Loading

3.1. Postel (lůžko)

Postel je nejlepší přítel člověka.
Postel je jediný typ nábytku, který vlastní každý jedinec.
Spánek je pro člověka něco podobného jako natažení hodinek.

Ležení zahrnuje až 33% života každého jedince a je mu zapotřebí věnovat z hlediska zdravého nábytku velkou pozornost.

Každé lůžko musí splňovat úkol pevnosti, podpory a pružnosti. Nevhodné lůžko, matrace či lůžkoviny mohou vyvolat nespavost, stres a únavu, případně jiné zdravotní potíže ( bolest, alergii, nadměrné pocení).

Naši předchůdci lehali na kožešinách. Postel vytvořila tepelnou izolaci od země a současně posloužila jako ochrana před živočichy.

Římská postel, na rozdíl od lůžka řeckého, sloužila více účelům.Existovala postel manželská, postel ke spaní, pohovka v atriu „lectus adventu“, pohovka ke čtení „lectus lucubratorius“, lehátko k jídlu „luctus triclinarius“.

Ve všech dobách si zachovala pozici nejdůležitějšího nábytkového kusu. Lehací plocha na rámové konstrukci, zdvižené od země čtyřmi sloupky, tvořila matraci plněnou živočišnými a rostlinnými materiály. Proti průvanu chránila čela a později závěsy s baldachýnem. V chladných zemích byly vysoké bočnice sníženy pouze v místě vstupu do postele.

Ve středověku se kladl velký důraz na její dekorativnost. Používaly se zlaté niti, krajky, v nohách i hlavách byly vysoké polštáře. Postel byla v podstatě společenským mobiliářem, protože zde spávala celá rodiny i s hosty, před pohřbem zde ležel nebožtík, vdova přijímala soustrast, šestinedělka gratulace, dáma v přepychovém oblečení návštěvy. Postel byla součástí výbavy nevěsty.

Mimo široké postele byly používány malé čalouněné „spací lavice“.

V období renesance se kromě manželské postele používá v Itálii lehké odpočívadlo „carriola“ a „cuccie“ – divan, ze kterého se později vyvinul „kauč“.

V době baroka a rokoka sloužila ložnice jako přijímací pokoj. Král Ludvík XIV. vykonával v posteli svůj úřad a jeho vstávání bylo společenským úkonem, který se odehrával za účasti dvora. V ložnici krále bylo použito několik kilogramů ryzího zlata na textilní dekorace (baldachýn lůžka, textilní tapety). Baldachýn měl především funkci tepelné izolace a vyšší intimity. Na zdech ložnice byli na freskách zobrazeni i královi nepřátelé, aby je měl stále na očích. Od veřejné části ložnice bylo lůžko krále odděleno balustrádou. Po probuzení král vykonal svoji potřebu a jeho stolice byla analyzována lékařem. Královo zdraví bylo totiž veřejným zájmem celého národa.

19. století – použití kovových lůžek v kasárnách a nemocnicích z hygienických důvodů. Vynález pružné drátěnky do postelí přináší velký pokrok v hygieně spánku.

S „cíleným vývojem bytové kultury“ vznikají v poválečné ČSSR sklápěcí a výklopná horizontální i vertikální lůžka a patrová lůžka.

Poloha vleže je obecnou polohou člověka, při které dochází k maximálnímu odlehčení téměř od všech aktivních životních funkcí v pohybovém aparátu i v centrálním nervovém systému. Při zdravém spánku dochází k vymizení projevů i důsledků únavy, a to tím více, čím je lehací nábytek kvalitnější.

Švýcarský vědec prof. Walter Hess objevil už v roce 1949 v mozku tzv. centrum spánku, které je jeho řídícím orgánem. Této problematice se věnovala řada vědců, ale zatím není zcela objasněna.

Žádné komentáře:

Okomentovat