
Správné řešení hloubky má zabránit stlačení cév a nervů v podkolení oblasti a využít zádovou opěru. Na hlubokém sedadle klouže trup dopředu, eventuelně dochází k sezení na přední části sedadla, to může vést ke stlačení zadní části lýtek. Krátké sedadlo snižuje pocit stability a vede ke stlačení zadní části stehen a hýždí.

Určujícím rozměrem je délka hýždě (bérce). Pro ženy se doporučuje hloubka 340 – 390 mm, pro muže 400 – 490 mm, norma udává 360 – 450 mm. Při větší hloubce sedadla nedochází k opření, sezení je nekomfortní.

Šířka sedadla
Šířka sedadla má zajistit dostatečný prostor pro boky a spodní část trupu. Pro dlouhodobě sedící je výhodnější šířka o něco větší, aby umožnila změnu polohy.

Určující je vzdálenost hřebenů pánevních kostí s připočtením 100 – 150 mm na tloušťku podkoží a oděvu. Tento rozměr se blíží šířce ramen. Je možné proto vycházet i ze vzdálenosti nadpažkových hrbolků nebo šířky hýždí. Je třeba rovněž zajistit podpěry stehen i při jejich rozevření až do úhlu 60°. Šířku sedadla ovlivňují i výšky područek nebo boků, rozhodující je šířka ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla.

Doporučuje se:
360 – 400 mm pro židle bez područek
min. 450 mm pro židle s područkami
norma udává min. 360 mm

Tvar sedadla
Tvar sedadla má umožňovat správné podepření stehen při kterékoliv poloze. Doporučuje se rovná, nebo mírně prohnutá v jednom nebo druhém směru. Maximální výška prohloubení má být ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla, a to max. 25 – 40 mm. Důležité je zaoblení přední hrany sedadla. Svislá výška zaoblení se doporučuje max. 40 mm, délka zaoblení max. 60 mm. Poloměr zaoblení má být 40 – 120 mm. Sklon sedadla má být mírný směrem k opěradlu, zabraňuje klouzání těla dopředu. U židle univerzální a pracovní dle normy 0 – 5°.

Opěradlo
Opěradlo může být nečalouněné, ale musí vhodně podpírat záda. Napomáhá rozložení hmotnosti, snižuje tlak a napětí na záda. Poskytuje podepření bederní části a horní části zad. Výška opěradla pro dlouhodobé sezení: 420 – 450 mm, nemusí dosahovat až k sedadlu, pro kratší sezení výška 280 – 330 mm (tzv. bederní opěradlo)

Bederní opěrka
Pro pohodlnější sezení může být součástí opěradla bederní opěrka. Ve spodní části má mít konvexní tvar, horizontálně má být konkávní. Horní část by měla svírat 18°s vertikálou, úhel mezi opěrkou a horizontálou (sedadlem): 100 – 110°. K dokonalému opření by mělo dojít mezi 4. – 5. obratlem, tj. ve výšce 165 – 200 mm nad sedadlem, odklon bederní opěrky od opěradla 0 – 6°. Minimální výška opěrky 150 – 200 mm, min. šířka 320 mm.

Područky (loketníky)
Vzdálenost mezi područkami by měla být min. 420 mm, výška horní strany područky nad sedadlem by neměla překročit 230 – 240 mm, doporučená délka područky je 250 – 300 mm a šířka její horní hrany min. 50 mm. Důležitý je odstup přední hrany područky od přední hrany sedadla, neměl by být menší než 100 mm.

Prostor pro nohy
Z hlediska komfortního sezení je nutné zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu 60°.

U hlavních rozměrů existuje celá řada odlišností, normy a podklady uvádějí výšku sezení bez zatížení, výška při zatížení se postupně doplňuje. I když existuje určitá nejednotnost ve velikosti jednotlivých rozměrů, je hlavní zásadou při navrhování dosažení maximální kvality sezení. Dále je třeba brát v úvahu stolový nábytek, který bude s příslušnou židlí používán.

Dnes je židle užitkový předmět používaný v bytových i veřejných interiérech. Slouží k sezení jedné osoby, je mobilní. S prodlužující se dobou stolování je třeba klást na vhodnou židli stále větší důraz.

Židle musí mít správný sklon sedáku, vhodně podepírat páteř a tím udržovat krevní oběh v optimálním režimu. Doporučuje se zvýšená opěradlová část. Nesmíme také zapomenout na prostorové nároky osob při usedání a vstávání.

Požadavky na židle
Funkční rozměry židlí dle ČSN 910620:

Výška sedadla 420 – 480 mm
Šířka sedadla min. 36 mm
Hloubka sedadla 360 – 450 mm
Úhel sklonu sedadla 0 – 5°
Výška opěradla 420 – 450 mm, nemusí dosahovat k sedadlu
Úhel sklonu opěradla k sedadlu 90 - 110°
Výška bederní opěrky 165 – 200 mm
Šířka bederní opěrky min. 320 mm
Odklon bederní opěrky od opěradla 0 – 6°ve výšce 18 cm nad sedákem
Výška bederního opěradla 280 – 320 mm
Umístění bederního opěradla 18 – 20 cm nad sedákem
Výška područek 18 - 24
Vnitřní vzdálenost mezi područkami min 420 mm
Přední trnož od podlahy min. 300 mm

6.1. Typologie židlí z hlediska použití

2011-02-08T05:01:00.000-08:00

Bytová jídelní židle: může být pohodlnější se zvýšeným opěrákem hlavy, sedací plocha by měla mít mírný záklon, aby nestlačovala žaludek, povrch by měl být snadno udržovatelný, ale pro pohodlnější sezení měkký
Restaurační jídelní židle: konstrukce a materiál musí čelit riziku rychlého opotřebení
Kuchyňská pracovní židle: musí být snadno udržovatelná
Barová židle: má sedák zvýšený vzhledem k výšce barového pultu, musí být stabilní
Dětská židle: musí být stabilní, ale současně lehce přemístitelná. Má výškově stavitelný sedák. Umožňuje sezení dětí u jídelního stolu.
Židle do exteriéru (Zahradní židle): musí být odolná vůči počasí, materiál příjemný na holé tělo
Stohovatelná / sklápěcí: používá se k rozkládacím stolům nebo v exteriéru, pro delší sezení je nevhodná, labilní
Pracovní kancelářská židle individuálně stavitelná: má být pohodlná pro dlouhodobější činnost, má nastavitelnou výšku sedáku a sklon opěradla, často je na kolečkách, tedy snadno pohyblivá všemi směry.
Pracovní kancelářská židle pevná: je určená do zasedacích místností
Pracovní dílenská židle: požadavek dobré konstrukce a snadné údržby
Lavička: umožňuje sezení více lidí, používá se na venkovních plochách, nebo ve veřejných interiérech
Opěrka: umožňuje polohu ve stoje s opřením pánve. Používá se v bufetech, na poštách ve vazbě na stolovou desku, ale i v kancelářích

Klekačky: alternativní sezení, kolena opírají o podnožku, tím je páteř nucena zůstat vzpřímená ve fyziologické poloze. Více informací v samostatné kapitole.
Sedačka s míčem: další alternativní sezení.

6.2. Typologie židlí z hlediska konstrukce

2011-02-08T05:00:00.000-08:00

Židle: židle nečalouněné (hladké), židle čalouněné
Židle s područkami (loketníky): nečalouněné, čalouněné
Židle ostatní

Dělení z hlediska materiálu a technologie
• dřevěné židle: podle technologie výroby se dělí na vyrobené z dřeva řezaného, ohýbaného nebo lamelového. Židle „řezané“ jsou vyrobené běžnou stolařskou technologií z masivního dřeva, „ohýbané“ jsou vyráběny ohýbáním tepelně upravených (plastifikovaných) dílců především bukového dřeva, „lamelové“ jsou vyráběny z dílců vyrobených z na sebe vrstvených dýh tvrdých dřevin přičemž na rozdíl od překližky jsou vlákna jednotlivých dýh jedním směrem s minimální odchylkou od souběžného směru, při výrobě lisované do požadovaného tvaru. U řezaných židlí se doporučuje jako spoj čep, nebo kombinace čep – kolík a dotahovatelné spoje, povrchová úprava musí odpovídat požadavkům pro plochy (ČSN 910102).
• kovové židle: převážnou část konstrukce je vyrobenou z kovových dílců, mohou být demontovatelné nebo pevné
• plastové židle: vyrobené ze syntetických polymerů, určené především k užití v exteriérech
• z kompozitních materiálů (maximální odhmotnění)
• jiné, např. kožené (s kovovou kostrou)

Jídelní židle
Musí mít ergonomicky správné parametry vzhledem k uživateli. Má umožňovat sezení na celém sedadle s chodidly pevně na zemi a natočením pánevní kosti špičkami dolů. Tomu nesmí bránit opěradlo. Proto má mít dvojí zalomení. Ve spodní části vznikne prostor pro hýždě, střední část podepírá střední část zad. Pro příjemné usednutí je vhodnější opěradlo oddělené od sedadla. Mělo by sahat do výše lopatek a být v krajích mírně zatočeno.

Židle má úzký vztah k výšce jídelního stolu. Má být lehká, ale stabilní a umožňovat pohodlné odsouvání a přisouvání židle při usedání a vstávání. Pod sedadlem nesmí překážet nohám trnož nebo jiná část konstrukce. Opěradla nesmějí bránit přisunutí židle ke stolu, musejí být nižší, že spodní strana desky nebo lubu.

Z hygienických důvodů se doporučuje židle hladká, židle s výpletem, případně se snímatelným potahem, u čalouněných židlí by měl být měkčící materiál přetažen přes přední stranu sedadla a voleno dostatečně vysoké čalounění (lze ho skrýt do lubu).

6.3. Typologie židlí (Ing.Holouš)

2011-02-08T04:57:00.000-08:00

Židle
Sedací nábytek s různě vysokým opěradlem, který slouží k sezení jedné osoby.

Odpočivná židle
Židle opatřená područkami pro opření předloktí.

Kancelářská židle
Židle konstrukčně uzpůsobená pro primární použití v kancelářích jako pracovní pro dlouhodobější sezení, může být konstrukčně doplněna nastavitelnými částmi (sedák, područky, loketníky, opěradlem, temenní opěrkou) nebo kolečky.

Stolička
Sedací nábytek s určením jako židle bez opěradla a ostatních prvků („štokrle“).

Židle dle materiálu a technologie výroby
Dřevěné židle se podle technologie výroby dělí na vyrobené z dřeva řezaného, ohýbaného nebo lamelového. Židle „řezané“ jsou vyrobené běžnou stolařskou technologií z masivního dřeva, „ohýbané“ jsou vyráběny ohýbáním tepelně upravených (plastifikovaných) dílců především bukového dřeva, „lamelové“ jsou vyráběny z dílců vyrobených z na sebe vrstvených dýh tvrdých dřevin přičemž na rozdíl od překližky jsou vlákna jednotlivých dýh jedním směrem s minimální odchylkou od souběžného směru, při výrobě lisované do požadovaného tvaru.
Kovové židle mají převážnou část konstrukce vyrobenou z kovových dílců, může být demontovatelná nebo pevná.
Plastové židle, židle vyrobené ze syntetických polymerů především z polyolefinů určené především k užití v exteriérech.
Padeska
Čalouněný odnímatelný sedák židle, odejmout se může jak pomocí nářadí tak bez něj (připevnění obrtlíky).
Trnož

7. ZÁJMOVÉ AKTIVITY

2011-02-08T04:55:00.000-08:00

Tento pojem zahrnuje společné shromažďování rodiny, návštěvy přátel, sledování videa, televize, poslech rozhlasu, hudby, četbu knih, studium, práci s počítačem, hru na hudební nástroje, tělesná cvičení, pletení, šití, háčkování a ostatní aktivity, které umožňuje prostor bytu.

7.1. Nábytek potřebný ke sledování televize
• Na co se dívám: samostatná nebo zabudovaná skříňka (stolek, otočná konzola) pro umístění audiovizuální techniky (monitoru, videa, CD a DVD přehrávače) a příslušenství (video či audiokazety, CD a DVD, klasické gramofonové desky)
• Odkud se dívám: pohodlný sedací nábytek s možností odložení brýlí, nápoje či drobného občerstvení
Lékaři varují před nekontrolovanou konzumací oříšků, slaného a sladkého pečiva vedoucí k obezitě.

Požadavky na nábytek
Nejdůležitější je vhodné umístění televize či domácího kina tak, abychom při jeho sledování nenamáhali krční páteř.

Vodorovná osa vedená středem obrazovky by měla být ve výši očí diváka sedícího v křesle (62 – 75 cm) a jeho vzdálenost od přístroje je 5tinásobek úhlopříčky obrazovky (2,8 – 3,5m).

Slabý světelný zdroj za obrazovkou klasických televizorů snižuje světelný kontrast a únavu zraku, na obrazovce se nesmí odrážet žádný světelný zdroj ani sluneční paprsky.

Nábytek pro umístění audiovizuální techniky musí mít příslušnou pevnost a musí odpovídat rozměrům použitých přístrojů. Nesmíme zapomenout na možnost odvodu tepla (starší typy televizních přístrojů nesmějí být umístěny natěsno vzhledem ke zdi a nábytku, nové LCD monitory se naopak mohou instalovat přímo na zeď).

V interiéru je třeba počítat s příslušným množstvím vývodů elektřiny, vhodné je uložení kabeláže do společné lišty.
V případě umístění TV přístroje v ložnicích je třeba zajistit řádné větrání.

Staré televizory se dříve umísťovaly převážně do úložné sestavy obývacího pokoje, hloubka spodních skříněk vycházela z hloubky přístroje. Dnešní LCD monitory mají menší hloubku a lze je umístit přímo na zeď. Existují dokonce řešení umístění monitoru ve specielním zařízení, kdy lze dálkovým ovládáním regulovat výšku monitoru podle individuálního požadavku diváka.

7.2. Nábytek pro poslech hudby

2011-02-08T04:54:00.000-08:00

• Co poslouchám: nábytek pro umístění zařízení na poslech stereofonní nebo kvadrofonní hudby, CD a DVD přehrávače existují ve formě minivěží, reproduktory lze umístit do nábytku, ale pro kvalitnější příjem zvuku se používají samostatné reproduktory na stojanech
• Odkud poslouchám: pohodlný sedací nábytek s možností odložení brýlí, nápoje atd...

Pravidla pro umístění reproduktorů: ve výši hlavy poslouchajícího nejméně 2m od sebe tak, aby s posluchačem tvořily rovnoramenný akustický trojúhelník.

Směr zvuku nesmí být stíněn překážkou nebo v blízkosti směru šíření zvuku odrazovou plochou. Textilní závěsy snižují odrazivost zvuku a zkvalitňují poslech.
Reproduktory nemají být umístěny proti velké skleněné ploše (oknu) nebo ploše dýhovaného nábytku (zkreslení zvukových vln). Kvadrofonní boxy mají být umístěny za zády posluchačů na protilehlé stěně, podmínkou je dostatečný prostor a krytí stěn (oken) závěsy.

Požadavky na nábytek
Musí být přizpůsoben pro zabudování reproboxů, pokud tyto nejsou řešeny jako solitéry.

Úložný prostor na zvuková media a reprodukční technika by měly být dostupné z místa sezení, optimální je 10cm nad úrovní sedací plochy (45 – 50 cm).

Rozměry zvukových medií:
klasická gramofonová deska: 31 x 31 cm
CD, DVD 12,5 x 14,2 x 1 cm
magnetofonová kazeta: 11 x 7 x 1,5 cm

7.3. Shromažďování rodiny – návštěvy

2011-02-08T04:50:00.000-08:00

Tímto pojmem je myšleno zejména prožívání všedních společných volných chvil. Pospolitost rodiny je posilována běžnou konverzací, společným sledováním televize, poslechem hudby. Rodina se obohacuje o vzájemné sdělování vlastních prožitků. Dříve bylo shromažďování rodiny spojováno zejména se stolováním (např. ve Francii je tak tomu dodnes), dnes se shromažďování rodiny přesouvá do pozdních hodin.

Odpočivný nábytek pro shromažďování rodiny:
čalouněné sedací prvky, odkladní stolky

Čalouněný nábytek
Téměř všechny druhy čalouněného nábytku znal už starověk: lůžka s výpletem a volnými poduškami, skládací židličky i křesla pro děti a dospělé. Ve starém Egyptě vytvořil truhlář kostru, na kterou čalouník umístil volné polštáře a ty držely vlastní vahou. Dámské čalounění se plnilo peřím, ostatní koňskými žíněmi a rostlinnými náhražkami. Nohy nábytku byly v podobě tlap vzácných zvířat, jejichž vlastnosti se měly přenést na uživatele.

Řekové a Římané přijímali návštěvy, odpočívali, bavili se a jedli vleže. Řecká stolička „diphros“ a lehká skládací židlička byly provizorním sedacím nábytkem, křeslo „klismos“ sloužilo jen ženám a ceremoniální křeslo „thronos“ s područkami bylo vyhrazeno stáří a božstvu a zdůrazňovalo povýšenost sedícího nad ostatními. (křesla s vysokým opěradlem jako znak povýšenosti existují dodnes . V Římě vzniklo „biselium“ čestná lavice pro vysoké úředníky, na které seděl jen jeden člověk.

