Loading

6. ŽIDLE

Antropometrické a fyziologické předpoklady řešení sedacího nábytkuSezení je jednou ze základních specificky lidských funkcí. Existuje od doby, kdy se člověk naučil vzpřímenému držení těla a chůzi a kdy si tímto způsobem uvolnil ruce pro širokou škálu činností.
Poznávání člověka a jeho potřeb správného sezení při jídle či při určité pracovní činnosti dává stále přesnější podklady pro vytvoření ergonomického sedacího nábytku. Protože je každý člověk jedinečná individualita, je třeba vybírat sedací nábytek dle individuálních potřeb jedince.

Nesedíme proto, abychom seděli, ale proto, abychom jedli, bavili se pracovali.
Správně řešená a kvalitně očalouněná jídelní židle umožní uživatelům příjemné posezení s rodinou a přáteli u stolu nejen po krátkou dobu, ale i v dlouhém časovém rozmezí bez pocitu bolesti zad a hýždí. Designér a konstruktér musí vědět, že ergonomicky správné sezení působí jako prevence řady chorob.

Židle je prubířským kamenem každého designéra. Říká se, že stačí, aby vymyslel jednu dobrou židli za život.

Pár zajímavostí z historiePůvodně lidé seděli na kamenech, řecká stolička „diphros“ a lehká skládací židlička byly provizorním sedacím nábytkem, židle (trůn) byla symbolem společenského postavení a moci.

V renesanci se sedadla čtyřnohé i třínohé židle jednoduché hranaté konstrukce vyplétají, tvarují ze dřeva, nebo pevně čalouní ke kostře.

V raném rokoku existuje ve Francii verze těžké nepřemístitelné čalouněné židle (siège meuble) a židle mobilní (siège courant). Později se židle přizpůsobuje pohodlí uživatele - prohýbá se opěradlo (chaise a la reine 1730 ).

Dle francouzské dvorní etikety je židle určena nižším vrstvám.

V období biedermeieru se začínají používat na čalouněné sedáky židlí pružiny.

19. století – průmyslová výroba- vynález ohýbaného nábytku z bukového dřeva. Michel Thonet zdokonaluje výrobu použitím pásnice do formy. Tím zamezí praskání dřeva na vnější straně ohybu. Slavná židle č. 14 s rákosovým výpletem sedadla vznikla v roce 1859 v Koryčanech a díky své ceně se mohla rychle rozšířit z veřejných interiérů do domácností. Thonet ji údajně shodil z věže chrámu sv. Štěpána ve Vídni, aby dokázal její pevnost. Pravděpodobnější je verze, že v Koryčanech prohazovali židle jakýmsi otvorem, aby prověřili jejich pevnost. Dnes tomu říkáme výstupní kontrola.

Adolf Loos (1870-1933) navrhl židli- věšák s opěradlem ve tvaru ramínka na kabáty pro odložení saka.

S „cíleným vývojem bytové kultury“ vznikají v poválečné ČSSR skládací a stohovatelné židle.

Zdravotní rizika sedacího nábytku
Meziobratlové ploténky jsou kotoučky z měkké chrupavky umístěné na přední části páteře. Fungují jako kuličkové ložisko: umožňují pohyb, tlumí zátěž. Skládají se z vláknitých, na tekutinu bohatých prstenců, které obklopují je rosolovité jádro. Pro funkci ploténky je důležité napájení tekutinou. To se děje fázemi zatěžování a odlehčování, což je možné kromě ležení při aktivních pohybech páteře i během dynamického sezení.

Během dlouhého statického sezení se naše tělo vlivem působení gravitace propadá do uvolněného sedu, při kterém jsou patrná zakulacená záda, pánev sklopená dozadu a dochází ke zcela neekonomickému rozložení tlaků na ploténky. Ploténková tkáň oslabuje, ploténka se deformuje a křehne. Přetížení především v oblasti krční páteře může vést k bolestem hlavy a potíže pohybového aparátu mohou vyústit až ve výhřez rosolovitého jádra, známý jako bolestivá ploténková příhoda. Ti, kteří sedí více než polovinu pracovní doby po dobu nejméně 5 let, mají o 50 – 60% zvýšené riziko výhřezu meziobratlové ploténky.

