Tělesná očista a péče o vlastní tělo nebyly vždy považovány za mravné a nutné. Kult těla objevený již ve starověku (zmínka o mýdle již 2600 let př.n.l., římské lázně) byl ve středověku prohlášen nemravným, v období renesance znovu objeven a barokem znova vytlačen. Dámy v krásných róbách na versailleském zámku nenosily prádlo, nebyly zde ani záchody.
Důležitou roli sehrála později lékařská věda, která postupně objevovala příčiny epidemií a zdůvodnila hygienické požadavky postulátem: čistota = zdraví. V průběhu minulého století se začala koupelna stávat nedílnou součástí interiéru. Tělesná hygiena je však jen částí celkové očisty. V tom smyslu jsou dokonalejší japonské či orientální lázně nebo skandinávská sauna. Vyspělá Evropa a Amerika teprve ve druhé polovině 20. století dohání kulturní dědictví budováním vířivých lázní a rodinných bazénů.
Po zátěži pracovního dne je potřebná psychická hygiena. Tu však může jen ztěží zajistit koupelna ve vybydleném umakartovém jádru.
Standardním vybavením bytu by měla být prostorná koupelna s vířivou vanou, masážní sprchou, lehátkem, horským slunkem, masážním přístrojem, osobní vahou a fitkoutkem. Vlastní sauna a bazén by zcela jistě také nebyla překážkou.
V každém případě by měla být koupelna situována ve vazbě na ložnici a její zařízení by mělo vyhovovat požadavkům dílčí i celkové očisty všech uživatelů domácnosti.
Všechny úkony osobní hygieny vyžadují intimitu a odpovídající vybavení interiéru včetně prostorového komfortu. Nelze zapomenout ani na eventuelní motorické omezení v případě stáří či úrazu, mytí dětí či seniorů pomocí druhé osoby a související činnosti jako svlékání, odložení a oblékání oděvu, utírání, kosmetická péče, koupání nemluvňat či praní prádla. Osobní hygienu můžeme definovat jako očistu těla a péči o svůj zevnějšek.
Hitem poslední doby je slučování koupelny do jednoho celku s ložnicí, běžné je to např. v luxusních hotelích.
Koupelnový nábytekKoupelnový nábytek má nejčastěji podobu různých sestav koupelnových skříněk se zabudovaným zrcadlem nebo umývadlem, dále kontejnery na špinavé prádlo, police a skříňky s policemi či zásuvkami pro uložení kosmetiky, předmětů a nástrojů tělesné očisty (fén, holicí strojek, masážní strojky..), hygienický je drátěný systém polic, dále věšáky na oděvy a ručníky, madlo pro vstup a výstup z vany, event. schůdky, nouzově automatická pračka (má být v sanitární místnosti i s kontejnery na prádlo) Koupelnové skříňky pod umývadlem se zrcadlem by měly být na nožičkách (hygienické důvody a odlehčení páteře při mytí).
Požadavky na nábytek
• hygiena (čistota a čistitelnost nábytku, sanitárních předmětů, stěn i podlahy, hladké neporézní povrchy, odolnost proti vlhkosti, možnost umístění tělesného odpadu)
• bezpečnost (způsob konstrukce, zaoblené tvary, zakulacené úchytky případně skříňky bez úchytek např. s odskakovacím mechanismem, dolní skříňky mohou být opatřeny výsuvy, nesmí zde být žádné rozbitné materiály, elektroinstalace musí být bezpečná, povrchy musejí být protiskluzové
• estetika (design) (pocit pohody), v barevnosti dominují světlé odstíny, černá se téměř nepoužívá
Materiály• plasty (tvrzené) jsou hygienické, ale vyvolávají pocit náhražky,
• klasické materiály: sklo, kov, kámen, mramor, keramika (luxusní sekvojové či cedrové dřevo)
Umělý kámenPřírodní akrylátový kámen Hi-Macs, produkt korejské firmy LG má lepší vlastnosti, než jeho předchůdci, např. Corian.
70% bauxitu, 25% polymethylmetakrylát, barvivo.