Dlouhá čalouněná lavice s vysokým opěradlem zdůrazňující důležitost jedince se od 15. století používala i v Evropě.

Sedací čalouněný nábytek se začíná v Evropě objevovat v období renesance. V Itálii je to „cassapanca“, předchůdce moderní pohovky. Vzniklá z truhly přidáním zadního opěradla, postranních opěradel a volného čalounění. Slouží k ukládání šatstva a lůžkovin a také sezení a spaní zejména služebnictva.

V období renesance se kromě manželské postele používá v Itálii lehké odpočívadlo „carriola“ a „cuccie“ – divan, ze kterého se později vyvinul „kauč“.

V Anglii vznikl v 17. století „ušák“, křeslo s čalouněnými pevnými bočnicemi chránícími hlavu. Proti chladu se pohovky zasouvaly do výklenků, nebo se pevně spojovaly se stavbou.

Baroko (Ludvík XIV.)- odlišuje se dvorní a měšťanský nábytek. U dvora výška opěradel a šířka sedadla charakterizují důstojnost osoby. Etiketa určuje, kdo a kdy může používat křeslo (fauteil), židli (chaise), čalouněnou bohatě řezanou lavici s mnoha polštáři a 8 i více krátkýma nohama s trnoži (banquette), pohovku (canapé), lehátko (lit de repos), skládací sedačku (pliant), taburet, nebo polštář položený na koberci. Významným ebenistou je Charles Boulle.

Rokoko (1720-1760) – sedací nábytek se přizpůsobuje pohodlí uživatele. Konstrukce je subtilnější, křivky se lépe zakřivují. Podle tvaru kočárových sedadel vzniká křeslo s prohnutým zadním opěradlem přiléhajícím k tělu (chaise en cabriolet 1750). Vzniká sestava „duchesse“ – čalouněná lenoška s pohyblivou poduškou a područkou pro paže (bergère) s taburetem a nízkou podnožkou (bout de pied). Spojením těchto částí vzniká chaise-longue ve verzi „touquoise“ nebo „ veilleuse“ s vysokými či nízkými područkami. Poloviční pohovka (canapé) se nazývala „marquise“, pohovka s polooblými a uzavřenými opěradly po straně byla „otomane“. Pohovka „bergère“ s uchy v zadním opěradle byla „bergère à joue nebo „bergère en confesional, křeslo k psacímu stolu bylo „fauteil de bureau“ nebo „gondole“, křeslo k úpravě účesu bylo „fauteil de toilette“.

18. století Anglie:
„Milenecké křeslo“- bylo širší, na 4 vyřezávaných nohách, s pevně čalouněným opěradlem, tvarovanými područkami a sedadlem doplněným měkkým volným polštářem.
Čalouněná lavice s pohyblivými vysokými bočními opěradly-mohlo se na ní sedět i spát.
Čalouněné ostrůvky pro velké sály-sedělo se zády ke zvýšenému středovému opěradlu (předchůdce dnešních skladebných pohovek).
Nábytek v Anglii ovlivnila inspirace z kolonií. Významným ebenistou je Thomas Chippendale (1718-1744).

Francie pozdního klasicismu (Ludvík XVI.): čalouněný nábytek je pohodlný a krásný. Čalouní se sedadla, oparadla (lenoch) a područky (madla) mají čalouněné manžety. Vzniká pohovky pro diváky při hře „voyeuse“ , pohovka tête à tête (sedí se proti sobě), velká trojmístná pohovka „confidente“ a lavice bez opěradla „banquette d´applique“.

Empír inspirován Římem přináší sloh pro měšťanskou vrstvu biedermayer. Použití pružin v sedácích křesel. Pohovka „méridienne“ má prohnuté a v hlavách zvýšené opěradlo. Začínají vznikat soupravy čalouněného nábytku obsahující pohovku a 2-4 židle stejné výšky sedací plochy pro pohodlné usedání a vstávaní.

Nízké sezení na polštářích a stoličkách bylo od nepanšti určeno pro méně urozené osoby. Nízké sezení je vynálezem (spíše nešvarem) 20. století.

19. století - vynález ohýbaného nábytku se projevuje v oblasti křesel. Houpací křeslo vzniklo v roce 1860 v Koryčanech na Moravě.

20. století – rozvoj průmyslové výroby přinesl nové čalounické materiály a nové potřeby související se změnou životního stylu. Funkcionalismus přinesl zjednodušení tvarů. Josef Hoffmann navrhl „Sitzmaschine“ – polohovatelné křeslo a Jindřich Halabala ve 30.letech rozkládací křeslo H 74. Sklon opěradla se měnil ručně..

Poválečné období v ČSSR znamenalo malý výběr běžného čalouněného nábytku, který byl navíc obtížně obstaratelný. S „cíleným vývojem bytové kultury“ vznikaly rozkládací pohovky pro malé byty, v 60. letech vlivem zmenšování obytných prostor dochází k vylehčování čalouněného nábytku uplatňování nových materiálů. Vznik a rozvoj televize přinesl „televizní křeslo“ s pevně nastaveným odpočivným úhlem fyziologicky tvarovaného vysokého opěradla a delším sedákem nakloněným dozadu.

20. století je také charakteristické rozvojem čalounění pro dopravní prostředky (vlaky, autobusy, letadla, ponorky, ale i kosmické lodi, automobily, a to nejen pro jejich řidiče či piloty, ale i pro pasažéry včetně dětí v automobilech. Škála čalouněného nábytku se stále rozšiřuje, čalounění se uplatňuje i z důvodu hlukové izolace a zateplení.

V současné době se klasické sezení v čalouněných soupravách mění v zařízení, kde je možné přecházet ze sezení v ležení. Každý by měl mít možnost vybrat si pro příslušnou formu relaxace tu správnou polohu. Ortopédové žasnou nad novými nekonvenčními způsoby sezení, které jsou kupodivu zdravé.

Požadavky jedince i rodiny na čalouněný nábytek se mění nejen v delších časových obdobích, ale i v řádu hodin.

Příklad: odpoledne přijdou na návštěvu přátelé. Rodina se s nimi „slušně posadí“ na židle, křesla či pohovky v obývacím pokoji a během návštěvy se pijí nápoje a konzumují drobnosti. Proto tento druh sezení je nezbytné, aby byl čalouněný nábytek „hovorový“ a obsahoval odkladní plochy na odkládání nádobí nebo byl doplněn menšími odkládacími stolky, např. servírovacími nebo konferenčními.

Po odchodu návštěvy si chce rodina odpočivně poležet u čtení či televize. Pro tento příklad je třeba, aby byl nábytek vybaven množstvím volných polštářů různých velikostí a tvarů pro vypodložení těla a u „inteligentního nábytku“ mechanismy skrytými v čalounění. S jejich pomocí se mohou křesla i jednotlivá místa na pohovkách nastavit z funkce „hovorové“ do funkce „odpočivné“. Mohou se změnit sklony sedadla, opěradla, hloubka sedadla, výška opěradla, výška hlavové opěrky a bederních opěrek, tvar a sklon područek. Lze dokonce měnit i tuhost sedadla nebo bederní opěrky přifukováním vzduchu.

Přeměny se mohou provádět mechanicky nebo pomocí elektrického motoru s dálkovým ovládáním. Jejich cílem je změnit statické sezení na sezení dynamické a tím zvýšit relaxační funkci výrobků.

V čalounění mohou být zabudovány masážní systémy. Kromě volby programů pro masáž zad jsou schopny samostatně masírovat ruce, nohy, lýtka.

Nové technologie umožňují snížení špinění světlých textilií, další zabraňují přehřívání či podchlazování uživatele, jiné umějí rozložit škodliviny a pachy vyskytující se v ovzduší na oxid uhličitý a vodní páru, případně způsobí, že se křeslo po dosednutí rozvoní libými vůněmi.

Často nepozná laik, ale ani odborník na první pohled, co všechno křesla a pohovky „umějí“.

7.4. Bezpečnost sezení

2011-02-08T04:47:00.000-08:00

Sezení je proces skládající se z usednutí, sezení a vstávání.
Každé sezení zatěžuje páteř a jenom dobře konstruovaný čalouněný nábytek zabraňuje jejím deformacím. Při správném sezení má být zachován přirozený tvar páteře, aniž by sedící musel vynakládat mnoho svalové síly. To znamená, že je pánevní kost natočena špičkami dolů.

Nábytek se musí maximálně přizpůsobit tělesným proporcím a umožňovat lehké změny držení těla. Je-li sedadlo celkově čalouněno tak, že je pružné, nosné a povrchově měkké, je sezení dynamické a příjemní i po delší době.

U měkkého, nenosného a propadavého čalounění se svaly nohou a celého těla musejí velmi namáhat, aby se tělo nezhroutilo. Je-li přední hrana měkká, musejí nohy držet sílu těla proti přepadání. Sezení je únavné a nezdravé.

U tvrdého čalounění se musí tělo silou svalstva držet násilně vztyčené. Pokud tomu tak není, dojde k povolení svalového napětí, pánevní pletenec se pootočí na plocho a páteř dostane kulatý (kyfotický) tvar. Sezení se tak stane nebezpečnou činností (tlak na meziobratlové ploténky).

Ergonomicky správně řešené odpočivné křeslo účinně pomáhá celkové regeneraci uživatele (fyzické i psychické) a obnově sil za kratší časový úsek. Takový nábytek je prevencí řady nemocí.

Tvar odpočivného výrobku a jeho konstrukce musí uživateli umožňovat změnu polohy

Prvním předpokladem je správná výška sedadla, ta ovlivňuje stlačování podkolenních cév a velikost namáhání pro udržení sedací rovnováhy při změně polohy. Sklon sedadla určuje rovněž míru pohodlí, velký sklon však může působit straším lidem potíže při vstávání. Důležitá je rovněž hloubka sedu.

Dále je důležitý správný sklon opěradla (úhel mezi stehny a trupem) a zejména podepření bederní části páteře. Opěradlo by nemělo být nízké, protože páteř potřebuje oporu i v horní části. Důležité je podepření v oblasti křížové krajiny.

Starší populace by neměla podceňovat význam područek. Jejich výška a tvar určují kvalitu nábytku (usedání, vstávání). Je jisté, že to, co je pohodlné pro mladého téměř dvoumetrového muže nebude vhodné pro jeho malou partnerku, matku, či babičku.

Ideální by bylo, kdyby každý člen domácnosti měl svoje vlastní odpočivné sezení, což klasické schéma čalouněných souprav vylučuje.
Jiné parametry bude mít rovněž čalouněný nábytek určený pro veřejné interiéry, zde se nepředpokládá dlouhodobé sezení.

Odpočivný nábytek a jeho další funkce
Některé typy nábytku mohou obsahovat malý odkládací prostor např. na nápoje nebo na časopisy, nejčastější další funkcí je však možná přeměna na lůžko. Požadavky na rozkládání pohovek či křesel jsou odrazem nedostatečné plochy bytů. Univerzálnost výrobku však negativně ovlivňuje kvalitu sezení, ležení a v neposlední řadě i designu (větší objemnost). Protože kvalitní spánek je důležitější než chvilkové posezení s návštěvou, je třeba vždy tuto investici řádně uvážit. V žádném případě nelze rozkládací pohovky a křesla doporučit pro každodenní spaní. Rozkládací mechanismus by měl být co nejjednodušší.
Ve Francii je oblíbený velmi jednoduchý systém clic- clac.

7.5. Technologie výroby čalouněného nábytku

2011-02-08T04:45:00.000-08:00

Při pořizování čalouněného nábytku se často řídíme jeho vzhledem, kvalitu sezení však zaručuje vnitřní konstrukce, kterou nelze vidět.

Hlavní materiály
Kostra výrobku je ze dřeva, plastů, kovu nebo jejich kombinací.

Nosný podklad je pružný nebo nepružný, musí propouštět vzduch a vlhkost. Pružný podklad tvoří rošty z kovových pružin vlnitých nebo tažných spirálových, nebo přepjaté dřevěné lamely, pružné popruhy, lana, a různé další kombinace. Nepružný podklad může být z tvarované překližky, vrstveného dřeva, kovu, tvrdých vláknitých desek, plastu atd..s otvory pro průchod vzduchu.

Tvarovací vrstva určuje tvar výrobku. Dříve byla z přírodních vlákenných materiálů a překrývána tvarovacím plátnem, dnes se používají kovové tlačné pružicí prvky a pružiny, PUR pěna, pěnová pryž, pryžokokos

Izolační vrstva odděluje a zpevňuje z technologických důvodů některé vrstvy materiálů, bývá to např. pryžokokos

Kypřicí vrstva změkčuje výrobky. Dříve se používalo např. peří, dnes také ale v kypřicích směsích a komorách z netkané textilie, aby peří neprošlo textilií na povrch výrobku. Dále se používá vata, bavlna, vlna, žíně, velbloudí a jiná srst, hedvábí, syntetická rouna, smotky z polyesterových, vlněných a jiných vláken, řezané tyčinky z PUR pěny, směsi předchozích materiálů, viskoelastické pěny atd…

Separační vrstva z hygienických důvodů odděluje potahovou vrstvu od tvarovacího materiálu (např. PUR pěny).

Potahová vrstva je tvořena potahovou textilií, usní nebo různými prošívanými soubory.

Volba skladby materiálů musí zabezpečovat optimální pružení (pohodlné a zdravé sezení), ale i odvod tepla při déletrvajícím používání výrobku.
Největší životnost zajišťuje tzv. dvojí pružení sedáku a opěradlové části.

Materiály

Pěnové pryže jsou vyráběné horkým procesem nebo vymrazováním ze směsi přírodního a syntetického kaučuku a přísad. Mají dobré pružicí vlastnosti.

Polyuretanové pěny PUR se vyrábějí teplým nebo studeným vypěňováním v blocích nebo formách. Jsou označeny písmenem a čtyřčíslím. První dvě čísla značí hmotnost v kg/m3, druhé dvojčíslí je měkkost. Na sedadlo, područky a opěradlo se používají různé pěny. Kvalitní pěna má na sedadlo co nejvyšší dvojčíslí, např. 50 a druhé číslo nízké, např. 18.

Integrální polyuretanová pěna (lakovaná pěna) je vyráběná ve formách a má různou kvalitu (velikost buněk) uvnitř a na povrchu. Povrchová vrstva vypadá jako koženka, výrobek se nemusí potahovat. Používá se také v dopravních prostředcích (opěradla, područky).

Gumokokos - výroba: Kadeřené kokosové vlákno se vrství do roun a spojuje vpichováním nebo latexovým mlékem s tepelnou izolací.

7.6. Povrch čalouněného nábytku

2011-02-08T04:39:00.000-08:00

Na povrchu čalouněného materiálu dochází ke kontaktu nábytku s tělem. Měl by být především příjemný. Obvykle ho tvoří přírodní useň nebo potahová látka.

Potahové látky
Dotvářejí vzhled výrobku a oslovují všechny smysly uživatele. Správně zvolené materiály budou dlouhodobě krásné, trvanlivé, příjemné na omak, zdravotně nezávadné, snadno udržovatelé.

Dělení dle hmotnosti: lehké a těžké
Dělení dle původu:
• přírodní (bavlna, vlna, len)
• syntetické (viskóza, plyš, polyester, polyamid, akryl, polypropylen atd..), k novým materiálům zlepšujícím užitné či bezpečnostní vlastnosti patří i vlákna elastická (elastan, elastodien), nehořlavá (arami, kevlar, minerální), antistatická (kovová, skleněná, uhlíková, stříbrná), nebo různé dodatečné úpravy vláken ve hmotě nebo povrchu. Prosazují se rovněž vlákna dutá a vlákna různých profilů.
• Vlákna různých profilů mají zvětšený povrch, jenž umožňuje aplikaci dalších prostředků, např. nanočástic, které mohou např. pohlcovat nežádoucí látky, dodat textilii finální vůni při dosednutí uživatele nebo zajistit zvýšenou ochranu vůči UV záření.
• Dutá vlákna plní funkci termoizolační, ta je zajištěna uzavřením většího množství vzduchu v konstrukci textilie.

Přírodní materiály jsou náročnější na údržbu, praktičtější jsou materiály syntetické.
Kvalitu potahových materiálů určuje hustota vazby (gramáž) uváděná v gramech/m3. Čím je hodnota vyšší, tím je látka odolnější.

Podle technologie dělíme potahové textilie na: hladké tkaniny, žinylkové textilie, pleteniny, textilie s řezaným vlasem, textilie s neřezaným vlasem, vločkované, netkané a počesané.

Potahové textilie volíme podle použití. V některých případech je vhodná protišpinivá a protihořlavá úprava (např. ve veřejných interiérech), jindy musíme zajistit odolnost
proti vlhkosti a plísním (koupelny, bazény)- nevhodné jsou přírodní a živočišná vlákna, specielní úpravy textilií zajistí antialergické a antibakteriální odolnost a ochranu proti roztočům, odolnost vůči UV záření, pohlcování či uvolňování pachů atd…

Trendem jsou textilie s kovovým efektem. Trendy v oblasti bytových textilií určuje veletrh Heimtextil ve Frankfurtu nad Mohanem.

