5. STOLOVÁNÍ

5.1. Jídelní stůl
Jídlo a stolování bylo odjakživa znakem společenského postavení. Na společné hostiny si potrpěli již staří Řekové. Jedlo se rukama na lehátkách, krájelo se noži, vidlička se používala jen na vytahování vařeného masa, párátka byla z husích brků, jídlo se odkládalo na malé stolky. Naši předkové jedli pod širým nebem u ohniště, později v síni kolem stolu. Sůl byla považována za vzácnost, nápoje se pily ze společného džbánu. Pokrývání stolu ubrusem je u nás známo již v 11. století, stolovníci si do okrajů ubrusu otírali ruce. Rozříznutí ubrusu hostem v Západní Evropě znamenalo vypovězení nepřátelství hostiteli. Kultura stolování se rozvíjela, stůl po staletí vytvářel centrum společné části bytu. Ve středověku byl často rozebíratelný, v renesanci byl oblíbený stůl s bočnicemi, pracovní a společenské stoly vznikly později. Zatímco ve Francii je ještě dnes kladen velký důraz na rodinné obědy či večeře, podle průzkumů v ČR již jen cca 80% domácností společně stoluje jedenkrát denně.

Stolování je společenská rodinná činnost. Kuchyňský stůl byl odjakživa přirozeným centrem veškerého dění domácnosti. Sloužil nejen k přípravě a konzumaci pokrmů, ale také jako místo, kde se děti za přítomnosti rodičů připravovaly do školy, konaly se tu drobné hospodářské práce nebo se jen tak klábosilo. V dobách, kdy neexistovala televize, měli lidé daleko více času na mnohdy užitečnější činnosti. Společenský život rodiny se odehrával v kuchyni i z jiného praktického důvodu - v ostatních místnostech bytu se většinou netopilo.

Kultura stolování dotváří náš životní styl a kulturu životního prostředí. Stůl by měl být místem rodinné pohody. Návyky při stolování jsou důležitou součástí výchovy dětí. Kultura stolování nezahrnuje jen správně energeticky vyváženou a chutnou stravu, ale i estetické stolní nádobí a textilie a především nábytek: jídelní stůl a židle. Jídelní zóna je součástí interiéru (ať už je v kuchyni, samostatné jídelně či obývacím pokoji) a k dobré úrovni stolování patří i prostorový komfort okolí stolu. U stolu se často konají i jiné činnosti, např. hry nebo učení dětí, kropení prádla, drobné opravy atd.. Jídelní stůl je vlastně rodinným stolem v nejširším slova smyslu.

Správná poloha těla při stolování je velmi důležitá z hlediska zdraví. Pro správný průchod stravy z úst do žaludku je střeb při jídle sedět ve vztyčené střední poloze u jídelního stolu na jídelní židli. Sezení na nízkém sedadle u konferenčního stolu není doporučováno. Dochází přitom ke stlačování žaludku (zhoršení podmínek pro zpracování potravy) a v předklonu dochází ke zvýšení zátěže na páteřní meziobratlové ploténky.

Jídelní stůl musí být ve vhodném vztahu s židlí. Mezi spodní hranou stolu a židlí musí být prostor pro stehna, také nohy stolu a jeho ostatní části nesmějí bránit zasunutí židle.

Rozměry stolu vycházejí z průměrné velikosti lidského těla a prostoru potřebného k manipulaci s pokrmy na stolní desce. S počtem osob se adekvátně zvětšují. Bezpečnost při stolování roste úměrně s velikostí stolní plochy. Při výběru vhodného stolu musíme vzít v úvahu prostor, kam stůl hodláme umístit. Stoly s kulatou deskou mají větší prostorové nároky, než stoly s deskou čtvercovou či obdélníkovou. Skleněné desky jsou efektní, ale málo bezpečné. Také bychom se měli vyvarovat všech ostrých hran a rohů. Důležitá je správná výška stolu.

Kromě běžných obdélníkových stolů jsou oblíbené stoly kulaté, kdy je umístění všech strávníků rovnocenné, případně stoly oválné. Mají však větší nároky na okolní prostor. U obdélníkových či oválných stolů se považuje čelní umístění za společensky významné, židle v tomto místě někdy mívají i područky. Další významná místa jsou u zdi s výhledem do místnosti.

Pro vytvoření dočasného většího počtu stravovacích míst se používají nejrůznější způsoby rozkládání stolové desky. Lze je doplnit sklápěcími nebo stohovatelnými židlemi.

Jídelní kout se snažíme umístit v interiéru mimo komunikační tahy. Nesmíme také zapomenout na prostorové nároky osob při usedání a vstávání, aby posezení u stolu přineslo skutečně očekávanou pohodu.

Důležité je vhodné osvětlení, mělo by být lokální a v takové výšce, aby osvětlilo plochu stolu, neoslňovalo a vytvářelo intimní atmosféru. (cca ve výšce 60 cm nad stolní deskou).

Výběr stolu a tvarově korespondujících židlí je jedním z prvních signálů o kultuře bydlících.

Požadavky na jídelní stůl a prostor kolem něho: (ČSN 910820)
Plocha pro pohodlné stolování jedné osoby: 60 cm šířka, 30 cm hloubka
Šířka stolu min. 75 – 80 cm
Obdélníkový stůl pro 4 osoby min. 120 x 80 cm
Kulatý stůl pro 4 osoby průměr min. 110 cm
Výška stolu min. 72 –74 cm
Nejnižší výška lubu 62 cm
Výška židle ke stolu: 42 – 45 cm
Mezi židlí a lubem min. 17 cm
Výška mezi plátem a židlí 24 – 32 cm
Vzdálenost stolních nohou při sezení 2 osob: 98 cm
Vzdálenost stolních nohou při sezení 1 osoby: 65 cm
Průchod mezi stolem a zdí 95 cm
Místo pro odsunutí židle 70 cm

Bezpečnost a hygiena
Povrchová úprava stolové desky má odpovídat požadavkům ČSN 910102, z bezpečnostního a estetického hlediska působí příznivě zaoblená hrana plátu stolu (styk s loketní kostí) a zaoblená spodní hrana lubu (styk se stehnem). Stoly se skleněnou deskou či ostrými hranami jsou nebezpečné zejména v domácnostech s malými dětmi. Velmi důležitá je prostorová tuhost stolu. Ke stolování dětí u stolu dospělých je třeba použít bezpečné speciální dětské židle se zvýšeným sedákem.