Bolesti zad jako důsledek sezení na tvrdých sedadlech byly zaznamenány u obchodních cestujících dojíždějících za prací vlaky v Anglii v 19. století. Lidí se zaměstnáním vsedě a sezením při každé příležitosti stále přibývalo, takže člověk druhé poloviny 20. století už začal být nazýván „člověkem sedícím“.

Současný trend technického rozvoje vede k tomu, že stále přibývá profesí se sedavým charakterem zaměstnání, doba strávená sezením se stále zvyšuje, a to jak v práci, tak i běhen mimopracovní činnosti. V kanceláři sedíme přibližně 6 hodin denně, v dopravních prostředcích 1 – 1,5 hodiny, ve volném čase přibližně 3 hodiny denně.

Sedací nábytek má umožnit a usnadnit různé činnosti. Jeho důležitou funkcí je odpočinek. Pojem zdravého sezení nemůžeme zjednodušovat na výskyt či absenci nemocí, ale tělesný, duševní i sociální komfort.

K dlouhodobému pocitu komfortu při sezení můžeme dospět dvojím způsobem:
• Zmenšením nároku na spotřebu energie vhodným podepřením těla. Toto opatření má své hranice. I energicky málo náročná statická svalová činnost může být příčinou kumulace místní únavy, která potom navozuje i rychlý nástup únavy celkové
• Možností změny polohy. Existuje názor, že optimální sedací plochou je taková, která tvarově kopíruje sedací části těla. Usednutí do takové sedací plochy je provázeno výrazným pocitem komfortu. Při kratší či delší době sezení se však dostavuje pocit nekomfortního sezení a nutnost změnit polohu, to však při takto řešeném sedadle není možné.

Při návrhu sedacího nábytku je třeba zohlednit tyto požadavky:
• Sedadlo musí mít správnou výšku sezení, která bude zohledňovat variabilitu odpovídajícího antropologického rozměru.
• Tělo bude podepřeno tak, aby se zatížení nervově svalového aparátu zmenšilo na nejnižší možnou míru.
• Tělo musí být podepřeno tak, aby byl udržen přirozený sklon pánve a páteře.
Při poloze vsedě dochází k částečnému nebo úplnému odlehčení nohou, k opření zad, paží a k podepření předloktí. Podstatná část hmotnosti je nesena sedacími hrboly (70 – 80%).

Z hlediska dosažení dobré funkce sezení jsou důležité tyto parametry sedacího nábytku:
Výška sedadla (sedací plochy)Výška sedadla by neměla být tak vysoká, aby stlačovala spodní část stehen (podkolenní cévy), ani tak nízká, aby docházelo k zakulacení zad a tlaku na břišní partie.

Základním antropologickým rozměrem určujícím výšku sezení je výška bérce, který je při přímém sedu ohnut do pravého úhlu a chodidlo se opírá o podlahu. Jinými slovy výšku sedáku určuje výška dolního okraje stehna v podkoleni při noze ohnuté do pravého úhlu. K tomuto rozměru se připočítává výška podpatku obuvi cca 25 - 50 mm. Doporučuje se, aby se u univerzálnější židle určené k dlouhodobějšímu sezení vycházelo z tělesných rozměrů žen, to znamená, aby výška nepřesáhla 42 – 43 cm. Norma ČSN 010620 udává 42 – 48 cm.

Hloubka sedadlaSprávné řešení hloubky má zabránit stlačení cév a nervů v podkolení oblasti a využít zádovou opěru. Na hlubokém sedadle klouže trup dopředu, eventuelně dochází k sezení na přední části sedadla, to může vést ke stlačení zadní části lýtek. Krátké sedadlo snižuje pocit stability a vede ke stlačení zadní části stehen a hýždí.

Určujícím rozměrem je délka hýždě (bérce). Pro ženy se doporučuje hloubka 340 – 390 mm, pro muže 400 – 490 mm, norma udává 360 – 450 mm. Při větší hloubce sedadla nedochází k opření, sezení je nekomfortní.

Šířka sedadlaŠířka sedadla má zajistit dostatečný prostor pro boky a spodní část trupu. Pro dlouhodobě sedící je výhodnější šířka o něco větší, aby umožnila změnu polohy.