Stejnoměrná struktura desek všech profilů, kompaktní neporézní struktura, nenasákavost, odolnost proti skvrnám a chemikáliím, trvanlivost, tvarová stálost.
Bezespará technologie spojování jednotlivých dílců výrobků a bezesparé spojování i s materiály jinými. Je tvárný za tepla jako kov, na rozdíl od něj teplý na omak. Dobře vede světlo.
Sanitární předměty• Umývadlo: může být samotné nebo zabudované do koupelnového nábytku. Tvar může být kulatý, hranatý, barevnost bílá, umělé kameny typu Korian umožňují jakoukoliv barevnost sanitárních předmětů. Umývadlo je většinou umístěnu u zdi, ale může být rovněž situováno v psotoru
• Vana: rohová vana už není „in“, v poslední době v duchu hnutí welness (péče o tělo) bývá vana stále častěji dominantou interiéru (jsou-li vhodné prostorové podmínky). Může být plastová, smaltovaná, dřevěná, dokonce průhledná nebo z přírodního kamene (hit milánského salonu nábytku 2006), rovná nebo kulatých tvarů.
• WC: jen v koupelnách pro max. 2 člennou domácnost
• Sprcha: umožňuje hygieničtější očistu než koupel. Hitem poslední doby je dešťová sprcha- voda tryská z velké plochy ve stropě jako déšť.
• Bidet: poskytuje maximální očistu genitálií a konečníku, je oblíbený především ve Francii. Když francouzský architekt Le Corbusier vyprojektoval ve 30. letech ve slavné kolonii Wei3enhoff svůj dům použil bidet. Němci ho dosud neznali a nazvali Francouze prasaty (Charlotte Perriand).
Vana či sprcha může mít zabudovaný masážní program.
Sanitární předměty jsou většinou navrhovány jedním designérem jako kolekce (např. Philippe Starck), sanitární technice jsou věnovány velké evropské salony, např. v Miláně. Nedílnou součástí sanitárních předmětů jsou vodovodní baterie, které mohou být designérským bonbonkem a celá řada koupelnových doplňků v designu baterií.
Požadavky na prostorProstorem by se rozhodně nemělo šetřit, minimální rozměry vyplývají výlučně z antropometrického hlediska. Prostor mezi umývadlem a stěnou musím být min. 15 cm.
Výška umývadla 80 cm (pro výšku 175 cm)
Výška středu zrcadla 158 cm
Mezi vanou a protilehlou stěnou min. 80 cm, zvětšuje se o šířku event. schůdku před vanou o 30 cm
Hygiena dětíKojence umýváme ve vaničce umístěné v odpovídající výšce (problémy s páteří), optimální je výška hladiny jako výška pracovní plochy v kuchyni, další zařízení pro kojence je přebalovací pult nebo skříňka s pultem velikosti 100 x 60 cm s bočnicí výšky 10 cm, doplňkem koupelny větších dětí je stolička, aby dosáhly na umývadlo, také ručník, kartáček na zuby a ostatní předměty hygieny musejí být dostupné. Dospívající dívky by měly mít vlastní intimní úložný prostor.
WC
První zmínka o vodním klozetu je z 3. tisíciletí před Kristem v Indii. Z dob Římanů pochází záchod s 25 kamennými sedátky oddělenými plastikami delfínů. Ve středověku se používaly výklenky ve věžích hradů, alžbětínská doba znova přinesla splachovací záchod, který nahradil nočníky. V romantismu byly záchodové mísy zakrývány uměleckou dekorací.
Současný WC je funkční, ale počet obyvatel a čisticí prostředky představují ekologickou hrozbu. Úroveň WC odráží kulturu bydlících. Jeho umístění v současných umakartových jádrech se špatnou zvukovou izolací je nevhodné. S nohou v sádře se tam nevejdeme.
Při nočním použití může dojít k odkrvení mozku, mdlobám, pádu a tělo může zatarasit dveře. Proto je důležité otevírání dveří ven. Součástí samostatného záchodu musí být nosič toaletního papíru, záchodová štětka, umývadlo na ruce a utěsněná nádoba na dámské vložky. WC starších lidí by mělo být vybaveno madlem pro pohodlnější usedání a vstávání. Požadavek bezpečnosti a hygieny je třeba maximálně uplatňovat, např. osazením WC mísy na zeď. Největší hygienu umožňuje záchod se sprškou, jaký se běžně používá v arabských zemích.
Důležitou roli sehrála později lékařská věda, která postupně objevovala příčiny epidemií a zdůvodnila hygienické požadavky postulátem: čistota = zdraví. V průběhu minulého století se začala koupelna stávat nedílnou součástí interiéru. Tělesná hygiena je však jen částí celkové očisty. V tom smyslu jsou dokonalejší japonské či orientální lázně nebo skandinávská sauna. Vyspělá Evropa a Amerika teprve ve druhé polovině 20. století dohání kulturní dědictví budováním vířivých lázní a rodinných bazénů.
Po zátěži pracovního dne je potřebná psychická hygiena. Tu však může jen ztěží zajistit koupelna ve vybydleném umakartovém jádru.
Standardním vybavením bytu by měla být prostorná koupelna s vířivou vanou, masážní sprchou, lehátkem, horským slunkem, masážním přístrojem, osobní vahou a fitkoutkem. Vlastní sauna a bazén by zcela jistě také nebyla překážkou.
V každém případě by měla být koupelna situována ve vazbě na ložnici a její zařízení by mělo vyhovovat požadavkům dílčí i celkové očisty všech uživatelů domácnosti.
Všechny úkony osobní hygieny vyžadují intimitu a odpovídající vybavení interiéru včetně prostorového komfortu. Nelze zapomenout ani na eventuelní motorické omezení v případě stáří či úrazu, mytí dětí či seniorů pomocí druhé osoby a související činnosti jako svlékání, odložení a oblékání oděvu, utírání, kosmetická péče, koupání nemluvňat či praní prádla. Osobní hygienu můžeme definovat jako očistu těla a péči o svůj zevnějšek.
Hitem poslední doby je slučování koupelny do jednoho celku s ložnicí, běžné je to např. v luxusních hotelích.
Koupelnový nábytekKoupelnový nábytek má nejčastěji podobu různých sestav koupelnových skříněk se zabudovaným zrcadlem nebo umývadlem, dále kontejnery na špinavé prádlo, police a skříňky s policemi či zásuvkami pro uložení kosmetiky, předmětů a nástrojů tělesné očisty (fén, holicí strojek, masážní strojky..), hygienický je drátěný systém polic, dále věšáky na oděvy a ručníky, madlo pro vstup a výstup z vany, event. schůdky, nouzově automatická pračka (má být v sanitární místnosti i s kontejnery na prádlo) Koupelnové skříňky pod umývadlem se zrcadlem by měly být na nožičkách (hygienické důvody a odlehčení páteře při mytí).
Požadavky na nábytek
• hygiena (čistota a čistitelnost nábytku, sanitárních předmětů, stěn i podlahy, hladké neporézní povrchy, odolnost proti vlhkosti, možnost umístění tělesného odpadu)
• bezpečnost (způsob konstrukce, zaoblené tvary, zakulacené úchytky případně skříňky bez úchytek např. s odskakovacím mechanismem, dolní skříňky mohou být opatřeny výsuvy, nesmí zde být žádné rozbitné materiály, elektroinstalace musí být bezpečná, povrchy musejí být protiskluzové
• estetika (design) (pocit pohody), v barevnosti dominují světlé odstíny, černá se téměř nepoužívá
Materiály• plasty (tvrzené) jsou hygienické, ale vyvolávají pocit náhražky,
• klasické materiály: sklo, kov, kámen, mramor, keramika (luxusní sekvojové či cedrové dřevo)
Umělý kámenPřírodní akrylátový kámen Hi-Macs, produkt korejské firmy LG má lepší vlastnosti, než jeho předchůdci, např. Corian.
70% bauxitu, 25% polymethylmetakrylát, barvivo.
Stejnoměrná struktura desek všech profilů, kompaktní neporézní struktura, nenasákavost, odolnost proti skvrnám a chemikáliím, trvanlivost, tvarová stálost.
Bezespará technologie spojování jednotlivých dílců výrobků a bezesparé spojování i s materiály jinými. Je tvárný za tepla jako kov, na rozdíl od něj teplý na omak. Dobře vede světlo.
Sanitární předměty• Umývadlo: může být samotné nebo zabudované do koupelnového nábytku. Tvar může být kulatý, hranatý, barevnost bílá, umělé kameny typu Korian umožňují jakoukoliv barevnost sanitárních předmětů. Umývadlo je většinou umístěnu u zdi, ale může být rovněž situováno v psotoru
• Vana: rohová vana už není „in“, v poslední době v duchu hnutí welness (péče o tělo) bývá vana stále častěji dominantou interiéru (jsou-li vhodné prostorové podmínky). Může být plastová, smaltovaná, dřevěná, dokonce průhledná nebo z přírodního kamene (hit milánského salonu nábytku 2006), rovná nebo kulatých tvarů.
• WC: jen v koupelnách pro max. 2 člennou domácnost
• Sprcha: umožňuje hygieničtější očistu než koupel. Hitem poslední doby je dešťová sprcha- voda tryská z velké plochy ve stropě jako déšť.
• Bidet: poskytuje maximální očistu genitálií a konečníku, je oblíbený především ve Francii. Když francouzský architekt Le Corbusier vyprojektoval ve 30. letech ve slavné kolonii Wei3enhoff svůj dům použil bidet. Němci ho dosud neznali a nazvali Francouze prasaty (Charlotte Perriand).
Vana či sprcha může mít zabudovaný masážní program.
Sanitární předměty jsou většinou navrhovány jedním designérem jako kolekce (např. Philippe Starck), sanitární technice jsou věnovány velké evropské salony, např. v Miláně. Nedílnou součástí sanitárních předmětů jsou vodovodní baterie, které mohou být designérským bonbonkem a celá řada koupelnových doplňků v designu baterií.
Požadavky na prostorProstorem by se rozhodně nemělo šetřit, minimální rozměry vyplývají výlučně z antropometrického hlediska. Prostor mezi umývadlem a stěnou musím být min. 15 cm.
Výška umývadla 80 cm (pro výšku 175 cm)
Výška středu zrcadla 158 cm
Mezi vanou a protilehlou stěnou min. 80 cm, zvětšuje se o šířku event. schůdku před vanou o 30 cm
Hygiena dětíKojence umýváme ve vaničce umístěné v odpovídající výšce (problémy s páteří), optimální je výška hladiny jako výška pracovní plochy v kuchyni, další zařízení pro kojence je přebalovací pult nebo skříňka s pultem velikosti 100 x 60 cm s bočnicí výšky 10 cm, doplňkem koupelny větších dětí je stolička, aby dosáhly na umývadlo, také ručník, kartáček na zuby a ostatní předměty hygieny musejí být dostupné. Dospívající dívky by měly mít vlastní intimní úložný prostor.
WC
První zmínka o vodním klozetu je z 3. tisíciletí před Kristem v Indii. Z dob Římanů pochází záchod s 25 kamennými sedátky oddělenými plastikami delfínů. Ve středověku se používaly výklenky ve věžích hradů, alžbětínská doba znova přinesla splachovací záchod, který nahradil nočníky. V romantismu byly záchodové mísy zakrývány uměleckou dekorací.
Současný WC je funkční, ale počet obyvatel a čisticí prostředky představují ekologickou hrozbu. Úroveň WC odráží kulturu bydlících. Jeho umístění v současných umakartových jádrech se špatnou zvukovou izolací je nevhodné. S nohou v sádře se tam nevejdeme.
Při nočním použití může dojít k odkrvení mozku, mdlobám, pádu a tělo může zatarasit dveře. Proto je důležité otevírání dveří ven. Součástí samostatného záchodu musí být nosič toaletního papíru, záchodová štětka, umývadlo na ruce a utěsněná nádoba na dámské vložky. WC starších lidí by mělo být vybaveno madlem pro pohodlnější usedání a vstávání. Požadavek bezpečnosti a hygieny je třeba maximálně uplatňovat, např. osazením WC mísy na zeď. Největší hygienu umožňuje záchod se sprškou, jaký se běžně používá v arabských zemích.
Žádné komentáře:
Okomentovat