Přírodní useň
Přírodní useň je považována za exkluzivní potahový materiál. Je do ní zapsán životní příběh zvířete. Znalci dávají přednost usni s přírodními znaky před usní s povrchem dokončeným lakem. Na kvalitní čalounění se používají usně ze zvířat chovaných na specielních farmách. Zvířata jsou správně živena, není používán bič, jsou chráněna před hmyzem, ostrými ohradami atd….,aby nevzniklo poranění kůže.

Useň je získávána činěním zvířecích kůží. Její kvalita je kolísavá: nejtlustší je na hřbetu, směrem k břichu se tenčí. Její tažnost je rozdílná ve všech částech a směrech. Má individuální vzhled, její barvení neprobíhá ve všech místech stejnoměrně, je to přírodní produkt, neopakovatelný originál. V důsledku těchto vlastností se musí velká useň dělit na menší, optické požadavky splňující kusy usně. Potah nábytku vytvořený z usní se tedy skládá z většího množství dílců, což obnáší větší počet dělicích švů a prošití. K tomu jsou zapotřebí dokonalé šicí stroje, které bez problémů zvládnou přechod z prošití různého množství vrstev.

Kvalitu usně určuje:
• její původ: hovězina, vepřovice, teletina, kozina, skopovice, useň nedomestikovaných zvířat atd.
• její umístění (svrchní vrstva nebo štípenka)
• její tloušťka 1,5 – 2,4 mm
• způsob zpracování v dílně
• tvarování usně (nejčastější suché nebo mokré)
• povrchová úprava
Odolnost usně proti oděru i otěru, prodyšnost, lesk a dojem na omak jsou dány druhem zvířat, z nichž pochází, ale také způsobem činění, který by neměl zatěžovat životní prostředí.

Nábytek se nejčastěji potahuje hovězinou, kvalita se může lišit podle stáří zvířat, špičkové firmy používají kůži z mladých býků. Je tlustá až 5 mm. Usně této tloušťky s charakteristickou rustikální povrchovou strukturou s jizvami a šíjovými záhyby se používají na nejdražším nábytku.

Usně se štípou na svrchní vrstvu a štípenku.

Vrchová useň (vrchní vrstva pod epitelem) je velmi kvalitní a používá se na zpracování anilinové, poloanilinové nebo pigmenované usně.
• Anilinová useň má otevřené póry a je schopna difundovat (přijímat a vylučovat tělesnou vlhkost). Zachovává své přírodní znaky. Je citlivější na světlo, je jemná a příjemná na dotek. Je vhodná do méně frekventovaných místností. Useň tloušťky 2,2 – 2,5 mm se používá na nejkvalitnější nábytek, tloušťka 1,2 – 1,8 se používá na nábytek méně kvalitní.
• Poloanilinová (semianilinová) useň zachovává stejnoměrný vzhled, protože je opatřena jemným nánosem apretury na povrchu. Tato úprava překrývá přírodní znaky. Póry jsou částečně otevřené, zachován je i sympatický omak. Vykazuje lepší odolnost vůči světlu, přesto nesnese přímé sluneční paprsky. Difundace je redukována.
• Pigmentovaná useň má krycí ochrannou vrstvu, splňuje vyšší požadavky vůči světlu a otěru, dlouhou dobu si udržuje přírodní vzhled. Má uzavřené póry, je tedy schopna difuze pouze omezeně.

Useň s lakovaným povrchem má hladký povrch bez viditelných přírodních znaků. Lak může být matný, lesklý, jednobarevný či tónovaný do odstínu antik, country. Je odolnější vůči opotřebení než ostatní druhy. Useň je na dotek studená, má uzavřené póry, nepřijímá vlhkost a většinou není prodyšná.

Nubuk je sametová useň zbroušená z líce. K broušení se používá se brousicí válec potažený pásem obrušovaného papíru. Hrubost brusného papíru určuje hrubost obroušení. Useň není chemicky chráněná. Její povrch připomíná broskev. Je citlivější na světlo. V důsledku broušeného povrchu působí všechny barvy obzvlášť intenzívně a měkkým dojmem. Silněji namáhaná místa dostanou časem matný lesk a přirozenou patinu.

Velur je useň zbroušená z rubu. Na rubové straně jsou vlákna usně volnější, materiál má hrubší vzhled.

Štěpenka (štípenka) je spodní vrstva kůže. Je řidší, a proto méně kvalitní, její povrch se lisuje, probarvuje se a ošetřuje ochrannými látkami a pojivy. Používá se na méně kvalitní nábytek nebo na zadní a boční nenamáhané strany. Není vhodná na plochy sedadel a opěradel, protože se namáháním brzy vytáhne. Její vzhled se shodný s velurem.

Semiš je nezbroušená kůže z rubu

Kožešiny se používají rovněž na potahování nábytku, většinou zpracované z kůží divokých zvířat, psů, telat, ale i pštrosů.

Hlazenice je tlustá useň, která se používá ve formě plošných dílců nebo pásů a řemenů.

Alcantara umělý semiš, látka je vyrobena z mikrovláken polyesteru, polyuretanu a bavlny, její vlákna jsou až 200x tenčí než vlna. To zabezpečuje měkkost, sametový vzhled a dostatečnou odolnost proti opotřebení. Alkantara je pouze jednobarevná.

Syntetické usně, koženky, náhražky za kůži, se používají běžně na bočních a zadních plochách. Na sedáku jsou pro odvod tepla nevhodné. Vyrábějí se nánosem plastů na základový materiál, jehož vlastnosti určují výsledné vlastnosti koženky. Může to být tkanina i pletenina, bavlna, viskóza, polyamid, polyester. Pro čalounické účely se nejčastěji používají lehčené koženky s povrchem kombinovaným z PUR a PVC. Jsou ohebné, pružné, mají příjemný vzhled, vysokou životnost, snadnou údržbu, jsou nehořlavé, mají vysokou odolnost vůči oděru.

Povrch čalouněného nábytku podle jeho použití
Do obytných místností volíme dokončení kvalitními materiály s vysokým stupněm odolnosti vůči opotřebení. Pro rovnoměrné opotřebovávání potahových materiálů je vhodné střídat místa usedání (jako když střídáme na autě pneumatiky).
Kuřáci by si měli vybírat čalounění odolné vůči hoření a propálení cigaretou, nelze doporučit světlé potahy, které vlivem kouře zežloutnou.
Do místností s krbem budeme volit nehořlavé čalounění (riziko úniku jisker z ohně) a rovněž nelze doporučit světlé potahy.
Do vlhkého prostředí (do zimních zahrad a k bazénům) budeme volit skladbu materiálů odolných proti vlhku.
Čalouněný nábytek k zahradním bazénům musí mít vysokou stálobarevnost.
Do veřejných prostor volíme čalouněný nábytek odolný proti vandalismu a vysokému stupni opotřebení, výšku sedací plochy přizpůsobíme i seniorům a nemocným uživatelům.
Na čalouněném nábytku pro alergiky budeme hledat materiálovou skladbu použité textilie, upřednostníme snímatelné pratelné čalounění.

7.7. Typologické dělení odpočivného nábytku

2011-02-07T13:12:00.000-08:00

Dle konstrukce
• lehký (může být s viditelnou kostrou ze dřeva či kovu)
• těžký – celočalouněný

Dle dalších vlastností
• pevný
• rozkládací
• polohovatelný
• se snímatelným potahem
• s masážním mechanismem
• kombinace předchozích

Dle funkce
• trojpohovka – odpočivné sezení pro 3 osoby
• dvojpohovka – odpočivné sezení pro 2 osoby
• pohovka (odpočivné sezení neudává počet osob). Může mít regulovatelnou výšku opěrky hlavy či hloubku sedu. První polovina 20. století přinesla rozšíření tohoto typu sezení o „gauč“, „rozkládací gauč“ a „rohový rozkládací gauč“ s volnými polštářem a úložným prostorem pro lůžkoviny a „otoman“ či „kuchyňské kanape“ charakteristický svým tvarem s oblým zvýšením podepření hlavy s pevným čalouněním na ručně provazovaných pružinách a tlustých nožkách
• hovorové křeslo – sezení pro jednu osobu s pohodlnou vyšší výškou pro usedání, sezení a vstávání (podobná výška jako židle) se stejně vysokými područkami a opěradlem. Často bývají společně čalouněné. Opěradlo končí pod lopatkami a nebrání pohybu při konverzaci. Může být pevné i otočné. Sedí se na něm ve střední poloze se vztyčeným trupem.
• odpočivné křeslo – výzkumy ukázaly, že pro páteř je příznivější sezení s mírným sklonem vzad. , může být pevné, otočné či houpací, polohovatelné i s výsuvnou podnožkou, masážní se zabudovaným masážním mechanismem ovládaným servomotorem, ušák (se zvýšenou opěradlovou částí)
• ušák – křeslo s vysokým opěradlem vytvarovaným tak, že chrání hlavu (uši). Může být pevný, otočný či houpací, polohovatelný i s výsuvnou podnožkou, masážní se zabudovaným masážním mechanismem ovládaným servomotorem.
• polokřeslo přechod mezi křeslem a čalouněnou židlí. Ten není vždy zcela patrný, polokřeslo má větší sklon opěradla a čalouněné područky
• podnožka – sezení pro jednu osobu s jednoduchou viditelnou konstrukcí bez opěradla, používá se také k podložení nohou při sezení v ušáku nebo odpočivném křesle
• taburet (puf) – sezení pro jednu osobu, kompletní zakrytí konstrukce a bohaté čalounění bez područky a opěradla, původně sloužil k usednutí před toaletní stolek
• chaiselongue je křeslo s pevnou podnožkou (překlad: dlouhá židle). Je dlouhá proto, aby umožnila pohodlné podepření nohou po celé délce. Může být lehká a snadno přemístitelná díky proutěnému materiálu, nebo také hmotná a velmi pohodlná díky masivní podnožce.
• rohová sestava: většinou funguje jako stavebnice, muže obsahovat tyto prvky: rohový prvek, trojpohovku s područkou či bez, pevnou či rozkládací pravou/levou dvojpohovku s opěrkou či bez, pravé/levé křeslo s opěrkou či bez, nebo s podnožkou i otočnou, vestavěnou odkládací plochu s možným úložným prostorem, doplňuje se křesly a podnožkou
• čalouněná souprava: je tvořena obvykle pohovkou (pevnou nebo rozkládací) a dvěma křesly podobného tvaru a stejného dokončení povrchu, může ji však tvořit rohová sestava a křeslo, případně jiné kombinace, tvarová příbuznost a jednotnost povrchu jsou však podmínkou. Předchůdcem soupravy jsou tzv. salonní garnitury 19. století. Vžilo se hovorové označení „sedačka“, což je v profesionálním jazyce označení pro jiný výrobek.
• polštář – doplněk pro odpočivné poležení

Jednotlivé typy křesel mohou být ve verzi pevné a otočné

Odpočivný nábytek nemusí být nutně jen čalouněný, ale také např. plastový nebo kovový.

V současné době jsou oblíbené větší odpočivné čalouněné sestavy měkkých tvarů s hlubším sedem a možností polehávání. Je to dáno prostorovými možnostmi velkoplošných zahraničních bytů. Tento způsob zařizování lze však jen s obtížemi aplikovat v našich podmínkách.

Psychologické hledisko
Lidé nejraději usedají do samostatných křesel s područkami, o které mohou opírat lokty. Dvojpohovka skýtá oběma sedícím naprosto stejné podmínky, zatímco osoba uprostřed trojpohovky mimoděk postrádá možnost podepření rukou a tím jakousi vnitřní stabilitu.

7.8. Požadavky na čalouněný nábytek

2011-02-07T13:11:00.000-08:00

Výška sedáku: min. 40 cm. Je závislá na sklonu opěradla, musí se zohlednit věk uživatele a rozlišovat výška v nezatíženém a zatíženém stavu. Minimální výška v zatíženém stavu se doporučuje 250 – 300 mm v závislosti na typu křesla. Prokopová udává výšku sedáku 38-48 cm
Hloubka sedáku: min. 42 cm, Prokopová 55-60 cm
Šířka sedáku: min 47 cm (50 u pohovky)
Sklon sedáku:
• hovorové křeslo: 7 – 11°
• odpočivné křeslo s nízkým opěradlem:10 – 15°
• odpočivné křeslo s vysokým opěradlem: 15 – 25°
Výška opěradla: min. 45 cm
Sedák – bederka: tvarování od 10 cm, vyhnutí do 5 cm
Rozměry: rozhodující je šířka lehací plochy u rozkládacích pohovek. Každý výrobek vyhovuje jinému člověku s ohledem na velikost postavy.

Estetické působení
Čalounění je komplex krásy, funkčnosti a zpracování materiálu.
Vizuální působení je ovlivněno především dokončením povrchu. To může být čalouněné nebo kožené.
Pravá kůže je choulostivá na údržbu, ale má dlouhou životnost.
Snímatelné potahy v alternativní barevnosti (dezénu) umožňují měnit celkový vzhled čalouněného nábytku např. dle ročních období, Vánoce, Velikonoce atd..

Jsou - li do jednoho interiéru umístěny různé sedací čalouněné prvky (každý člen rodiny má svoje sezení, které vyhovuje jeho specifickým požadavkům), měly by mít nějaký sjednocující prvek, např. stejný potah nebo stejnou barvu potahu.
Čalouněný materiál oslovuje svým vzhledem i omakem. Důležitým prvkem je profesionální zpracování detailů na výkonných šicích strojích.

Hygiena a bezpečnost
Maximální hygiena je zaručena snímatelnými pracími potahy. Bezpečný čalouněný nábytek by neměl obsahovat žádné ostré prvky kostry, veškerý použitý materiál by měl vyhovovat protipožárním předpisům (předpokládá se větší riziko kouření). Samozhášivé materiály vyrábí v ČR Vitka Brněnec.

Vzhledové a užitné vlastnosti, čistitelnost, snadnost užívání a údržby jsou velmi důležité. Potah čalouněného nábytku má být na dotyk příjemný. Barevnost a užitné vlastnosti potahu musejí být takové, aby člověka nestresovaly např. obavou ze znečištění. Současné protišpinivé úpravy umožňují používání velmi světlých optimistických barev.

Rady před nákupem
Nejdříve si rovně stoupnout, zatáhnout břicho i zadek, takto dosednout, aby i při sezení zachovávala páteř svůj přirozený tvar. Zůstat minimálně 5 minut, posoudit, jak je sed pohodlný a jak lehce se vstává. Důležitá je hmotnost nábytku u pohovky s ohledem na stěhování či malování, křeslo by mělo být lehce manipulovatelné.
Moderní byt 7/04 Ing. Prokopová.

7.9. Typologie čalouněného nábytku

2011-02-07T13:05:00.000-08:00

Taburet
Nábytek sloužící primárně jako opěra nohou (podnožka) samostatně nebo jako součást čalouněné soupravy, může sloužit k sezení a může být opatřen úložným prostorem. Zpravidla je celočalouněná.
Lavice
Sedací nábytek se sedací plochou obyčejně doplněnou opěradlem nebo područkami určený pro sezení více osob, může být doplněna čalouněním sedáku nebo loketníků.
Křeslo
Typ pro sezení jedné osoby s větší sedací plochou než židle, částečně nebo úplně čalouněný s opěradlem a područkami.

Dvoumístná pohovka
Typ pro sezení 2 osob.

Třímístná pohovka
Typ pro sezení 3 osob.

Čalouněná souprava
Ucelená sestava více typů shodného designu a potahu.
Roh
Typ spojující další typy v soupravě do celku k umístění v rohu nebo částečně nebo úplně v prostoru zpravidla v pravém úhlu.

Prodlužovaní prvek
Typ umisťovaný ke křeslu nebo pohovce sloužící k prodloužení sedací plochy, sloužící jako podnožka, může být konstruován tak, že při samostatném použití lze využit jako taburet. Může být typově k umístění zepředu nebo z boku místo područky. Při umístění na boku slouží jako ukončovací prvek.

Otoman
Typ bez područek a opěradla nebo jen s opěradlem který může být použit jako samostatný typ nebo v sestavě se může přidružovat k ostatním typům způsobem jako prodlužovaní prvek.

Ušák
Křeslo se zvýšeným opěradlem s bočními opěrkami pro opření hlavy.

Houpací křeslo
Typ odpočivného křesla dřevěné, kovové nebo plastikové bez nebo částečně čalouněné umožňující houpavý pohyb.

Područka
Boční část křesla, pohovky nebo židle sloužící k podpěře předloktí a je zároveň součástí nosné konstrukce.

Loketník
Horní část područky přicházejícím do přímého styku s předloktím nebo samostatná část konstrukce sloužící k témuž účelu.

Kluzák
Plastová nožka čalouněného nábytku zpravidla ne vyšší než 50 mm umožňující posuv po podlaze.
Noha
Nosný prvek čalouněného nábytku z různého materiálu tvořící zpravidla zároveň výtvarný prvek, u plastových zpravidla vyšší než 50 mm.

Plaketa
Přední část područky sloužící jako výtvarný prvek připevňovaný po očalounění výrobku. Může být očalouněná nebo dřevěná s různou povrchovou úpravou.

Nosná kostra
Nosná konstrukce čalouněného výrobku vyrobená především z dřevěných materiálů, může být částečně nebo úplně kovová. Nosné prvky (vlysy) bývají z masivního dřeva, tvarové plošné prvky z velkoplošných materiálů. Nejčastější konstrukční prvek je kolíkování a sponkování. Spáry konstrukčních spojů musím být lepeny. U klasické konstrukce čalounění jsou kostry především z rostlého dřeva spojované klasickými postupy (čepování s pod.).

Čalounění nábytku
Způsob povrchové úpravy potahovým materiálem (textil, usně, a ostatní).
Klasické čalounění – technologie využívající klasické postupy a materiály. Popruhování sedáků, kuželové vyvazované pružiny, různě husté juty, jako výplňových materiálů se používá africká tráva, koňské žíně, bavlněná nebo kapoková vata. Potahy jsou připevňovány čalounickými hřebíčky. na bázi syntetických
Soudobé technologie – základním znakem je využívání moderních výplňových materiálů, polymerových pěn především polyuretanu, spojování dílů kontaktními lepidly, syntetická především polyesterová rouna jako kypřících materiálů, používání spojovačů („sponek“) pro připevňování potahů, snímatelné prací potahy, suchých zipů, pružinových vložek v kombinaci s vlnitými pružinami, předpružených lamel z vrstveného dřeva, kovových částí nosných koster a různé typy kování umožňující variabilní funkce nábytku

Rozkládací pohovka
Pohovka s funkcí sloužící po rozložení k příležitostnému spaní. Svými parametry obvykle nejsou určeny ke každodennímu používání. Dle způsobu rozkládání se rozdělují:

Příčné spaní – lehací plocha umožňuje spaní v podélné ose:

Podélné spaní – lehací plocha umožňuje spaní napříč k ose výrobku:

Vysoké spaní - lehací plocha zůstává ve výši sedáku, obvykla nad 400 mm od země.
Nízké spaní - lehací plocha je po rozložení níže než plocha sedáku.

Useň
Zvířecí kůže zbavená srsti, podkožního vaziva a tuku, upravená vyčiněním, například tříslem a chromitými solemi a opracovaná tak, aby byla stálá ve vodě, nehnila a po vysušení si zachovala ohebnost a vláčnost. Používá se jako potah čalouněného nábytku.

Štípenka
Useň upravená rozřezáním v tloušťce. Rozděluje se na lícovou a rubovou štípenku. Na čalouněných výrobcích by se z důvodu horších vlastností než plnohodnotná useň neměla používat na exponované dílce a místa, tj. na sedáky, loketníky a opěrné plochy. Na výrobcích by se mělo dodržovat označení tak, aby bylo jasné zda je použita plnohodnotná useň nebo štípenka.

Koženka
Plastická hmota, napodobenina kůže užívaná v čalounictví na potahy, v oděvním průmyslu, k výrobě brašnářského zboží a v obuvnictví. Jako potah by se neměla z ekologických důvodů používat koženka vyrobená z PVC. Doporučuje se ji používat jen na nejméně exponované plochy čalouněného nábytku, například na záda či na vnější výpony područek (venkovní plocha nepřicházející do styku s tělem uživatele).

Rouna
Vrstva spřadatelných nebo nekonečných vláken, vzájemně spojených soudržností. V soudobé technologii se používají obdobně jako vaty v klasické konstrukci, jako výplňový a především kypřící materiál. Jsou vyráběna především ze syntetických vláken a mohou být dodatečně termicky upravována pro větší soudržnost a nebo prošívána. Na podklad jsou lepena dotykovými čalounickými lepidly a od potahu mají být oddělena separační tkaninou například netkanou průmyslovou textilií. Jejich vlastnosti jsou dané jednak technologií (bez nebo s termickou úpravou) a jejich gramáží udávanou v g/m², která také ovlivňuje jejich tloušťku.
Používané gramáže jsou od 60 g/m² do 300 g/m², ale u komfortnějšího nábytku může být i vyšší.

Vlnité pružiny
Tvoří základní pružicí prvek sedáků čalouněného nábytku upevňované do rámu pomocí úchytů (háčků) z plastické hmoty nebo kovových. Kovové háčky musí mít stykovou plochu s pružinami vylepenou např. koženkou nebo usní k zabránění vrzání při užití. Od ostatních čalounických výplňových a pružících materiálů a prvků musí být oddělena separací např. jutou a plstí.

Dvojité pružení
Použití pružení sedáku jak vlnitými pružinami tak zároveň pružinovou vložkou.

Úložný prostor
Vnitřní prostor sloužící k uskladnění předmětů denní spotřeby a lůžkovin. Pro uskladnění lůžkovin musí být zabezpečeno odvětrávání a měl by být minimálně 10 mm nad podlahou. Vnitřní plochy nesmí být bez povrchové úpravy, často se proto využívá laminovaných dřevotřískových desek. Pokud do úložného prostoru zasahuje pohyblivé kování, například pro otvírání, musí být chráněno krytem nebo musí být konstrukčně odděleno od vlastního úložného prostoru.

Rozkládací kování
Kování sloužící k zabezpečení funkce rozkládacích pohovek. Musí být umístěno tak, nebo musí být tak uzpůsobeno, aby nedošlo při běžném užití výrobku ke zranění.

Výklopné kování
Kování sloužící k otvírání úložných prostorů. Platí pro něj zásady jako pro rozkládací kování. Musí být dimenzováno tak, aby bezpečně udrželo otevřenou polohu a na druhou stranu síla potřebná na otevření musí být taková, aby se mohlo dítě uzavřené v prostoru dostat bezpečně ven.

Kování všeobecně
Všechno viditelné kování při běžném užití výrobku musí mít povrchovou úpravu, při pokovení nesmí být užito kadmiování. Povrchové úpravy musí splňovat všeobecné hygienické požadavky. Musí mít takové vlastnosti aby při užívání výrobku nemohlo dojít ke zranění (ostré hrany, vyčnívající součástky….). Z plastických hmot se z ekologických důvodů nesmí používat PVC. Při montáži u zákazníka musí být přiložen montážní návod v češtině se seznamem použitého kování.

Pravé a levé provedení
Pravé a levé provedení se určuje při pohledu zepředu, například područka pravá:

Všeobecné požadavky
Požadavky jsou uvedeny v ČSN 91 0015. Norma platí pro výrobu, dodávání a skladování čalouněného nábytku a čalouněných částí nábytku. Jsou normalizovány prakticky jen technické požadavky, všechny ostatní části normy jsou podstatně stručnější resp. pouze odkazují na jiné normy. V čl. 22 se požaduje, že "veškeré materiály použité na výrobku musí být ve vztahu k uživateli zdravotně nezávadné".

8. PRACOVNÍ AKTIVITY

2011-02-07T13:04:00.000-08:00

Funkcionalisté definovali 4 funkce obydlí: bydlení, práce, regenerace, doprava. Ty se staly na dlouhá léta základem urbanistických řešení měst. Dobře fungující hromadná doprava měla propojovat zóny bydlení, rekreace a práce. Obytný prostor osvobozen od průmyslových objektů se měl stát hybnou pákou rozvoje kultury bydlení.

Teprve až byla postavena sídliště, zjistily se psychologické a sociologické nedostatky. Sídliště ztratila lidské měřítko a chyběla zde řada věcí včetně fungující dopravy a občanské vybavenosti. Stala se noclehárnou, odkud ráno směřoval dav obyvatel do pracovní zóny a večer zpět.

Zejména v sedmdesátých letech se výstavba socialistických sídlišť dostala do područí technologicko – ekonomického diktátu stavební výroby. Na tuto funkcionální teorii, která procházela napříč Evropou zareagovali jako první Skandinávci a přizvali k novým urbanistickým projektům také sociology, technology a budoucí obyvatele.

Jedním z prvních požadavků byl návrat práce do místa bydliště. Kromě obchodů, služeb, kulturních a sportovních zařízení se vrací také školské, sociální a vzdělávací instituce, lehký průmysl, administrativa a nemocnice. V našich podmínkách byl ještě propastnější rozdíl v oddělení práce od bydlení. Byly zrušeny všechny činnosti, které odporovaly myšlence kolektivizace jako soukromí živnostníci, lékaři obchodníci atd.

Teprve po revoluci se opět objevuje soukromé podnikání a činnosti, které mohou být spjaty s bydlištěm (soukromí právníci, lékaři, fitcentra, obchody, řemeslníci). Jejich rozmach ale narazil na nepřizpůsobivost stávající výstavby, a tak se řada těchto činností odehrává ve společných prostorách domů (kočárkárny, sušárny, prádelny) nebo přímo v bytech, které rovněž nebyly pro tyto aktivity připraveny (nedostatek vhodných čekáren pro klienty, absence hygienických zařízení).

Některé firmy se časem usídlily v centrech měst, ale odliv služeb a práce ze sídliště přináší odliv movitější části obyvatelstva. Je riziko, že sídliště zůstanou bydlištěm sociálně slabších vrstev společnosti, jako je tomu např. ve Francii.V bytě však zřejmě zůstane duševní činnost a práce spojena s používáním PC. Může to být počítačová grafika, nebo účetnictví, ale i překladatelství, projektování a v neposlední řadě studium dětí či další vzdělávání dospělých.

8.1. Práce s PC

2011-02-07T13:01:00.000-08:00

Je to fenomén dnešní doby a cíleně útočí na představitele všech generací. Postupně na sebe přebírá činnosti, o kterých se nám dříve ani nesnilo.

Původní využití osobního počítače místo psacího stroje téměř vytlačily jeho další schopnosti. Stává se našim společníkem ve chvílích práce i zábavy. Napojení na internet nám umožňuje přístup k informacím z celého světa, můžeme posílat elektronickou poštu, faxovat a telefonovat, poslouchat hudbu z kompaktních disků, rádio i sledovat televizi a na obzoru je náhrada klasických videokazet digitálními videodisky. Děti hrají počítačové hry, sledují výukové programy a studují cizí jazyky.

Digitální fotoaparáty nám už dnes umožňují prohlížet fotografické záběry přímo na displeji a do klasického alba nám je vytiskne domácí tiskárna. V dohlednu je další využití počítačů, o kterém zatím nemáme ani tušení.
Už dnes je hitem bezdrátové řízení domácnosti, které umožňuje ovládání různých přístrojů z centrálního vysílače. Bezdrátové řešení klávesnice, myši či monitoru zcela jistě ovlivní podobu příslušného nábytku. Dosah tohoto zařízení v interiéru se v současnosti pohybuje kolem 10 m. Jednou z četných výhod tohoto řešení je odstranění neestetické a nebezpečné kabeláže.

Inteligentní dům je zařízení, kde počítač funguje jako skutečné řídící centrum. Může hlídat např. stav kuchyňských zásob, řídit vytápění či klimatizaci, osvětlení či hlídat přístup do našeho bytu. Jen bláhový člověk se může domnívat, že zázraku techniky nepodlehne. Počítačová gramotnost patří již dnes k základnímu vzdělání všech generací.

Zprávy z tisku z 60 a 70 let vyvolaly obavy, že monitor a obrazovka, jež jsou zdrojem záření, mohou vyvolat nejrůznější zdravotní poruchy.
Negativní vliv na reprodukci žen nebyl dokázán.
Výskyt kožních vyrážek se přičítá spíše prachovým částicím v ovzduší. Výskyt příznaků únavy a bolestí zad je za předpokladu splnění ergonomických požadavků na uspořádání pracoviště obdobný jako u jiných administrativních činností. Dlouhodobá práce s klávesnicí však může vést k přetížení horních končetin.

Umístění monitoru vzhledem k dopadajících světelným paprskům je stejné jako u TV. Monitory jsou vybaveny antireflexní vrstvou (zabraňuje odrazu světla z různých světelných zdrojů interiéru). Uživatel by měl být chráněn stíněním nebo mezerou min. 50 cm před nepříznivě působícím elektromagnetickým polem.

Trendem je nahrazování monitoru displeji na principu kapalných krystalů, kde odpadá problematika antireflexní vrstvy, magnetického pole a nedochází k vyzařování rentgenového záření. Obraz displejů nebliká. Výroba těchto displejů je méně náročná materiálově i energeticky, méně energie vyžaduje i provoz.

Počítač však není jednoduchá záležitost. Je to především citlivý přístroj, zatím ještě poměrně objemný a jeho jednotlivé součásti mají zvláštní nároky na své umístění. Protože u něj většinou trávíme delší dobu, vyplatí se věnovat zařízení domácího pracoviště náležitou pozornost a pořídit k počítači také vhodný nábytek.

Počítač se skládá z monitoru, těla počítače, klávesnice s myší a příslušenství (tiskárna, scanery atd..). Jeho umístění v bytě bývá zpravidla na pracovním stole.

Monitor počítače by měl být umístěn v ose sezení, aby nedocházelo k soustavnému otáčení hlavy. Horní okraj monitoru má být ve výšce očí, příliš vysoko umístěný monitor způsobuje napětí krčních svalů a vyvolává bolesti hlavy. Horní řádek textu má být přibližně ve výšce očí, pohled na displej by měl být kolmý. Vzdálenost od obrazovky se pohybuje kolem 2 - 2,5 násobku jeho úhlopříčky (40 – 70 cm).

Klávesnice musí být oddělená od displeje. Měla by být umístěna níže, aby nedocházelo k extenzi ruky a zápěstí a k nepřirozené poloze předloktí. Přední hrana klávesnice musí být zaoblená a měl by před ní být dostatečný prostor k poskytnutí opory ruky.

Myš by měla být umístěna co nejblíže ke klávesnici a ve stejné výšce. Její velikost a tvar by měly vyhovovat individuální velikosti a respektovat leváky. Pokud se myš používá častěji než klávesnice, doporučuje se její posunutí více do středu stolu a posunutí klávesnice.

Prostor kolem počítače musí umožnit obsluhu tiskárny, ukládání příslušenství, tj. literatury, disket, CD nosičů atd.. Tělo počítače může být umístěno na stole, pod monitorem nebo pod pracovní deskou.

Stoly pod PC
Pracovní deska musí být dostatečně dimenzovaná pro umístění monitoru, klávesnice, podložky na myš a pracovních materiálů, horní okraj monitoru by měl být umístěn ve výšce očí. Tělo počítače a periferie mohou být mimo plochu psacího stolu. Pracovní deska musí být dostatečně veliká k ukládání pracovních materiálů.

Požadavky na stůl pod počítač
Minimální plocha desky pro počítač: 80 x 55 cm
Základní plocha desky pro počítač a nezbytné materiály je 120 x 60 cm
není – klávesnice výsuvná, doporučuje se hloubka 75 cm
Výška pracovní plochy pro umístění koávesnice: 65 – 70 cm (ruka má svírat pravý úhel s tělem) dle výšky postavy a při správném nastavení výšky pracovní židle tak, aby stehno a lýtko svíraly pravý úhel
Mezi plochou sedadla a horní stranou desky má být 25 – 30 cm

V praxi je počítač součástí pracovního stolu o výšce 75 cm
Ideální je použití stolu s nastavitelnou výškou 62 – 82 cm
Výhodné je vytvoření samostatné výsuvné desky pro klávesnici, která vymezí i dostatečnou vzdálenost od monitoru.
Výhodné je rovněž umístění monitoru na otočné nástavbě stolu (záleží na velikosti monitoru).
Povrch pracovní desky by měl být matný, hladký, snadno čistitelný, přední hrana zaoblená, doporučují se spíše světlejší odstíny.
V blízkosti pracovního stolu by mělo být dost plochy pro umístění pracovních pomůcek.

Orientační rozměry:
diskety: 9 x 9,3 cm
CD s obalem: 12,4 x 14,2 cm
klávesnice: 45 x 15 x 3
17“ monitor: 41 x 42 x 45cm
tělo počítače: 20 x 42 x 42 cm

8.2. Home office

2011-02-07T13:00:00.002-08:00

Ideálním pomocníkem pro práci s počítačem v bytě je samostatný tzv. home office neboli domácí pracovna. Může být umístěn v obývacím pokoji, ložnici, dokonce i v kuchyni, záleží přitom na velikosti místnosti, jejím dalším zařízením a hlavně na vzájemném respektu jednotlivých členů rodiny. Tvůrčí činnost vyžaduje většinou jiné soustředění, než hraní her nebo pasivní poslech hudby. Velkou pozornost je třeba věnovat správnému osvětlení celého zařízení.
Domácí pracovna je konstruována tak, aby umožnila optimální umístění počítače s veškerým příslušenstvím. Vnitřní prostor bývá přestavitelný, tím se může přizpůsobit nejrůznější velikosti jednotlivých součástí počítače. Deska pro klávesnici bývá často výsuvná. Police mohou být ke korpusu připevněny i pomocí suchých zipů.

Po ukončení práce lze vnitřní prostor včetně počítače uzavřít, například žaluziovými dvířky. Home office může mít nejrůznější tvar včetně tvaru válce. Může být i na kolečkách (s brzdami) a tím přemístitelný po celém bytě. Obecně platí, že čím méně místa je k dispozici pro toto zařízení, tím jednodušší tvary by mělo mít. Velká pozornost je věnována stabilitě, z toho důvodu nejsou nejvhodnější kulaté tvary a zejména zařízení na kolečkách. Dimenzování home office musí odpovídat uvažovaným rozměrům použitých přístrojů.

