Lůžko s viditelnou kostrou, má - li přední a zadní čela, pak je to postel. Čelo může být kovové, dřevěné i čalouněné. Taková lůžka se používají většinou v ložnicích a během dne na lůžku zůstávají lůžkoviny. Do kostry se vkládá matrace a rošt.
Celočalouněné lůžko s úložným prostorem se používá spíše v dětských pokojích a svobodárnách, lůžkoviny se přes noc ukládají do úložného prostoru, je nehygienické, lehací plocha není kvalitní, obsahuje většinou pružiny nebo skladbu pěn
Celočalouněné dvojlůžko tzv. letiště s úložným prostorem, dnes už překonaný model, platí o něm totéž co o celočalouněném jednolůžku, je určeno především do obytných ložnic nebo jinam, kde se opticky uplatní čalouněný povrch.
Celočalouněné lůžko tzv. válenda, typický produkt socialistického bydlení jako doplněk k úložným systémům. Lehací plocha je umístěna na nožičkách, což umožňuje na rozdíl od lůžka s úložným prostorem její lepší odvětrání.
Patrové lůžko, palanda má využití v dětských pokojích a rekreačních objektech. Lůžka mohou být nad sebou nebo kolmo přes sebe, lze použít matrace a rošty.
Vyklápěcí lůžko lze přes den uzavřít do skříně, takové řešení šetří prostor, ale vyžaduje složitější manipulaci. Je vhodné skutečně do minimalistických interiérů nebo do místností s více dětmi (v roce 2006 na milánském salonu nábytku bylo toto řešení velmi časté).
Skládací (polní) lehátko – lehké zařízení do stanu nebo na pláž určené ke krátkodobému odpočinku nejčastěji z lehké kovové konstrukce a lehací plochy z textilie napnuté na nosný rám
Vodní lůžko
Už staří Peršané vkládali do lůžek vodou naplněné a slunečními paprsky vyhřáté zvířecí vaky. První novodobé vodní lůžko pochází z americké diplomní práce ze 70. let minulého století. K řešení problému přispěl vývoj plastů ve formě svařovatelných pevných a pružných folií a měkkých polyuretanových pěn.
Lůžko obsahuje pod horní izolační vrstvou vodní matraci, ve které je voda opatřená chemickými přípravky. Vodní vrstva udržuje páteř ve správné fyziologické poloze. Lůžko se přizpůsobuje tělu. Teplota vody je regulovatelná, rovnoměrně proniká do těla a uvolňuje svalové napětí denní námahy. Optimální je 28 – 34°C. Tělesná hmotnost se rovnoměrně rozkládá a lůžko umožňuje nerušenou cirkulaci krve. Aktivita těla se tlumí tím, že tělo nemusí produkovat tolik tepla a pacient se nemusí tak často obracet. Tak postel zabezpečuje terapeuticky klidný spánek. (Na běžné matraci člověk mění plochu 60 x za noc, na vodní matraci jen 15 x). Lůžko je doporučováno fyzioterapeuty zejména pro pacienty s diagnózou popálenin.
Nevýhodou je stála spotřeba elektrické energie na vytápění. Vodní matrace musí mít min. výšku 23 cm, lůžko musí být dostatečně vysoké z důvodu požadavku pohodlného vstávaní a uléhání. Pro použití v interiérech není vhodná společná matrace pro dvě osoby.
Další nevýhodou vodního lůžka je velká hmotnost, špatná manipulovatelnost, je třeba zajistit je před dětmi (minimalizovat riziko protrhnutí vodní matrace). Nesmí být použito tam, kde je riziku zamrznutí vody, např. v zimě na chalupách a chatách. Hmotnost cca 200 kg vyžaduje masivní kostru. Existují různé druhy vnitřního členění lůžka, aby se zabránilo záplavám při prasknutí sváru, vniku nárazových vln a nepříjemnému pohybu vody. Používají se jednotlivé kvádry vkládané příčně do folie v kostře lůžka. Lůžko lze lépe rozebrat a častěji obměňovat vodu. V Německu je zákaz používání vodního lůžka v patrech.
Žádné komentáře:
Okomentovat