Posláním rodiny je výchova dětí.
Děti nejsou nevzdělaní lidé v malém provedení, ale osobnosti, které někdy i dvě desetiletí usilují o získání jistoty, pocitu identity dospělého člověka.
Vyvíjející a rostoucí dítě vyžaduje pečlivou výchovu ve smyslu pohybovém, sociálním, hygienickém,, ale také správný režim zátěže páteře a pohybového ústrojí, otužování a pochopitelně vybavení vhodným interiérem.
V oblasti bydlení by jim měla být věnována maximální pozornost. Dle výzkumů však většina dotázaných rodin chce mít nejkrásnější obývací pokoj, nikoliv pokoj dětský. Dětem je většinou věnován nejmenší pokoj v bytě často s nevyhovující orientací. Většinu zařízení tvoří nábytek po rodičích nebo vlastnoručně zhotovený. Zpravidla však nevyhovuje ergonomicky ani funkčně. Dětský pokoj slouží k ukládání hraček, dětského oblečení a prádla, psacích a školních potřeb, lůžkovin. Zpravidla zde chybí prostor na hraní, zájmovou činnost a možnost přijímat kamarády.
Podle průzkumů ČR 36% respondentů povoluje hry dětí pouze v dětském pokoji, 40% v celém bytě, zákaz her v obývacím pokoji 30%, na druhé straně téměř polovina dětí si hraje nejraději v obývacím pokoji a každé třetí dítě si hraje nejraději tam, kde jsou jeho rodiče. Hra s počítačem není prioritou, vysoké procento dětí v Západní Evropě, USA a Kanadě se zabývá ručními pracemi, děti v Německu, Španělsku a Hongkongu holdují atletice a sportu, v Holandsku, Velké Británii, USA a na Thaj-wanu mají raději počítačové a televizní hry. Děti také čtou. Nejvíce čtenářů je ve Finsku, Polsku, Francii, Maďarsku a Kanadě
Rizika
Pediatrie rozděluje dětský věk na období:
• nitroděložního vývoje
• porodní
• novorozenecké do 28 dne od porodu
• kojenecké (do konce 1. roku života)
• batolecí (do konce 3. roku dítěte)
• předškolní (do konce 5. roku)
• školní (do konce 15. roku)
Rizika batolecího věku jsou na prvním místě v úmrtnosti dětí v ČR. Základem poškození batolat je nedostatečný dozor dospělých osob.
Jsou to:
• úrazy. Jsou zaviněny tepelně (opařeniny, spáleniny), mechanicky (pády s výše), utopením (při koupání)
• otravy, především léky (barevné pilulky lákají), chemikáliemi (ředidly, čisticími prostředky), jedovatými květinami, bylinami a houbami
• infekce horních cest dýchacích
• alergie na zvířecí chlupy, pyly, dráždivá jídla, ovoce
Jako preventivní opatření se provádí:
• pasivní prevence: stálý dozor, bezpečné prostředí a interiéry (kulaté hrany nábytku, fixování nábytku ke stěnám, nevyčnívající nebezpečné úchytky, žádné skleněné výplně, násadce na elektrické zásuvky a radiátory, bezpečné hračky (žádné malé části, které mohou být zavedeny do tělesných otvorů včetně zlomení teploměru v konečníku)
• aktivní prevence: výchova (pořady v televizi formou pohádek o různých nebezpečích), otužování, nácvik plavání, očkování
Základním cílem výchovy je vybudovat v dětech zdravé sebevědomí. Nejlepší výchovnou metodou nejsou zákazy, ale pochvaly. Toto pravidlo můžeme uplatňovat jedině tehdy, když dítěti vytvoříme dostatečný prostor pro jeho rozvoj. V pokoji, kde žijí dvě děti, je třeba vytvořit dva rovnocenné prostory pro individuální realizaci každého jedince. Pro správnou funkci rodiny je ideální partnerský vztah rodiče a dítěte a ten lze podpořit zapojením školního dítěte do zařizování svého pokoje.
Život dítěte má jiný rytmus než život dospělých. Byt je pro malé děti primární učebnou, ve které se vyvíjejí rozhodující psychické funkce. Bohatá nabídka jevů, volný pohyb v prostoru, ničím nerušené zacházení s okolními věcmi (dotýkání, ohmatávání, házení, rozebírání, pomalovávání, slézání) jsou základním předpokladem vývoje jedince.
Nedostatečné prostorové zkušenosti mohou vést k psychomotorickému neklidu – neuróze. Narušené děti se schovávají, sedají na okraj židle, malují v jednom rohu papíru.
Interiér pro děti budujeme postupně. Prostor pro batolata slouží hrám a dětským aktivitám. Batole si nejprve hraje na zemi na vhodném koberci (snadno čistitelný, barevný, nealergizující, hebký). Může mít tvar cest a křižovatek pro hra s auty pro děti či s květinami pro panenky.
Druhá fáze her je u pracovního a hracího stolku. Ten by měl mít oblé hrany, teplé barvy, přístupný nejméně ze 2 stran, dobře osvětlený. Plocha stolu by měla být výškově a úhlově stavitelná, židlička rostoucí (změna výšky i hloubky).
Důležité je dobré větrání místnosti (dle průzkumů je zde nejvyšší koncentrace formaldehydů, je to nejmenší místnost přeplněna nábytkem, textiliemi, hračkami). Za třeba místnost zajistit proti riziku pádu z okna či balkónu, v létě proti hmyzu.
Interiér by měl být doplněn zařízením pro pohybové aktivity (prolézačky, žebříky), nábytek vhodně rozmístěn tak, aby do něj děti nenarážely. Police mohou být použity k ukládání lehčích předmětů v dosažitelné výši, dobře uchycen ke zdi.
Rizika dětského nábytku
• Ostré rohy a hrany nábytku mohou být zdrojem stresu. Majitel takového nábytku k němu přistupuje s obavou. Modřiny nejen bolí, ale mohou být zdrojem dalších onemocnění, např. bércových vředů. Zakopnutí o nábytkovou nohu může mít za následek zlomení prstu nohy. Proto je vhodné koupit lůžko s nohami zasunutými dovnitř.
• Dobré je označení rohů nábytku, polic či kontejnerů signálními barvami.
• Nadměrná barevnost vede k desorientaci, barvy musejí být vždy ekologické.
• Levný nábytek je vždy podezřelý. Nedokončené dřevotřískové desky v konstrukci čalouněného nábytku nebo lůžka nezabrání úniku formaldehydu.
Žádné komentáře:
Okomentovat