V malých bytech lze pro občasnou práci s počítačem použít mobilní stojan na počítač, který lze v případě potřeby přistavit ke stolu, ať už jídelnímu nebo kuchyňskému. Mimo dobu svého použití může mobilní stojan umístěn v postatě kdekoliv. Další možností minimalizace domácího pracoviště je umístění pracovny do ložnicové skříně, je – li vybavena příslušným způsobem zavírání a výsuvnou deskou na klávesnici a úložným prostorem pro počítač a příslušenství. Počítačová technika stále směřuje k minimalizaci a některé činnosti místo klasického počítače obstará notebook. K jeho používání stačí často pohodlné křeslo s malou deskou a příruční odkládací prostor. Lze předpokládat, že za pár let ani toto řešení nebude to poslední.

Duševní práce a psaní
Studium, šití, hobby (lepení modelů lodí, sběratelství), agenda domácnosti, případně jiné činnosti vyžadují psací stůl, který nemusí nutně splňovat náročné prostorové požadavky. Měl by být doplněn drobným úložným prostorem.
Agendu celé domácnosti lze uložit do dvou šanonů. (výpisy z inkasa, bankovních účtů, složenky, lékařské nálezy, časopisy, rozečtené knihy).

Stoly pro specielní hobby či vědecké pracovníky se vymaňují těmto požadavkům.

Pracovní stoly
Součástí stolu musí být úložný prostor pro ukládání předmětů (tiskovin) minimálně formátu A4 (210 x 297 cm), může to být i kontejner na kolečkách. Pro některé činnosti je vhodná polohovatelná deska.

Minimální rozměry pracovní desky: 80 x 55 cm (výsuvná klávesnice)
Minimální rozměry bytového psacího stolu: 125 x 60 cm, výška 75 cm
Optimální rozměry bytového psacího stolu: 150 x 80 cm
Nejmenší prostor zásuvky 34 x 24 cm
Výška pracovní desky pro klávesnici 65 -70
Výška pracovního stolu 68 – 72 cm
Ideální je použití stolu s nastavitelnou výškou 62 – 82 cm

Min. výška pro zasunutí kolen: 62 cm
Prostor pro zasunutí nohou 16 cm (mezi židlí a lubem)

Pracovní stůl musí umožnit instalaci vhodné lampy např. připevněním k desce z boku a musí být dostatečně stabilní. Povrchová úprava musí vyhovovat normě ČSN 910102 požadavky pro ploch „B“.

9. SEZENÍ U PRACOVNÍHO STOLU

2011-02-07T13:00:00.001-08:00

Poslední výzkumy dokazují, že kvalita židle při práci s počítačem ovlivňuje rozhodujícím způsobem vznik chorob páteře. Ve 30 letech má většina populace potíže s ploténkami vlivem jednostranného přetížení pohybového aparátu. Přispívá tomu nesprávné sezení. U pracovního stolu bychom proto měli sedět maximálně 6 hodin. Při domácím studiu a práci s PC je prioritou vhodná pracovní židle, zejména u mládeže.

Některé německé nemocenské pojišťovny při stanovení výše nemocenského pojistného zohledňují vlastnosti pracovní židle.

Sezení je považováno za statický úkon, zatímco ve skutečnosti je to činnost velice dynamická.

Při vlastním sezení je asi 75% celkové hmotnosti podepíráno pouze na 26 cm2 pánevní kosti ve spodní části hýždě.
Probíhá – li sezení beze změn polohy, může tento tlak způsobit bolest ischiatického nervu nebo závady v oběhu krve s důsledky zvýšené námahy a možného lokálního znecitlivění těla.
Rovnováhu při sezení nemohou zajistit jen pánevní kosti, proto se dalšími opěrnými body stávají nohy a záda, které přejímají při různých polohách různé zatěžovací síly. Nejrůznější polohy zaujímané při sezení jsou v podstatě systémy pák, které vyrovnávají hmotnost hlavy a trupu.
Toto vyrovnávání vyžaduje určitou energii, a proto považujeme sezení za činnost dynamickou a nikoliv statickou. Pohyb těla kromě zachovávání rovnováhy umožňuje také řádné prokrvení svalů a výměnu tekutin meziobratlových plotének.

Páteř v procesu sezení
Páteř je dvakrát esovitě prohnuta: krční lordóza (dovnitř), hrudní kyfóza (ven) a bederní lordóza.
Při špatném sezení dochází k celkovému kyfotickému prohnutí páteře (sezení v předklonu), které staticky zatěžuje nejen svalstvo, ale i meziobratlové ploténky. Ty tvoří jakési nárazníky mezi jednotlivými obratli.
Při dlouhodobém zatížení je vytlačován spolu s ploténkami i jejich nervový a cévní systém. Cévní systém omývá, vyživuje a doplňuje ploténky tekutinou zajišťující jejich pružnost. Stlačováním ploténky svoji pružnost ztrácejí. Předklonem je stlačována i břišní oblast, která ovlivňuje přísun krve do mozku a tím i výkonnost člověka. Dochází rovněž k omezení dýchání. Příjem tekutin do plotének (jejich výživa) je ztížen při tlakovém zatížení a ulehčován střídavým zatěžováním a odlehčováním.

Optimální uložení páteře a pánve pomáhá zabraňovat svalovým onemocněním, vadnému držení těla a tím zamezuje bolestem v kříži, zádech a šíji. Podporuje také správné dýchání, které není omezováno nevhodným stlačením břišního svalstva.

9.1. Pracovní židle

2011-02-07T12:57:00.000-08:00

Předpokladem vyšší výkonnosti je vysoce kvalitní pracovní židle, která má vytvořit podepírání těla ale současně musí umožnit co největší volnost pohybu.

Pro odlehčení páteře při dlouhotrvajícím sezení je dobré měnit pozice. Dráždění (tonizování) svalů je drží je ve správné poloze a pravidelný pohyb přispívá k ochraně páteře svalovým korzetem. Jako trenažér správného sezení lze využít tzv. „fit-ball“, nebo klekačku.

Pracovní židle by měla být vhodně tvarovaná a vybavená nastavovacími mechanismy. Při řešení nových výrobků už nestačí jen nastavitelná výška sedáku (plynový píst zajišťuje měkké dosednutí) a polohovatelné opěradlo.

Výška sedadla při správném sezení by měla být taková, aby lýtko svíralo se stehnem pravý úhel. Přední část sedací plochy by měla být zaoblená a měla by se mírně svažovat, abychom odlehčili stehna a zlepšili krevní oběh nohou.

Jednou z nejdůležitějších funkcí pracovní židle je správná podpora v oblasti beder. Tu zajišťuje nastavitelná hloubka sedu u dražších židlí(vzdálenost opěradla od přední hrany sedadla).
Je – li sed moc hluboký, tlačí sedák pod koleny, nebo se člověk pořádně neopře.
Je – li mělký, nejsou stehna dostatečně podepřena a sezení je nepohodlné.

Opěradlo se výrazně podílí na snížení aktivity zádového svalstva a tlaku na meziobratlové ploténky. Správné řešení podporuje vzpřímené držení těla a jeho stabilitu.
Bederní část opěradla má dostatečně podepřít horní oblast pánve, aby bylo zachováno bederní prohnutí páteře (lordóza).
Je – li opěradlo doplněno opěrkou pro podepření hlavy, má opěrka podpírat 5. krční obratel, lepší je opěrka s nastavitelnou výškou i sklonem.
Sklon opěradla dle Gilbertové: 100-105°

Područky (loketníky, loketní opěrky) snižují zátěž ramenních pletenců, krční páteře, usnadňují usedání a vstávání a omezují sezení s kulatými zády. Výška područek má umožnit ohnutí paže do pravého úhlu a přizpůsobit židli šířce trupu sedící postavy. Dražší modely židlí umožňují nastavit područky v obou směrech.

Jedním z nových způsobů sezení je neustále kmitající sedadlo na pružinách, které nutí člověka neustále zapojovat při sedu různé svalové skupiny, jiný způsob je dynamický pohyb opěradla za trupem, který tělo nutí ke vzpřímenému sedu v kombinaci s děleným sedákem a jeho mírným sklonem vpřed.

Tzv. synchromechanika zajišťuje stálou polohu sedadla a opěradla. Pokud nakloníme opěradlo dozadu, změní se i poloha sedadla. Tato funkce podporuje tzv. dynamické sezení (plynulý přechod od vzpřímené polohy až po zaboření do pohodlného polosedu – pololehu).

Současné židle jsou variovány podle hmotnosti člověka a zároveň umožňují plynulé přestavení parametrů podle individuálních požadavků jedince.

Nová židle Headline

Firma Vitra, Mario a Claudio Belini
Podpora bederní zóny až po ramena, týl a hlavy a modifikuje se podle polohy pracující osoby.
Opěrka hlavy sleduje pohyb sedící osoby, když se tato vztyčí, posune se dozadu , v uvolněné poloze uživatele se posune dopředu.
Současná židle. Výzkum potvrzuje, že uvolněná poloha dlouho považovaná za nezdravou je doporučována aby zádům odlehčila.

„Inteligentní židle“ člověka při dosednutí nejprve zváží a automaticky nastaví požadované parametry tuhosti podepírání těla.

Změnu polohy při sezení a dostatek pohybu umožňují kolečka. Pětiramenné podnože s kolečky jsou typické pro pracovní židle, čtyřramenné podnože jsou spíše u hovorových křesel. Kolečka existují ve verzi pro tvrdou a měkkou podlahu, na velmi měkké koberce jsou vhodnější kluzáky. Samobrzdicí kolečka se zablokují, pokud na ně nepůsobí dostatečná síla, při vstávání a usedání se židle neposouvá.

Pracovní židle se vyrábějí z kvalitních pěnových materiálů, neustále se vyvíjejí podle poznatků lékařů, ergonomů a ve vazbě na nové technologie. Výběr povrchové úpravy je individuální. Kůže je luxusní, dlouho vydrží, je nadčasová, textilní materiály musejí být prodyšné a lehce se čistit. Praktické jsou snímatelné potahy. Některé pracovní židle mají místo čalounění pevnou a zároveň elastickou síťovinu. Ta účinně zabraňuje pocení těla.

Správnou výšku sedadla ovlivňuje též výška pracovního stolu. Jejich rozdíl by měl být 27 – 29 cm. Při praktické úpravě pracovního místa je výhodné nejprve upravit výšku sedací plochy a pak přizpůsobit plochu pracovní.

Hlavní parametry pracovní židle:
Nastavitelnost výšky sedadla: 38 – 50 cm, pevné sedadlo 43 cm
Rozdíl mezi sedací a pracovní plochou: 27 – 29 cm
Šířka sedadla: 38 – 42 cm
Hloubka sedadla: 35 – 50 cm, fixní sedadlo: 42 cm
Sklon sedadla: 3 – 5°směrem dozadu
Sklon opěradla: 100 – 105°
Šířka opěradla: 36 – 40 cm
Výška bederní opěry: nejvíc vyčnívající část opěry má být mezi 3. – 5.obratlem (18 – 20 cm nad sedadlem)
Výška loktu nad sedadlem: 19 – 25 cm
Délka područek (loketníků): o 10 cm kratší než přední okraj sedadla

9.2. Alternativní sezení

2011-02-07T12:55:00.000-08:00

V sedmdesátých letech vznikly v Evropě dva na sobě nezávislé názory na správné řešení sedacího pracovního nábytku. Výsledkem analýz sezení školní mládeže byla v roce 1974 pracovní židle dánského lékaře Mandala s opačným 15° sklonem sedáku. Na tuto myšlenku navázal v Norsku team fyzioterapeutů, ergonomů a designérů v čele s Petrem Opsvikem. Vytvořil nábytek, který využívá pozice mezi klečením a sezením, tzv. klekačky. První prototyp klekačky Balans Variable byl vystaven na kodaňském salónu v roce 1979. V dalších desetiletích se nová forma sezení začala rychle prosazovat, a to především ve skandinávských zemích. V Československu začal klekačky vyrábět v osmdesátých letech n.p. TON, ale i Dřevotvar Jablonné.

Kromě ergonomického přínosu tím padl předsudek, že je židle jako symbolem zdůrazňujícím postavení člověka, zatímco klečení bylo odedávna vnímáno jako projev pokory.

Při tradičním sezení na židli vytvářejí hýždě a záda hlavní opěrné plochy těla, zatímco nový způsob sezení nabízí opěrné plochy tvořené koleny, sedacími svaly a částí stehen. Sedací plocha je nakloněna o 15 – 20°dopředu.

Poloha páteře na klekačce je stejně příznivá, jako při chůzi ve stoje. Dochází k minimálnímu namáhání plotének a jejich dobrému vyživování. To je při chůzi dáno střídavým zatěžováním a odlehčováním v rytmu kroků. Ploténka nemá žádné cévy a při chůzi používá čerpacího a sacího mechanismu, jímž vytlačuje vyživující tekutinu do okolní tkáně a opět ji nasává.

Z hlediska pracovního výkonu lze považovat za optimální střídání klasického sezení a klekosedu. Sedací plocha klekačky a výška pracovní plochy by měly být o něco vyšší, než u běžného sezení a příznivý účinek na zachování vzpřímeného držení těla a krční páteře se zvyšuje při mírném sklonu pracovní plochy.

Nejčastějším nedostatkem klekaček je celková labilita, nemožnost regulace výškových a úhlových parametrů nebo poddimenzování klekací a sedací plochy.
Kontakt stehen s podložkou vyžaduje vhodnou skladbu a dimenzi čalounění. Aby nedocházelo k otlakům, neměla by výška čalounění klesnout pod 4 – 5 cm. Pro čalounění klekaček se doporučuje přírodní materiál, např. vrstva koňských žíní pokryta vrstvou čisté střižní vlny. Dobře přijímá vlhko a teplo, které díky volné cirkulaci vzduchu ihned uvolňuje do okolí a pokožka těla se nepřehřívá.
Klekačky nejsou vhodné pro odpočinek vsedě, protože chybí zádová opěra a nedochází k relaxaci zádového svalstva.

Výhody klekačky
─ Navození fyziologického prohnutí bederní páteře (lordózy) v důsledku překlopení páteře dopředu
─ Zachování vzpřímeného držení trupu a zlepšení držení v oblasti krční páteře
─ Udržení segmentální stability páteře
─ Aktivace zádového a břišního svalstva
─ Omezení zkracování prsních svalů
─ Příznivé ovlivňování dýchání
─ Zlepšení bdělosti a pozornosti
─ Snížení překrvení a stlačení břišních orgánů
─ Lepší rozložení hmotnosti těla na plochu sedací a klekací

Nevýhody klekačky
─ Chybí zádová opěra k relaxaci zádového svalstva
─ Zvýšení nepohodlí v oblasti dolních končetin a kolen
─ Obtížnější usedání a vstávání
─ Menší možnost střídání poloh
─ Zkracování svalů na zadní části dolních končetin

Požadované parametry:
Úhel mezi sedací plochou a vertikálou: 115 – 130°
Úhel mezi opěrkou pro nohy a horizontálou: 20 – 30°
Šířka sedací plochy: min. 40 cm
Šířka opěrky pro nohy: min. 40 cm
Hloubka opěrky pro nohy: 35 – 50 cm
Výška sedací plochy ( nejvyšší bod): 40 – 60 cm
Výška opěrky pro nohy: 20 – 34 cm
Vzdálenost středů sedáku a opěrky noh: 36 – 50 cm
ČSN 91060 Židle a kancelářská sedadla

Balanční míče (Pezzi- ball)
Labilní plocha míče umožňuje dynamický sed, aktivuje svaly na přední i zadní straně trupu, zejména hluboké zádové svaly. Při dlouhodobém sezení však dochází k trvalé aktivaci trupového svalstva a tím k následné únavě. Výška míče by měla být přibližně stejná jako výška postavy mínus 100.

Sedačka Palone je balanční míč uložen v kostře na kolečkách Množství vzduchu míče určuje tvrdost sezení. Je vhodná do počítačových učeben, kde práce s počítačem většinou vyžaduje vysoké soustředění spojené často s jednostrannou polohou hlavy. Nafukovací míč je možné vyjmout a o přestávkách hrou kompenzovat minimální pohyb těla a únavu zraku.

Podpora pro práci vstoje

V posledních letech se používá alternativní poloha při práci s počítačem, zejména v kancelářích, práce vstoje. V minulosti už tento způsob používali řidiči tramvají.

10. VÝCHOVA DĚTÍ

2011-02-07T12:53:00.000-08:00

Posláním rodiny je výchova dětí.
Děti nejsou nevzdělaní lidé v malém provedení, ale osobnosti, které někdy i dvě desetiletí usilují o získání jistoty, pocitu identity dospělého člověka.

Vyvíjející a rostoucí dítě vyžaduje pečlivou výchovu ve smyslu pohybovém, sociálním, hygienickém,, ale také správný režim zátěže páteře a pohybového ústrojí, otužování a pochopitelně vybavení vhodným interiérem.

V oblasti bydlení by jim měla být věnována maximální pozornost. Dle výzkumů však většina dotázaných rodin chce mít nejkrásnější obývací pokoj, nikoliv pokoj dětský. Dětem je většinou věnován nejmenší pokoj v bytě často s nevyhovující orientací. Většinu zařízení tvoří nábytek po rodičích nebo vlastnoručně zhotovený. Zpravidla však nevyhovuje ergonomicky ani funkčně. Dětský pokoj slouží k ukládání hraček, dětského oblečení a prádla, psacích a školních potřeb, lůžkovin. Zpravidla zde chybí prostor na hraní, zájmovou činnost a možnost přijímat kamarády.

Podle průzkumů ČR 36% respondentů povoluje hry dětí pouze v dětském pokoji, 40% v celém bytě, zákaz her v obývacím pokoji 30%, na druhé straně téměř polovina dětí si hraje nejraději v obývacím pokoji a každé třetí dítě si hraje nejraději tam, kde jsou jeho rodiče. Hra s počítačem není prioritou, vysoké procento dětí v Západní Evropě, USA a Kanadě se zabývá ručními pracemi, děti v Německu, Španělsku a Hongkongu holdují atletice a sportu, v Holandsku, Velké Británii, USA a na Thaj-wanu mají raději počítačové a televizní hry. Děti také čtou. Nejvíce čtenářů je ve Finsku, Polsku, Francii, Maďarsku a Kanadě

Rizika
Pediatrie rozděluje dětský věk na období:
• nitroděložního vývoje
• porodní
• novorozenecké do 28 dne od porodu
• kojenecké (do konce 1. roku života)
• batolecí (do konce 3. roku dítěte)
• předškolní (do konce 5. roku)
• školní (do konce 15. roku)

Rizika batolecího věku jsou na prvním místě v úmrtnosti dětí v ČR. Základem poškození batolat je nedostatečný dozor dospělých osob.
Jsou to:
• úrazy. Jsou zaviněny tepelně (opařeniny, spáleniny), mechanicky (pády s výše), utopením (při koupání)
• otravy, především léky (barevné pilulky lákají), chemikáliemi (ředidly, čisticími prostředky), jedovatými květinami, bylinami a houbami
• infekce horních cest dýchacích
• alergie na zvířecí chlupy, pyly, dráždivá jídla, ovoce

Jako preventivní opatření se provádí:
• pasivní prevence: stálý dozor, bezpečné prostředí a interiéry (kulaté hrany nábytku, fixování nábytku ke stěnám, nevyčnívající nebezpečné úchytky, žádné skleněné výplně, násadce na elektrické zásuvky a radiátory, bezpečné hračky (žádné malé části, které mohou být zavedeny do tělesných otvorů včetně zlomení teploměru v konečníku)
• aktivní prevence: výchova (pořady v televizi formou pohádek o různých nebezpečích), otužování, nácvik plavání, očkování

Základním cílem výchovy je vybudovat v dětech zdravé sebevědomí. Nejlepší výchovnou metodou nejsou zákazy, ale pochvaly. Toto pravidlo můžeme uplatňovat jedině tehdy, když dítěti vytvoříme dostatečný prostor pro jeho rozvoj. V pokoji, kde žijí dvě děti, je třeba vytvořit dva rovnocenné prostory pro individuální realizaci každého jedince. Pro správnou funkci rodiny je ideální partnerský vztah rodiče a dítěte a ten lze podpořit zapojením školního dítěte do zařizování svého pokoje.

Život dítěte má jiný rytmus než život dospělých. Byt je pro malé děti primární učebnou, ve které se vyvíjejí rozhodující psychické funkce. Bohatá nabídka jevů, volný pohyb v prostoru, ničím nerušené zacházení s okolními věcmi (dotýkání, ohmatávání, házení, rozebírání, pomalovávání, slézání) jsou základním předpokladem vývoje jedince.

Nedostatečné prostorové zkušenosti mohou vést k psychomotorickému neklidu – neuróze. Narušené děti se schovávají, sedají na okraj židle, malují v jednom rohu papíru.

Interiér pro děti budujeme postupně. Prostor pro batolata slouží hrám a dětským aktivitám. Batole si nejprve hraje na zemi na vhodném koberci (snadno čistitelný, barevný, nealergizující, hebký). Může mít tvar cest a křižovatek pro hra s auty pro děti či s květinami pro panenky.

Druhá fáze her je u pracovního a hracího stolku. Ten by měl mít oblé hrany, teplé barvy, přístupný nejméně ze 2 stran, dobře osvětlený. Plocha stolu by měla být výškově a úhlově stavitelná, židlička rostoucí (změna výšky i hloubky).

Důležité je dobré větrání místnosti (dle průzkumů je zde nejvyšší koncentrace formaldehydů, je to nejmenší místnost přeplněna nábytkem, textiliemi, hračkami). Za třeba místnost zajistit proti riziku pádu z okna či balkónu, v létě proti hmyzu.

Interiér by měl být doplněn zařízením pro pohybové aktivity (prolézačky, žebříky), nábytek vhodně rozmístěn tak, aby do něj děti nenarážely. Police mohou být použity k ukládání lehčích předmětů v dosažitelné výši, dobře uchycen ke zdi.

Rizika dětského nábytku
• Ostré rohy a hrany nábytku mohou být zdrojem stresu. Majitel takového nábytku k němu přistupuje s obavou. Modřiny nejen bolí, ale mohou být zdrojem dalších onemocnění, např. bércových vředů. Zakopnutí o nábytkovou nohu může mít za následek zlomení prstu nohy. Proto je vhodné koupit lůžko s nohami zasunutými dovnitř.
• Dobré je označení rohů nábytku, polic či kontejnerů signálními barvami.
• Nadměrná barevnost vede k desorientaci, barvy musejí být vždy ekologické.
• Levný nábytek je vždy podezřelý. Nedokončené dřevotřískové desky v konstrukci čalouněného nábytku nebo lůžka nezabrání úniku formaldehydu.

10.1. Dětský nábytek na spaní

2011-02-07T12:51:00.000-08:00

Dětská postýlka
Dětská postýlka je pro věk do tří let nezastupitelným funkčním typem nábytku pro dlouhodobý a trvalý odpočinek. Nedodržení základních bezpečnostních požadavků dle normy ČSN ISO 7175 – 2 a 84/2001 může vážně ohrozit život dítěte. Dětská postýlka obsahuje dostatečně tuhou lehací plochu s roštem, zvedací bočnice zajištěné proti přepadení, pružnou a dobře ošetřovatelnou nealergizující matraci.

Konstrukce postýlky musí být dostatečně pevná proti rázu včetně podélného rámového vlysu, odolná proti převrácení, rozviklání, všechny exponované a vyčnívajících částí musejí být zaoblené, všechny konstrukční otvory ochráněné krytkami proti zlomení prstu, použité laky a barvy zdravotně nezávadné.
Nevhodná jsou plná čela, která omezují zorný úhel výhledu dítěte a kontakt s prostorem. Součástí postýlky může být přebalovací pult nebo úložný prostor, ale postýlka působí těžkopádně a špatně se přemísťuje.

Lehací plocha musí být rovná, dobře odvětraná, musí poskytovat oporu při lezení, vstávání, padání a sedání. Nesmí uvolňovat žádné chemikálie a obsahovat patogenní mikroorganismy. Povrchové materiály musejí být odolné vůči slinám, potu, nesmějí mít dráždivé účinky na sliznici nebo kůži. Textilie při barvení a potisku podléhají přísným pravidlům. Spodní část lehací plochy má být pevná, ale prodyšná (rošt). Matrace musí být rovná a opatřená snímatelným potahem s možností praní na min. 60°. Vhodné je jádro tvořené z vrstev PUR pěn fixované separačním úpletem z důvodů hygieny. Pod prostěradlo by se neměla vkládat fólie z plastu, dítě se na ní přehřívá, pociťuje pálení a nepohodu.

Součástí postýlky je malý polštářek a lehká deka z dutého vlákna. Povlečení polštářku a pokrývky má být z přírodních materiálů.

Minimální rozměr lehací plochy: 125 x 70 cm, umístění roštu min. 60 cm od země, osová vzdálenost příček mřížoví 45 – 60 mm. Není to kvůli riziku prostrčení hlavičky, ale jiných menších částí těla!

Od 2. roku je vhodné, aby batole mělo vlastní místnost pro hry, spaní a odpočinek, ale i pro kontakt s rodinou. Umístění postýlky v interiéru v teplém rohu pokoje naproti dveřím, na stropě nepřímé světlo, na oknech žaluzie či dobře stínící závěsy (batole spí 2 hodiny odpoledne a v noci 10 hodin).
Dětské postýlky – požadavky (Ing.Holouš)
Pro dětské postýlky, vzhledem k použití pro malé děti jsou také povinně kladeny bezpečnostní požadavky stanovené normou ČSN EN 716-1. Norma stanoví požadavky vztahující se k bezpečnosti dětských postýlek pro bytové použití. Platí pro postýlky a postýlky skládací s vnitřní délkou od 900 mm do 1 400 mm. Nevztahuje se na kolébky. Postýlky, které mohou být změněny na jiný předmět, např. skládací nábytek, musí po změně plně vyhovět požadavkům na tento předmět. Příloha A (informativní) obsahuje přehled rozměrů uváděných v této normě. Normalizovány jsou zejména: Bezpečnostní požadavky, Balení, Návod k použití a Označování. V kapitole 5 - Bezpečnostní požadavky jsou normalizovány požadavky na materiál, konstrukci, skládací a zajišťovací mechanismus, postranice, čela, stabilitu apod. V kapitole 5 - Balení - se mimo jiné uvádí: "K zamezení nebezpečí udušením odstraňte tento plastový obal před použitím zboží. Tento obal se musí zničit nebo odstranit z dosahu dětí." Dále v kapitole 6 - Návod k použití - se uvádí, že návod k použití (pokyny) musí obsahovat i tuto informaci: "Pokud necháváte dítě v postýlce bez dozoru, vždy se ujistěte, že postranice jsou ve své nejvyšší poloze."
Kování Na kování jsou kladeny stejné požadavky jako u ostatního nábytku, viz odkaz kování.

10.2. Dětská postel

2011-02-07T12:50:00.000-08:00

Pro věk od 3 do 11 let je funkčním typem nábytku pro dlouhodobý odpočinek dětská postel na nožičkách kvůli větrání, s roštem a pružinovou nebo jinou zdravotně vhodnou matrací tužšího typu. Výška postele může být nižší než u dospělých lidí (vstávání, ulehání), pokud je víc než 30 cm nad podlahou, musí být zabezpečena proti pádu, délka lehací plochy by měla být delší o 15 cm, než je výška dítěte. Min. rozměry: 80 x 160 cm.

Patrové postele
se používají z důvodu prostorového omezení dětských pokojů. Odstup lehacích ploch musí činit min. 90 cm musejí být opatřeny žebříkem či schůdky a zajištěny proti pádu dítěte. Patrové postele ale mají svoje nevýhody, ke kterým patří především riziko pádu vlivem nebezpečné konstrukce během lezení na lůžko, ale i během spánku, v horečce, ve dne při hře. Horní postel je hůře obslužná především v době nemoci, v případě operace se dítě na postel vůbec nedostane.

V horní části místnosti je špatný vzduch stejně jako v dolní částečně uzavřené části, kde je znehodnocen částicemi padajícími z horní postele (prach, chlupy). Po vyvětrání se vzduch rychle opět zhorší. Navíc zde hrozí riziko poranění hlavy. Je –li postel umístěna vedle okna, hrozí riziko pádu dítěte z otevřeného okna.

Patrové postele typu L (mimoúrovňové)
musejí zachovat prostorové odstupy 70 cm a musejí být rovněž zajištěny proti pádu dítěte a opatřeny schůdky.

Patrové postele – požadavky (Ing.Holouš)
Na etážové postele, vzhledem k jejich potenciální nebezpečnosti jsou kladené specifické požadavky. Tyto jsou dány ČSN EN 747-1, která je identická s normou platící v celé Evropské unii. Obsahuje požadavky na patrové postele do interiérů. Jejím účelem je minimalizovat nebezpečí úrazu, které hrozí dětem při používání těchto postelí, přičemž se předpokládá použití jen ke spaní. Tato norma se také vztahuje na jednotlivé postele, u kterých je lehací plocha umístěna ve výšce nejméně 800 mm nebo výše nad úrovní podlahy, měřeno od horní lehací plochy postele k podlaze. Pod lehací plochou postele může být volný prostor. V kap. 4 jsou normalizovány všeobecné požadavky na bezpečnost, a to: Čl.4.1 Materiály. Čl.4.2 Konstrukce. Čl.4.3 Zábrany proti pádu z horní postele. Čl.4.4 Mezery. Čl.4.5 Lehací plocha postele. Čl.4.6 Žebřík. Čl.4.7 Pevnost rámu a upevnění. Čl.4.8 Stabilita. Čl.4.9 Upevnění horní postele k dolní. Každá patrová postel podle této normy musí být dodána s návodem na použití, který kromě jiného musí - pod písm. e) - obsahovat i tuto větu: "Uvědomte si nebezpečí pádu malých dětí (do 6 let) z horní postele". Každoročně dochází k soudním sporům s prodejci a výrobci z důvodů úrazů dětí, a to i smrtelných, proto je nezbytné aby tyto výrobky tuto normu splňovaly.

Horizontální sklopná lůžka
jsou přes den sklopena u zdi, zabírají hloubku cca 40 cm, výšku cca 110 cm a délku cca 200 cm.

Lehací plocha pro předškolní mládež
Kvalitní plocha napomáhá stabilizaci páteře, což se děje do věku 10 let. musí být v obou případech hygienická. Svými prostorovými nároky je lehací plocha shodná s postelemi dospělých, to znamená minimální šířku 90 cm, délku o 21 – 34 cm delší, než je postava, může mít jinou výšku lehací plochy. Děti ve věku do 10 let by měly mít lůžko opatřené zábranou. Lůžko s polohovatelným roštem v hlavové části umožňuje čtení v posteli ve správné poloze. Základní rošt s automatickým měněním tvrdosti podle změny hmotnosti vydrží až do dospělosti, matraci je však nutné měnit po sedmi, maximálně 10 letech. Vzhledem k měnící se hmotnosti je ideální použití matrace, jejíž jádro lze měnit.

Je rovněž nutné dbát o zvýšenou hygienu (zvýšená potivost, menses, poluce, roztoči). Konstrukci postelí je třeba otírat čistým flanelem nebo omývat vlažnou vodou s mýdlovým roztokem, hygienu matrace zajistí snímatelný prací potah matrace s možností praní nad 60°C.
Pro děti se zvýšenou potivostí je vhodné použití lůžkovin s dutého vlákna a antibakteriální úpravou. Lůžkoviny je třeba pravidelně větrat, ložní prádlo je třeba pravidelně vyměňovat. Důležité je správné osvětlení lůžka.
Minimální rozměry postele: 160 x 80 cm.

10.3. Sedací dětský nábytek

2011-02-07T12:49:00.000-08:00

Dětské židle a křesla jsou známa už od starověku a houpací křesílka vyráběla už firma Bratři Tonetové. Přesto je sezení dětí obecně podceňováno a kvalitní čalouněnou židli, zejména pracovní, najdeme v bytech jen ojediněle. Jsou to výrobky drahé ale velmi potřebné, a tak je nakupují jen osvícení rodiče. Lékaři však upozorňují, že mnoho chorob páteře má svůj původ v dětství. Ta se sice zakládá v nitroděložním období, ale vyvíjí se až do věku 10 let.

Již od předškolního věku potřebuje dítě židli s funkcí jídelní a pracovní.

Vysoká jídelní židle je důležitým prvkem začleňování dítěte do rodiny při stolování (zrovnoprávnění). Některé typy těchto židlí se uchycují rovnou ke stolové desce, jsou tedy často nestabilní a proto se nedoporučuje nechávat děti v takovém nábytku bez dozoru rodičů.

Pracovní židle umožňuje rozvoj tvůrčích a realizačních možností.

Výška sedacího nábytku závisí na výšce dítěte, vhodná je čalouněná pracovní dětská židle rostoucí s dítětem od 3 do 16 let s měnitelnou výškou sedáku a opěradla, ale i hloubkou sedáku a u dokonalejších židlí i regulací tuhosti sedáku. Studentská židle by měla mít opěrku hlavy, zad i předloktí.

Židle s kolečky není vhodná pro menší školáky. Při pořizování této židle pro větší děti nesmíme podcenit jejich hmotnost. Maximální povolená zátěž židle by měla být na výrobku vyznačena. (většinou 50 kg)

Důležitá je vzdálenost mezi sedákem a horní plochou pracovní desky.

Stolový nábytek
Rozměry stolového nábytku závisejí na výšce dítěte. Polohovatelná deska je vhodnější pro studium a psaní. Ergonomicky zakřivená deska pracovního stolu umožňuje lepší oporu rukou při práci s klávesnicí počítače. Polohovatelná deska musí mít na spodní straně lištu proti padání předmětů při naklápění, měla by být opatřena bezpečným háčkem pro zavěšení školní brašny. Musí být snadno udržovatelná a antireflexní. Školní potřeby se ukládají do zásuvkového bloku.

Rozměry:
Šířka desky min. 120 cm
Výška stolu: nejlépe měnitelná od 52 do 75 cm
Hloubka stolu: 60 až 80 cm

Doporučená výška stolu a sedáku židle vzhledem k výšce dítěte:

113 – 127 stůl 52 cm sedák 30 cm
128 – 142 58 34
143 – 157 64 38
158 – 172 70 42
173 76 46
Zdroj: Moderní byt 9/04

Úložný nábytek
Základním kriteriem je dostupnost dítěte. Návyky na ukládání a péče o vlastní věci jsou základním výchovným požadavkem.

Úložný prostor by neměl vyžadovat zásah dospělé osoby. Police na hračky a jiné dekorativní předměty musejí být v dostupné výšce a v úrovni horizontu dětských očí. Z hygienických důvodů musí být vyloučeno ukládání obuvi a špinavého prádla. Ukládací plocha je na úkor plochy určené pro dětské aktivity, proto by měla být minimální.

Běžně se používají různé stavebnicové systémy, ideální je zakoupit takový systém, jehož jednotlivé elementy lze v průběhu růstu dětí dokupovat podle potřeby.

Nábytek drobný a doplňující
Kreslicí tabule, ribstol, prolézačka, lehké a volné matrace či polštáře, textilní kapsáře, vlastní nástěnka, ve vyšším věku předměty hobby, např. akvarijní rybičky, modely letadel, atd.

Banánovník či jiné na první pohled bláznivé věci musejí být z výchovných důvodů respektovány.

Normy: nátěrové hmoty ČSN EN 71/3, ČSN 910100 – nábytek, bezpečnostní požadavky, ČSN ISO 7175 – 2
Veškeré nátěrové hmoty musejí vyhovovat zdravotním požadavkům, u dětského nábytku je zvláštní riziko otravy v důsledku olizování a okusování veškerých dostupných předmětů (hraček, nábytku atd.)

11. VAŘENÍ

2011-02-07T12:48:00.000-08:00

Příprava stravy provází člověka po celou dobu jeho vývoje. K převratným momentům patří vynález ohně (pečení), později vynález černé kuchyně a oddělení dýmového provozu od prostoru obývaného.

Revoluční změnou byl vynález vaření, které Holanďané přenesli ze svých kuchyní na lodi do domácností, kde dosud převládalo pečení na rožni.

Kachlová kamna se železným plátem se u nás po napoleonských válkách proměňují na železný sporák.

Další pokrok nastal koncem 19. století rozvodem vody a na počátku 20. století rozvodem plynu a elektřiny.

Příprava stravy prodělala překotný vývoj od opečeného masa po mikrovlnnou troubu, ale zřejmě ještě dlouho zůstane jednou z nejnáročnějších domácích činností. Pro mnohé je i hobby, tvůrčí činnost, na druhé straně při každodenním shonu pro většinu činností nutnou, vyžadující maximální zjednodušení.

Zatímco některé nábytkové předměty se za tisíciletí prakticky nezměnily, platí o kuchyních pravý opak. Mnozí z nás si ještě pamatujeme kuchyňské příborníky a mycí dřezy našich babiček.

První snahu o racionální provoz projevil již v roce 1869 Američan Pullmann, když podal první patent na kuchyni v jídelním voze. Podobná řešení požadovala doprava lodní, později letecká.

Ze současnosti je známá filozofie firmy Mac Donald či strava kosmonautů. Potřeby člověka však stále vyžadují klasický postup a budou klást stále vyšší požadavky na technický komfort, na straně druhé budou vyžadovat určitou kreativitu kuchařského umění, která zůstane stále atavistickou součástí procesu vaření.

Opravdovou revoluci způsobil v kuchyni sektorový nábytek. Progresivní zařízení, kde bylo vše po ruce a elektrické spotřebiče byly neodmyslitelnou součástí každodenní práce, vzniklo v Americe. Americká kuchyně se stala vzorem i pro evropské designéry. Ti dlouho analýzovali jednotlivé kuchyňské úkony, proměřili parametry používaného nádobí a stanovili řadu norem, např. výšku pracovní desky, hloubku horních a dolních skříněk, rozměry skříněk pro kuchyňské spotřebiče atd.

Aby byl kuchyňský nábytek skutečně funkční, musejí jednotliví výrobci tyto normy respektovat a spotřebitelé se při nákupu nábytku mohou více času věnovat jeho ostatním vlastnostem, jako je kvalita provedení a vnější vzhled.

Příprava stravy byla původně spjata s obytným prostorem, pak se vlivem provozních podmínek od bydlení oddělila. V současnosti jsou nedostatky provozu odstraňovány technickým komfortem a příprava jídla je opět začleňována do procesu bydlení.

Podle prognóz se má stát právě kuchyň řídícím a komunikačním centrem domácnosti.

Příprava stravy se dnes stává společnou (společenskou) činností a místem tvůrčí, příjemné pohody. Během přípravy stravy můžeme nepřerušeně komunikovat s hosty i členy rodiny. Kuchyň je zrovnoprávněna a začleněna do prostoru bydlení, kde se soustřeďuje život rodiny. Vrací se do ní otevřený oheň, rozvoj polotovarů umožňuje čistou a příjemnou práci.

Dle výzkumů slouží kuchyň k ukládání i šicích a úklidových prostředků, stolní prádlo a utěrky zde naopak ukládány nejsou, není spokojenost s jídelním koutem v sousedství přípravy jídla, chybí dostatek úložného prostoru na nádobí a žehlení, malá pracovní plocha, problém ukládání zeleniny, velká vzdálenost varného a mycího centra, špatné větrání, chybí dvoudřez a obkladačky stěn.

11.1. Kuchyňské pracoviště

2011-02-07T12:45:00.000-08:00

Změna stravovacích zvyklostí, poznatky o hygieně a novinky technického vybavení a přístrojů mění design kuchyní včetně nutnosti dokonale ergonomicky vyřešit pracovní prostor pro praváka i leváka.

Kuchyňské pracoviště musí být funkční, bezpečné a ergonomicky dokonalé. Může mít podobu od kuchyně čistě pracovní až po obytnou kuchyň.

Přípravu jídla je nutné spojit se stolováním tak, aby odpadlo pracné přenášení pokrmů a nádobí.

Základ kuchyňského pracoviště tvoří
• Mycí centrum
• Přípravné centrum
• Varné centrum
Unifikace jejich výšek není dobrá.

Práce ve stoje: příprava jídla: 90 cm, varná plocha 85 cm, mycí centrum 95 cm.

Normalizovaná výška plátu ČSN 910240 je 86, (norma už neplatí).
Výška 86 cm nevyhovuje ani podprůměrně vzrostlé ženě, pokud není myčka nádobí. Norma platí 40 let, od té doby se populace zvětšila o 8 – 10 cm.
Výška 90 cm vyhovuje ženám výšky 160 cm, ale doma často vaří i muži.

ČSN EU 116 stanoví 4 výšky pracovní desky: 80, 85, 90 a 90 cm s odchylkou + 5 cm směrem nahoru.

Norma dále předepisuje výšku varné plochy o 3 cm nižší, než je plocha pracovní.

Doporučuje se – 5 cm pro varnou plochu a + 5 cm pro mycí centrum. Při mytí se manipuluje na dně mycí nádoby zatímco při vaření je nutné vzít v úvahu výšku varných nádob.

Pro vysoké muže je nezbytná jiná výška pracovní plochy než pro menší ženy. Po chvíli předklonu může dojít k bolesti zad. Odlehčení páteře přispívá umístění nábytku na nožičkách, aby bylo možné zasunout pod něj nohy. Sofistikovanější systémy mívají v soklu umístěn výsuvný schůdek, který při déletrvající práci ve stoje páteř odlehčuje.

V NSR existují kuchyně s přestavitelnými výškami plátů, pan Barvinský vyřešil patentem chráněnou českomoravskou kuchyňskou linku, plynule výškově přestavitelné polohování plátů podle okamžitých individuálních potřeb uživatelů kuchyně pomocí mechanických převodů a malého elektromotoru, který je umístěn na pracovní desce. Kromě výškového nastavení umožňuje i zvětšování pracovní desky výsuvným zařízením.

Dle průzkumů tvoří 1/3 pohyb mezi pracovním a varným centrem, 1/3 podávání či přinášení pracovních pomůcek, 1/3 vaření.

• Varná jednotka musí být vedle pracovní desky a na druhé straně musejí být pomůcky.
• Nejčastěji používané věci musejí být dosažitelné bez ohýbání či natahování.
• Mycí pomůcky ukládáme poblíž mycího centra.
• Zásoby potravin jsou uloženy ve spíži, chladničce či mrazničce, v kuchyni pouze příruční zásoby a koření.
• Součástí nábytku má být i drátěný program na ukládání a odkládání.

Podle frekvence užívání vznikla hloubková diferenciace skříněk:
• bezprostřední užívání: hl.17 cm
• časté užívání 35 cm
• měně časté užívání 60 cm.

Typologie kuchyňských skříněk
Spodní skříňky:
Skříňka s dvířky
Skříňka se zásuvkami
Skříňka s velkovýsuvy
Skříňka rohová
Skříňka pro vestavěný sporák, myčku nádobí, chladničku s mrazničkou
Skříňka pro dřez
Spižní skříň

Horní skříňky:
Skříňka s dvířky (skleněnými, plnými)
Skříňka otevřená (nika)
Skříňka rohová
Skříňka s roletou

Pracovní desky
Barový pult

Skříňka pro odsavač par
Vinotéka

Kuchyňské sestavy
Podle dispozice prostoru a velikosti rodiny existují nejrůznější varianty skladby kuchyňských sestav. Nejběžnější jsou sestavy tvaru L nebo U, přímé sestavy jsou vhodné jedině u minikuchyní např. ve svobodárnách. Trendem poslední doby je centrální sestava, to znamená mycí a varné centrum uprostřed, pracovní plocha a úložný blok kolem centra.
(Hospodyňka obíhá sestavu)

60% kupujících časem zjistí, že nemají dostatek úložného prostoru.
Firma BLUM optimalizuje provoz dělením do 5 zón: zásoby potravin, ukládání kuchyňských pomůcek, mytí, příprava a vaření/pečení, tím zajistí krátké vzdálenosti a úsporu času a sil. Zohledňuje praváka a leváka. Kuchyně klade důraz na ergonomii a pracuje s velkovýsuvy s vnitřním členěním. Velkovýsuvy poskytují přehled a snadný přístup.

Zásoby: skladování potravin i chlazených
Ukládání: uložení opakovaně používaných předmětů
Mytí: dřez, myčka, nádoby na odpadky, mycí pomůcky a prostředky
Příprava: hlavní kuchyňské pracoviště, zde probíhá většina prací, v bezprostředním dosahu jsou pracovní příbory, koření, drobné spotřebiče
Vaření/pečení: varné desky, pečicí trouby, hrnce, pánve, plechy, pomůcky pro vaření a pečení

• lišta za pracovní deskou zamezuje vnikání vlhkosti, nečistoty a pádu předmětů za skříňky, ideální je opět použití umělého kamene
• třídění odpadu

11.2. Bezpečnost a hygiena

2011-02-07T12:44:00.000-08:00

Domácí kuchyně je na začátku 21.století velmi náročné a nebezpečné pracoviště. Změnil se způsob ukládání a uchovávání potravin, druh konzumovaných jídel i jejich příprava. Dřívější potřebu dobré fyzické kondice a hodně času (zpracování základních plodin, domácích i divokých zvířat, složité vaření, praní v neckách v kuchyni, nošení dřeva a uhlí, topení ve sporáku) vystřídala potřeba mít dobře navržené pracoviště se všemi přístroji i návazností na prostor ke konzumaci. Kuchyně je zaplněna stroji a zařízením usnadňujícím přípravu jídla a pití, ale kladoucím velké nároky na psychiku lidí. Musí být navržena tak, aby vyhovovala schopnostem průměrného člověka.

Současný životní způsob se vyznačuje malou náročností na získávání potravin, tepla, zpracování potravin, vaření, praní, ale výrazně se zvýšila nároky na psychiku vyplývající z celkového zrychlení života, z nutnosti vstřebávat obrovské množství informací a změn, z vykonání stresující práce atd..

Požadavky na bezpečnost
• bezpečná a nekluzná podlaha i při pokapání vodou, která má rychle uschnout (podlahové topení), pružný došlap, aby páteř při chůzi a stání netrpěla (např.plovoucí podlaha, korek)
• bezpečná celá kuchyň díky použitým materiálům (křehké sklo), barvám (agresivní červená, oranžová), tvarům (žádné ostré hrany), rozmístěním, osvětlení (dobré osvětlení pracovní plochy bez oslnění, žádné tmavé kouty)
• povrch nábytku nesmí být oslňující
• bezpečná instalace elektrických a plynových spotřebičů
• bezpečnost materiálů z hlediska uvolňování jedovatých nebo karcinogenních plynů a zápachů, bezpečnost ve styku s potravinami i nápoji
• ergonomicky řešená sestava, aby se hospodyň zbytečně nenachodila
• ergonomicky řešená sestava pro práci ve vzpřímeném stoji nebo sedu s možností podsunutí nohou pod nábytek bez nutnosti vytáčet chodidla
• přehledné ukládání nádobí, přístrojů, potravin odpadu, aby nebylo nutné se pro cokoliv natahovat, sklánět, odklon od horních skříněk, eventuelně jejich omezení, běžná dvířka jsou manipulačně nevýhodná, lepší jsou dvířka žaluziová, trendem jsou velkovýsuvy s přestavitelným vnitřním dělením, v oblasti varného centra je lepší dvířka nepoužívat
Pády z výšek jsou častým úrazem končícím u starších osamělých lidí i smrtí.
• snadnost a bezpečnost obsluhy mycích a varných center, strojů a zařízení (odlišné výšky varného a mycího centra, výšky a hloubky pracovních sestav dle výšky postavy a délky paží rukou vařícího člověka, eventuelně elektricky nastavený přípravný stůl)
• kování dvířek musí být odolné vůči zvýšenému namáhání
• hrany nábytku odolné proti poškození (připevněny dostatečně odolnými lepidly)
• úchytky nesmějí překážet, musí být anatomicky řešené a z příjemného materiálu

Požadavky na hygienu
Kuchyňský provoz se dělí na čistou a špinavou část.
• není hygienické umývat brambory ve stejném dřezu, kde se myje nádobí
• pračka sem nepatří, špinavé prádlo nesmí být tam, kde se zpracovávají potraviny
• umístění dolních skříněk na nožky nebo jejich zavěšení na zeď
• dokonalé čištění vzduchu
• manipulace s přístroji a nábytkem musí být bezhlučná
• hygienická pracovní deska musí být bezespárová, ideální je použití umělého kamene (např. Corian). Taková deska musí být vybavena okapničkou proti stékání rozlitých tekutin na podlahu

11.3. Estetické působení

2011-02-07T12:42:00.000-08:00

Z hlediska psychologického a fyziologického existují barvy, které podporují aktivity člověka. Červené a příbuzné barvy podporují chuť k jídlu, teplé vytvářejí pocit družnosti, veselí, důvěrnosti. Teplé barvy mohou být akcentovány plochou navozující pocit chladu a čistoty (bílá).

Vizuální vjem kuchyně ovlivňuje zejména barevnost a provedení předních ploch a pracovních desek, a proto některé firmy, jako např. IKEA nabízejí jednotlivé komponenty zvlášť. Existuje celá škála barev a materiálů, počet variant sestav se zvětšuje možností volby úchytek, vodovodních armatur a ostatních detailů.

Barevné řešení ovlivňující celkový vzhled kuchyně podléhá trendům.
V současné době lze určit zhruba 3 směry barevného řešení kuchyní:
• dokončení bílým nástřikem nebo folií, přičemž tvar nábytku může být moderní nebo rustikální
• dokončení v barevnosti a dezénu dřeva ( masivu, dýha či dřevěná folie), použití moderních i rustikálních tvarů
• dokončení barevným nástřikem. Ten opět podléhá trendům. V poslední době je velmi oblíbená kombinace ploch ve světlé dřevině s nástřikem pastelové barvy.
Bílá barva je velmi choulostivá, jakákoliv nečistota je okamžitě viditelná, bývá proto ihned odstraněna, a tak je bílé provedení kuchyňských dvířek paradoxně nejhygieničtější.
Velkou plochu a tím i mimořádné optické působení představuje pracovní deska. Je často dokončena folií, ale může být i masivního dřeva, keramiky či umělého kamene.

Trendem je rozbíjení sestav do menších funkčních celků a umísťování předmětů do dostupné výšky nebo dokonce návrat ke kuchyňským solitérům.

Hitem současnosti jsou kuchyňské sestavy z nerezu, oblíbené je ostrovní uspořádání. Kuchyně se stává centrem života rodiny. Lidé se navzájem zvou k sobě domů, společně vaří a uvařené jídlo konzumují.

11.4. Požadavky na nábytek

2011-02-07T12:39:00.000-08:00

Výška pracovní plochy dle ČSN EU 1116: 80 – 95 cm (+5cm)
Hloubka pracovní plochy 60 cm
Tloušťka přední hrany pracovní plochy 3 cm
Výška soklu (nožiček) 10 – 15 cm
Odstup soklu od přední hrany min. 5 cm
Vzdálenost půdy horní skříňky max. 200 cm
Vzdálenost plát – dno závěsné skříňky cca 50 cm
Vzdálenost odsavače par od pracovní desky 65 cm
Hloubky skříněk 17,5 cm, 35 cm, 60 cm
Výška plochy kuchyňského baru 110 – 115 cm
Výška nízké kuchyňské sedačky 42 – 48 cm
Výška vysoké kuchyňské sedačky 65 cm
Vzdálenost mezi sedadlem a trnoží 38 – 42 cm
Rozměr sedáku 32 x 32 cm

Požadavky na prostor
Manipulační prostor u pracovní desky. 90 cm
Min. vzdálenost dvou paralelních desek: 120 cm
Min. šířka rohového pracoviště 110 cm
Optimální šířka dveří pro servírování: 100 cm

Doporučené výška pracovních ploch podle výšky postavy:

Příklad z praxe: výrobce nábytku Koryna:
• Objednávka na prodejně provází zakázku od samého začátku.
• Vytváření složitých tvarů z Kocianu. Složení: bauxid, přírodní barviva, pojiva. Lepením jednotlivých částí odpadají spáry, nejsou vidět. Výchozí dílce z Korei. Poškození lze odstranit přebroušením.
• Kartáčování – dosažení rustikálního charakteru výrobku
• Klimatizační sklad polotovarů cca 14 dnů umožňuje stabilizovat veškeré lepené spoje, dílec se pak nemůže zkroutit. Některé dílce jsou vyrobeny do zásoby, aby nedocházelo ke ztrátě času v klimatizačním skladu.
• Patinová povrchová úprava s červotočem, stříkání: vodní clona váže volné částice laku.
• Spalování veškerého odpadu cyklováním: dokonalé. Zaměstnanci si nesmí kupovat odpad na topení.
• Většina dvířek je dodávána tuzemským výrobce, jen některé z Itálie (zakulacené).
• Technologie většinou z Itálie.
• Sklad hotových sestav je z prostorových důvodu v posuvných regálech. Večer se posuv regálů uzamkne a pustí se bezpečnostní systémy.

Praktické rady
Návrh kuchyně je třeba udělat před návrhem rozvodů: voda, odpad, plyn, elektrické přípojky, zásuvky. Je třeba vědět, jak bude rodina žít: počet členů rodiny, časový režim, četnost návštěv, zda budou společně i vařit atd...

Více informací o funkčním dimenzování úložného prostoru v kuchyních:
www.dynamicspace.com dle firmy BLUM (výrobce kování), čas. Moderní byt 12/04

Umělý kámen
Přírodní akrylátový kámen Hi-Macs, produkt korejské firmy LG má lepší vlastnosti, než jeho předchůdci, např. Corian.
70% bauxitu, 25% polymethylmetakrylát, barvivo.
Stejnoměrná struktura desek všech profilů, kompaktní neporézní struktura, nenasákavost, odolnost proti skvrnám a chemikáliím, trvanlivost, tvarová stálost.

Bezespará technologie spojování jednotlivých dílců výrobků a bezesparé spojování i s materiály jinými. Je tvárný za tepla jako kov, na rozdíl od něj teplý na omak. Dobře vede světlo.

Další normy
ČSN EN 1116 Kuchyňský nábytek
Kuchyňský nábytek úložný ČSN 910402
Kuchyňské skříňky sestavné ČSN 910240
Kuchyňské sedačky ČSN 910610
Aktuální platnost norem na www.cni.cz!!

Literatura:
Prokopová, Štork, Čalouněný nábytek. design/kvalita/komfort. ERA Brno, červen 2006
Preissichová Anna, Domov a bydlení, IKEA 1991
Kunová Erika, Kuchyň bez problémů, Jaga, Bratislava 2005, ISBN 80-8076-027-6
Maňák, Řezníčková: Materiály a technické zařízení současného interiéru, ERA Group

12. HYGIENA

2011-02-07T12:36:00.000-08:00

12.1. Hygiena domácnosti

2/3 lidské populace trpí alergiemi.
Hlavním zdrojem alergenů je domácí prach, který umožňuje rozvoj bakterií, plísní, roztočů a i u lidí alergiemi netrpících vyvolává dráždění řasinkového epitelu horních cest dýchacích.
Dalším zdrojem pro rozvoj mikroorganismů je nečistý a mastný povrch předmětů, který kromě přímého fyziologického účinku působí i na psychiku člověka nelibými pocity.
Důležitou součástí kultury bydlení je zejména čistota sanitární části bytu. Čistota WC je pro náš image důležitější než krásný obývák.
Důležitá je rovněž péče o obuv a oděvy. Praní a žehlení prádla likviduje nečistoty a pot. Žehlení likviduje mikroorganismy a roztoče.

Vysavače, automatické pračky, chemické čisticí prostředky, třídiče odpadů a smetáky vyžadují úložný prostor s lehkou dostupností.
Optimální je dostatečně dimenzovaný a přehledný samostatný prostor ve vazbě na kuchyni nebo velký úložný prostor. Říká se mu také úklidová skříň nebo úklidová komora. Tato potřeba bude stoupat se stále sílícím tlakem na třídění odpadu.
Zásadní podmínkou je jeho dobrá čistitelnost.

Dle průzkumů je největším problémem současnosti nedostatek místa na sušení prádla, žehlení a opravování. Prádlo se často suší na balkónech, v koupelně, na konzolách před okny, na radiátorech obytných místností. Žehlí se nejčastěji na stole v kuchyni. Prádlo se opravuje v kuchyňském jídelním koutě i obývacím pokoji. Nespokojenost tkví v nedostatku místa a nutností vše sklízet a přenášet na jiná nestabilní místa. Dále jsou problémy s klepáním koberců, uložením vysavače, čisticích potřeb na boty a místem omývání a čištění. Automatická pračka je součástí koupelny nebo kuchyně, šicí stroj se ukládá do těžko přístupných koutů.

Požadavky na nábytek
Odolný a dobře čistitelný hladký povrch bez dezénu odpovídajících rozměrů pro přehledné ukládání.
Dokonalejší kuchyňské systémy obsahují úklidové elementy vybavené vhodným příslušenstvím pro ukládání čisticí mechanizace (vysavače, smetáků, kbelíků), třídění odpadu, existují žehlicí skládací prkna, která se zasouvají do úložné skříňky. Samostatná hospodářská místnost pro pračku se sušičkou a úložným prostorem pro špinavé a vyprané prádlo je výhodnější.
Chemické prostředky a ostatní nebezpečné předměty je třeba zajistit před dětmi.

12.2. Osobní hygiena

2011-02-07T12:34:00.000-08:00

Tělesná očista a péče o vlastní tělo nebyly vždy považovány za mravné a nutné. Kult těla objevený již ve starověku (zmínka o mýdle již 2600 let př.n.l., římské lázně) byl ve středověku prohlášen nemravným, v období renesance znovu objeven a barokem znova vytlačen. Dámy v krásných róbách na versailleském zámku nenosily prádlo, nebyly zde ani záchody.

Důležitou roli sehrála později lékařská věda, která postupně objevovala příčiny epidemií a zdůvodnila hygienické požadavky postulátem: čistota = zdraví. V průběhu minulého století se začala koupelna stávat nedílnou součástí interiéru. Tělesná hygiena je však jen částí celkové očisty. V tom smyslu jsou dokonalejší japonské či orientální lázně nebo skandinávská sauna. Vyspělá Evropa a Amerika teprve ve druhé polovině 20. století dohání kulturní dědictví budováním vířivých lázní a rodinných bazénů.

Po zátěži pracovního dne je potřebná psychická hygiena. Tu však může jen ztěží zajistit koupelna ve vybydleném umakartovém jádru.
Standardním vybavením bytu by měla být prostorná koupelna s vířivou vanou, masážní sprchou, lehátkem, horským slunkem, masážním přístrojem, osobní vahou a fitkoutkem. Vlastní sauna a bazén by zcela jistě také nebyla překážkou.

V každém případě by měla být koupelna situována ve vazbě na ložnici a její zařízení by mělo vyhovovat požadavkům dílčí i celkové očisty všech uživatelů domácnosti.

Všechny úkony osobní hygieny vyžadují intimitu a odpovídající vybavení interiéru včetně prostorového komfortu. Nelze zapomenout ani na eventuelní motorické omezení v případě stáří či úrazu, mytí dětí či seniorů pomocí druhé osoby a související činnosti jako svlékání, odložení a oblékání oděvu, utírání, kosmetická péče, koupání nemluvňat či praní prádla. Osobní hygienu můžeme definovat jako očistu těla a péči o svůj zevnějšek.

Hitem poslední doby je slučování koupelny do jednoho celku s ložnicí, běžné je to např. v luxusních hotelích.

Koupelnový nábytek
Koupelnový nábytek má nejčastěji podobu různých sestav koupelnových skříněk se zabudovaným zrcadlem nebo umývadlem, dále kontejnery na špinavé prádlo, police a skříňky s policemi či zásuvkami pro uložení kosmetiky, předmětů a nástrojů tělesné očisty (fén, holicí strojek, masážní strojky..), hygienický je drátěný systém polic, dále věšáky na oděvy a ručníky, madlo pro vstup a výstup z vany, event. schůdky, nouzově automatická pračka (má být v sanitární místnosti i s kontejnery na prádlo) Koupelnové skříňky pod umývadlem se zrcadlem by měly být na nožičkách (hygienické důvody a odlehčení páteře při mytí).

Požadavky na nábytek
• hygiena (čistota a čistitelnost nábytku, sanitárních předmětů, stěn i podlahy, hladké neporézní povrchy, odolnost proti vlhkosti, možnost umístění tělesného odpadu)
• bezpečnost (způsob konstrukce, zaoblené tvary, zakulacené úchytky případně skříňky bez úchytek např. s odskakovacím mechanismem, dolní skříňky mohou být opatřeny výsuvy, nesmí zde být žádné rozbitné materiály, elektroinstalace musí být bezpečná, povrchy musejí být protiskluzové
• estetika (design) (pocit pohody), v barevnosti dominují světlé odstíny, černá se téměř nepoužívá

Materiály
• plasty (tvrzené) jsou hygienické, ale vyvolávají pocit náhražky,
• klasické materiály: sklo, kov, kámen, mramor, keramika (luxusní sekvojové či cedrové dřevo)

Umělý kámen
Přírodní akrylátový kámen Hi-Macs, produkt korejské firmy LG má lepší vlastnosti, než jeho předchůdci, např. Corian.
70% bauxitu, 25% polymethylmetakrylát, barvivo.
Stejnoměrná struktura desek všech profilů, kompaktní neporézní struktura, nenasákavost, odolnost proti skvrnám a chemikáliím, trvanlivost, tvarová stálost.

Bezespará technologie spojování jednotlivých dílců výrobků a bezesparé spojování i s materiály jinými. Je tvárný za tepla jako kov, na rozdíl od něj teplý na omak. Dobře vede světlo.

Sanitární předměty
• Umývadlo: může být samotné nebo zabudované do koupelnového nábytku. Tvar může být kulatý, hranatý, barevnost bílá, umělé kameny typu Korian umožňují jakoukoliv barevnost sanitárních předmětů. Umývadlo je většinou umístěnu u zdi, ale může být rovněž situováno v psotoru
• Vana: rohová vana už není „in“, v poslední době v duchu hnutí welness (péče o tělo) bývá vana stále častěji dominantou interiéru (jsou-li vhodné prostorové podmínky). Může být plastová, smaltovaná, dřevěná, dokonce průhledná nebo z přírodního kamene (hit milánského salonu nábytku 2006), rovná nebo kulatých tvarů.
• WC: jen v koupelnách pro max. 2 člennou domácnost
• Sprcha: umožňuje hygieničtější očistu než koupel. Hitem poslední doby je dešťová sprcha- voda tryská z velké plochy ve stropě jako déšť.
• Bidet: poskytuje maximální očistu genitálií a konečníku, je oblíbený především ve Francii. Když francouzský architekt Le Corbusier vyprojektoval ve 30. letech ve slavné kolonii Wei3enhoff svůj dům použil bidet. Němci ho dosud neznali a nazvali Francouze prasaty (Charlotte Perriand).
Vana či sprcha může mít zabudovaný masážní program.

Sanitární předměty jsou většinou navrhovány jedním designérem jako kolekce (např. Philippe Starck), sanitární technice jsou věnovány velké evropské salony, např. v Miláně. Nedílnou součástí sanitárních předmětů jsou vodovodní baterie, které mohou být designérským bonbonkem a celá řada koupelnových doplňků v designu baterií.

Požadavky na prostor
Prostorem by se rozhodně nemělo šetřit, minimální rozměry vyplývají výlučně z antropometrického hlediska. Prostor mezi umývadlem a stěnou musím být min. 15 cm.
Výška umývadla 80 cm (pro výšku 175 cm)
Výška středu zrcadla 158 cm
Mezi vanou a protilehlou stěnou min. 80 cm, zvětšuje se o šířku event. schůdku před vanou o 30 cm

Hygiena dětí
Kojence umýváme ve vaničce umístěné v odpovídající výšce (problémy s páteří), optimální je výška hladiny jako výška pracovní plochy v kuchyni, další zařízení pro kojence je přebalovací pult nebo skříňka s pultem velikosti 100 x 60 cm s bočnicí výšky 10 cm, doplňkem koupelny větších dětí je stolička, aby dosáhly na umývadlo, také ručník, kartáček na zuby a ostatní předměty hygieny musejí být dostupné. Dospívající dívky by měly mít vlastní intimní úložný prostor.

WC

První zmínka o vodním klozetu je z 3. tisíciletí před Kristem v Indii. Z dob Římanů pochází záchod s 25 kamennými sedátky oddělenými plastikami delfínů. Ve středověku se používaly výklenky ve věžích hradů, alžbětínská doba znova přinesla splachovací záchod, který nahradil nočníky. V romantismu byly záchodové mísy zakrývány uměleckou dekorací.

Současný WC je funkční, ale počet obyvatel a čisticí prostředky představují ekologickou hrozbu. Úroveň WC odráží kulturu bydlících. Jeho umístění v současných umakartových jádrech se špatnou zvukovou izolací je nevhodné. S nohou v sádře se tam nevejdeme.

Při nočním použití může dojít k odkrvení mozku, mdlobám, pádu a tělo může zatarasit dveře. Proto je důležité otevírání dveří ven. Součástí samostatného záchodu musí být nosič toaletního papíru, záchodová štětka, umývadlo na ruce a utěsněná nádoba na dámské vložky. WC starších lidí by mělo být vybaveno madlem pro pohodlnější usedání a vstávání. Požadavek bezpečnosti a hygieny je třeba maximálně uplatňovat, např. osazením WC mísy na zeď. Největší hygienu umožňuje záchod se sprškou, jaký se běžně používá v arabských zemích.

13. ZÁVĚR - NORMY

2011-02-07T12:31:00.000-08:00

Všeobecné požadavky na nábytek uvádí ČSN 91 0100. Předmětem normy jsou požadavky na nábytek, který neohrožuje bezpečnost osob a životní prostředí. Norma je určena pro výrobce nábytku, architekty, obchod, Českou obchodní inspekci, zákazníky, dřevařský průmysl, stavebnictví, zkušebnictví, právní účely a odbornou pedagogiku.

Související normy
ČSN 91 0001 Dřevěný nábytek. Základní ustanovení ČSN 91 0016 Nábytek. Měření rozměrů čalouněného nábytku ČSN 91 0016 Nábytek. Měření rozměrů čalouněného nábytku ČSN 91 0030 Nábytek. Kovový nábytek. Základní ustanovení ČSN 91 0100 Nábytek - Bezpečnostní požadavky ČSN 91 0102 Nábytek - Povrchová úprava dřevěného nábytku - Technické požadavky
ČSN EN 1725 Nábytek bytový - Postele a matrace - Bezpečnostní požadavky a zkušební metody ČSN 910601 Nábytek. Židle a pracovní sedadla. Technické požadavky ČSN P ENV 12520 Bytový nábytek - Sedací nábytek - Mechanické a konstrukční požadavky
ČSN 91 0604 Nábytek. Čalouněný sedací nábytek. Technické požadavky ČSN EN 1129-1 Nábytek - Sklápěcí postele - Bezpečnostní požadavky a zkoušení - Část 1: Bezpečnostní požadavky ČSN 91 0611 Nábytek. Křesla a pohovky. Základní rozměry ČSN 91 0620 Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření ČSN 91 1004 Nábytek. Čalouněný lehací nábytek. Technické požadavky ČSN 91 1011 Nábytek. Matrace pro lehací nábytek. Základní rozměry ČSN 91 1012 Nábytek. Pohovky a křesla pro sezení a příležitostné spaní. Základní rozměry
ČSN 91 1014 Nábytek. Matrace pro dětský lehací nábytek. Základní rozměry

Literatura:
Kuhnova Erika, Koupelna na jedničku, Jaga 2006, 224s. ISBN 80-8076-036-5
Kunová Erika, Kuchyň bez problémů, Jaga 2005, 232s,ISBN 80-8076-019-5
Lhotáková, Z. Nové trendy v koupelnách, první vydání, Brno, Era group,, 2004,
Brunecký, P. – Švancara, F. Interier - člověk a nábytek. 1. vyd. Brno: MZLU, 1995.
Dlabal S., Nábytek, člověk, bydlení, Praha 1983, Čs středisko výstavby a architektury
Preissichová Anna, Domov a bydlení, IKEA 1991
Prokopová, H, Štork V. Čalouněný nábytek, ERA group spol.s.r.o. 2006, ISBN 80-7366-053-9
Prokopová, H, Maňák. H, Miller : Byt, který se vám přizpůsobí, ISBN 978 80 7366 106 9 , ERA 2007