Určující je vzdálenost hřebenů pánevních kostí s připočtením 100 – 150 mm na tloušťku podkoží a oděvu. Tento rozměr se blíží šířce ramen. Je možné proto vycházet i ze vzdálenosti nadpažkových hrbolků nebo šířky hýždí. Je třeba rovněž zajistit podpěry stehen i při jejich rozevření až do úhlu 60°. Šířku sedadla ovlivňují i výšky područek nebo boků, rozhodující je šířka ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla.

Doporučuje se:360 – 400 mm pro židle bez područek
min. 450 mm pro židle s područkami
norma udává min. 360 mm

Tvar sedadlaTvar sedadla má umožňovat správné podepření stehen při kterékoliv poloze. Doporučuje se rovná, nebo mírně prohnutá v jednom nebo druhém směru. Maximální výška prohloubení má být ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla, a to max. 25 – 40 mm. Důležité je zaoblení přední hrany sedadla. Svislá výška zaoblení se doporučuje max. 40 mm, délka zaoblení max. 60 mm. Poloměr zaoblení má být 40 – 120 mm. Sklon sedadla má být mírný směrem k opěradlu, zabraňuje klouzání těla dopředu. U židle univerzální a pracovní dle normy 0 – 5°.

OpěradloOpěradlo může být nečalouněné, ale musí vhodně podpírat záda. Napomáhá rozložení hmotnosti, snižuje tlak a napětí na záda. Poskytuje podepření bederní části a horní části zad. Výška opěradla pro dlouhodobé sezení: 420 – 450 mm, nemusí dosahovat až k sedadlu, pro kratší sezení výška 280 – 330 mm (tzv. bederní opěradlo)

Bederní opěrkaPro pohodlnější sezení může být součástí opěradla bederní opěrka. Ve spodní části má mít konvexní tvar, horizontálně má být konkávní. Horní část by měla svírat 18°s vertikálou, úhel mezi opěrkou a horizontálou (sedadlem): 100 – 110°. K dokonalému opření by mělo dojít mezi 4. – 5. obratlem, tj. ve výšce 165 – 200 mm nad sedadlem, odklon bederní opěrky od opěradla 0 – 6°. Minimální výška opěrky 150 – 200 mm, min. šířka 320 mm.

Područky (loketníky)Vzdálenost mezi područkami by měla být min. 420 mm, výška horní strany područky nad sedadlem by neměla překročit 230 – 240 mm, doporučená délka područky je 250 – 300 mm a šířka její horní hrany min. 50 mm. Důležitý je odstup přední hrany područky od přední hrany sedadla, neměl by být menší než 100 mm.

Prostor pro nohyZ hlediska komfortního sezení je nutné zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu 60°.

U hlavních rozměrů existuje celá řada odlišností, normy a podklady uvádějí výšku sezení bez zatížení, výška při zatížení se postupně doplňuje. I když existuje určitá nejednotnost ve velikosti jednotlivých rozměrů, je hlavní zásadou při navrhování dosažení maximální kvality sezení. Dále je třeba brát v úvahu stolový nábytek, který bude s příslušnou židlí používán.

Dnes je židle užitkový předmět používaný v bytových i veřejných interiérech. Slouží k sezení jedné osoby, je mobilní. S prodlužující se dobou stolování je třeba klást na vhodnou židli stále větší důraz.

Židle musí mít správný sklon sedáku, vhodně podepírat páteř a tím udržovat krevní oběh v optimálním režimu. Doporučuje se zvýšená opěradlová část. Nesmíme také zapomenout na prostorové nároky osob při usedání a vstávání.

Požadavky na židleFunkční rozměry židlí dle ČSN 910620:

Výška sedadla 420 – 480 mm
Šířka sedadla min. 36 mm
Hloubka sedadla 360 – 450 mm
Úhel sklonu sedadla 0 – 5°
Výška opěradla 420 – 450 mm, nemusí dosahovat k sedadlu
Úhel sklonu opěradla k sedadlu 90 - 110°
Výška bederní opěrky 165 – 200 mm
Šířka bederní opěrky min. 320 mm
Odklon bederní opěrky od opěradla 0 – 6°ve výšce 18 cm nad sedákem
Výška bederního opěradla 280 – 320 mm
Umístění bederního opěradla 18 – 20 cm nad sedákem
Výška područek 18 - 24
Vnitřní vzdálenost mezi područkami min 420 mm
Přední trnož od podlahy min. 300 mm

1 komentář: